Noční můra otrokyně

Kapitola 8

Z večírku se vrátili asi kolem třetí hodiny ranní-No dneska se mi vstávat moc nebude. Má ještě cenu jít spát? Daven ji pomohl svléct šaty a uložit ji do postele. Přikryl ji dekou a na tvář ji dal polibek na dobrou noc. Usla jak zabitá a on ji následoval. V půl šesté ji zvolil budík, zvolil tak nahlas, že by znovu zabil mrtvého. Gene ho típla a bez jakéhokoliv přemýšlení se ponořila do říše snů. Bylo půl deváté, když se ozval hlasitý zvuk telefonu. Gene vylítla z postele, podívala se na hodiny a nemohla uvěřit kolik je hodin. Zaspala -  už tři hodiny měla být v práci.
„Kde doprdele jste! Jestli nebudete do pěti minut tady. Nepřejte si mě!“
„Ano pane.“ na posteli v klidu ležel rozvalený Daven jako vyvržený vorvaň. Gene šla za Davnem a pokusila se ho probudit, avšak marně  tak si vzala klíče od jeho auta a vyrazila do práce leč nerada. No do pěti minut tam nebyla, přijela o půl hodiny později, paní na recepci vypadala jako pět minut před smrtí, když Gene uviděla teprve přicházet a tak si ji přivolala mávnutím ruky k sobě.
„Kdyby se cokoli dělo, jsem tu pro vás.“
„Dobře.“ Teď mám fakt strach. Výtahem vyjela do posledního patra a posadila se na svoje místo.
„Ke mně!“ zakřičel šéf skrz zavřené dveře. Jeho hlas byl nepříjemný už teď, co teprve tam.
„Pane omlouvám se.“
„Tak slečna se omlouvá. To mi je u prdele. Nevím, co jste včera měla na programu a nezajímá mě to, ale ať se děje co se děje, budete vždy na pracovišti o půl hodiny dříve. Je to jasné!“
„Bylo to výjimečně pane.“
„Nic výjimečného to nebylo, protože se to nebude nikdy, Nikdy opakovat. Je to jasné! Mluvím dost zřetelně!“
„Ano pane.“
„Výborně. Takže když jsem se vyřval, dám vám úkol. Uděláte všechny úkoly, které jste měla udělat během doby, které jste tady nebyla a neopustíte pracoviště dokud to nebude hotové. Teď jděte.“
„Ano pane.“
„A na telefonování zapomeňte a na oběd taky. To je jen varování. Jen pro výstrahu.“
„To nemůžete! Mám právo...“
„Ano to máte, ale svoje volno jste si vyčerpala a už jděte, musím taky pracovat.“ tímto ji definitivně vyhodil z kanceláře. Vzala rychle do ruky telefon a napsala SMS Davnovi. Ahoj lásko, nevím kdy dneska přijdu. Máme hodně práce a zařizování kvůli jedné firemní akci. Pa a pusu. Miluju tě. Potom si sedla za stůl a začala s prací, které nebylo málo. Hlava ji šla kolem, už nevěděla kde je "sever a kde jih". Když už opravdu potřebovala klid, odešla na záchod, opláchla si obličej studenou vodou a mohla začít znovu. Akorát jak se vrátila do kanceláře, zavolal si ji šéf.
„Přejete si?“
„Dojděte mi pro kafe a přijďte mi říct, jak jste daleko s přípravou.“
„S přípravou to není zlé. Objednala jsem jídlo a k pití bude červené a bílé víno a pokud byste chtěl, mohla bych objednat i whisky.“
„Dobře. Udělejte to.“
Došla tedy udělat kapénkové kafe s jednou lžičkou cukru. Na tác položila talířek se stříbrnou lžičkou a sklenicí s jemně perlivou minerálkou. Vše položila na jeho stoleček, který byl hned vedle toho pracovního, akorát o něco menší.
„Děkuji.“
„Mohla bych si jen něco zařídit, pane?“
„Pokud je to pracovní tak ano, jestli soukromé tak ne.“
„Jde o pracovní záležitost.“
„Dobře. Pak tedy můžeš použít můj telefon.“
„To nemůžu...“
„Proč?“
„Nerada mluvím před někým, raději vše vyřizuju v soukromí.“
„Tak protentokrát.“

Uběhlo už několik hodin, normální zaměstnanci firmy už byli doma, jen Gene tu musela zůstat. Najednou se otevřeli dveře, Gene zůstala sedět jak opatřená, otevřela šuplík a do ruky vzala pepřový sprej. Muž v černém vstoupil do kanceláře, kterou osvětlovala jen Genina lampička.
„Vy tu ještě jste?“
„Ano pane. Dělám jak jste řekl.“
„To je dobře. Zapomněl jsem si klíčky. Nenechte se rušit.“ Gene tedy opět uložila sprej do šuplíku a pracovala dál. Ani se nenadála a už tu byly tři hodiny ráno. Oči ji bolely od koukání do počítače. Konečně měla hotovo a mohla jít domů... Ale má to ještě cenu? Opět by zaspala a tak se tedy rozhodla přespat v kanceláři. Lehla si na pohovku, přikryla se lehkou dekou kterou měli ve skříni a pod hlavu si dala polštářek.
„Tak dobré ráno, přeji.“ řekl nahlas šéf. Gene se vzbudila, měla otáčenou tvář, pod očima kruhy z nevyspání a teď ji šéf probudí tím nejhorším způsobem, který existuje. Došla si tedy na toaletu, trochu se upravila, došla si do bufetu pro nějaké to jídlo a opět šla pracovat. Podívala se na mobil a našla pět nepřijatých hovorů a tři zprávy. Gene kde jsi, jsem doma a čekám na tebe. (23:26); Gene jsi v pořádku? (01:35); Gene, prosím ozvy se mi. (02:03). Hned jsem mu odepsala Ahoj lásko, promiň mi to. Práce se protáhla a já absolutně nesledovala mobil. Pak najednou byli tři a tak jsem si šla lehnout protože cesta zpět by neměla smysl. Jsem v pořádku. Dnes domů dorazím. Miluju tě. Na to ji hned přišla odpověď Tak jsem rád, že jsi v pořádku. Prosím nepřepínej se, musíš být teď rozumná kvůli sobě, ale i kvůli dítěti, ano? Tak večer, miluju tě. Za pět minut si mě přivolal šéf.
„Genevieve, nezapomeňte dnes je ten ples. Můj  řidič se u vás zastaví a odveze“
„Ten ples je dneska?“ řekla šokovaně.
„Ano. Říkal jsem vám o tom.“
„A nemůže...“
„Nemůže. Řekl jsem vám o tom tak toto rozhodnutí respektujte.“
„Ano pane.“
Gene odešla a opět si vzala do ruky telefon a napsala zprávu Ahoj lásko, dneska zase domů nepřijdu nebo přijdu, ale jen na skok, protože je ten debilní firemní ples, jak tam jdu s tím šéfem. Promiň mi to prosím. Miluju tě. Netrvalo to dlouho a přišla odpověď Jako vážně? No co se dá dělat. Tak si užijeme aspoň víkend, posílám pusu. :*
Den utekl strašně rychle a já najednou stála v plesových šatech a po mém boku byl bohužel šéf. Po celou tu dobu hrála klasická hudba, teda ne že by mi vadila nebo se mi nelíbila, ale poslouchat to celý večer, to je prostě moc. Chtěla jsem utéct od toho všeho, bohužel to nešlo dokud neodešel poslední host. Objednala si colu a v tu samou chvíli ji zazvonil telefon... Musela na chvíli odejít, aby slyšela svůj vlastní hlas, protože tady to bylo fakt hrozný. Jeden přes druhého se překřikoval, protože už něco měli v sobě, leč to byl firemní večírek. Když se vrátila, konečně si mohla vychutnat  vychlazenou colu. Po deseti minutách si začala připadat dost divně, motala se ji hlava....