Noční můra otrokyně

Kapitola 32.

Daven se všude poptával jak jen to šlo. Heslin s Johnym ho následovali i když s ním nesouhlasili, ale nechtěli přítele nechat ve štychu. Doslechl se, že nedávno zde byla loď s dívkou a jedním mužem dost podobná Genevieve, ale dál už nechtěli prozradit. Měli strach, což bylo vidět na první pohled. Davnovi se příčilo podplácení lidí, ale neměl jinou možnost. Podplatil každého na koho narazil až ho dovedli téměř před dům, kde údajně bydlel prezident a Genevieve. Daven hned poznal jeho stráž. Jeden z mužů ho také poznal a šel k němu.
„Co tu chceš Davne!“
„Vážně se ptáš. Ty víš, proč tu jsem.“
„Na mně si to nevylívej. Nech si kuráž na prezidenta.“
„Kde je?“
„Zřejmě si užívá s tou holkou.“ provokoval Davna. Daven se napřáhl, že mu jednu vrazí. Johny ho zadržel.
„Podívej se kolik lidí vás dva pozoruje. Nedělej hlouposti. Chceš ji přece živou.“ Daven se uklidnil, Johny ho pustil, ale nadále svého přítele pozoroval. Daven udělal tři kroky vzad. Pozorně si ho prohlédl, od hlavy k patě.

*Genevieve/Marry,  prezident/Lukas a spol*
„Marry. Kde jsi?“
„Tady!“ ozval se její hlas z koupelny. Vstoupil do koupelny. Koupelna představovala jednu velkou saunu. Pára zakryla zrcadlo, kapky ztékaly po dlaždicích. Otevřel dveře od sprchového koutu, nahý vstoupil k ní pod vroucí vodu. Musel si zvyknout na teplotu vody.
Laskal ji po krku. Vzal do ruky žiletku, Gene jak to zpozorovala, vybavila se jí vzpomínka, jak jí řezali. Stála jak zmražená, zastavil se čas. Mžitky se jí objevily před očima... Svraštila čelo, koukala do blba. Lukas si toho všiml. „Děje se něco?“ Gene se "probudila".
„Co...? Ne asi ne. Jen se mi něco zdálo...“
„A co?“
„Ta žiletka...“
„Co je s ní?“ to ho trochu znepokojilo. Gene se podívala na stehna, kde měla řezné rány právě od žiletky. Lukas ji pozoroval a začal být nervózní.
„Ty řezné rány...“
„To nic není. Ty už máš dlouho. Vždy jsi měla ráda, když jsem tě holil.“ sedl si do dřepu a dával ji pusinky na stehna při tom na oba padala voda. Gene vzdechla a užívala si pocitu, který se jí dopřával. „Líbí pusinko?“
„Ještě jednou mi takhle řekneš a už nevstaneš.“
„Jsi tak roztomilá, když se zlobíš.“
„Mluvím vážně.“
„To já taky. Puso.“
„A dost. Dneska nic nebude!“
„Kdepak holčičko...“ řekl se zlostí a vyklouzlo mu slovíčko holčička, které používal vždy, když mu děvka odmítla sex.
„Holčičko!“
„Promiň, já to tak...“
„Nemyslel? Tak jsi to neměl říkat!“ řekla naštvaně.
Bože! Křičel v duchu. Nadechl se. „Promiň.“
„Nějak tě neslyším.“ škádlila ho.
„Omlouvám se.“ pošeptal ji do ouška. Gene naskočila husí kůže. Pokušení z Lukasovy strany nedokázala déle odmítat. Chytla ho za ptáka - silněji až zasyčel. Gene se jen usmála.
„Nemáš zlobit.“ pošeptala mu na oplátku ona a ozdobila to vášní v hlase.
„Jediný, kdo tady zlobí, jsi ty.“ jakmile to dořekl, Gene zmáčkla silněji. Jeho výdech byl až překvapivý a reakce též. Vyvrcholil až sperma doletělo na protější zeď ve sprchovém koutě. Tohle ještě nezažil a byl sám z toho překvapený. Ale to ho nezastavilo. Položil Gene na mokrou dlažbu, roztáhl jí nohy, na chloupky nanesl pěnu na holení a sám ji oholit tak, aby se mu to líbilo. Jakmile byl s prací hotový, vodou vše spláchl, ale nechal Gene ležet. Dala nohy nahoru, položila mu je na ramena, on se do ní ponořil a začal bokama pohybovat v pravidelném tempu. Po chvilce jeho úd vyndal, stoupl si, sáhl do šuplíku pod zrcadlem odkud vzal anální kolíky různých druhů. Otočil ji na břicho, ale špatně se mu tam pracovalo, vzal ji do náruče, položil ji na kozu, přivázal jí nohy k nohám od kozy, ruce též.
„Řekni. Jsem zlobivá holka.“
„Jsem zlobivá.“
„A zasloužím si trest.“
„Ano.“
„Tak se mi to líbí.“ přišel k ní, zasunul své torpédo a uspokojoval jak sebe tak i jí. Po druhém vrcholu ho z Gene vyndal a odpočíval během toho, kdy Gene uspokojoval dalším způsobem. Nyní se rozhodl použít anální kolíky. Začal tím nejméně širším. Byla to taková umělohmotná tyčka s kuličkami. Vzal lubrikant, trochu ho namazal a plácl Gene po zadku. Zasyčela. Začal jí ho pomalu strkat dovnitř, kuličku za kuličkou až po poslední. A pomalu jej vyndával. Do ruky si vzal další, dost podobný tomu předešlému, akorát to nebyly kuličky o velikosti maliny, nýbrž velikost od velikosti maliny po velikost květu pampelišky nebo malého jablka. Gene neviděla velikosti, ale hned rozpoznala rozdíl. Byl to větší tlak než předtím, zaťala pěsti, zuby a pravidelně dýchala. Lukáš nanesl na dírku lubrikant a kolík hned šel snáz. Zkousla si dolní ret. Pohyboval s ním různě - otáčel jím, vytahoval a opět vsouval, zatlačil a nechal ho v ní. Jeho krása se opět postavila a vnikl do vlhké jeskyňky. Dráždilo to oba, oba dírky ji způsobovaly větší a větší chtíč a volaly po orgasmu. Lukáš byl několikrát hotový a nepromarnil ani jednu příležitost k jejímu oplodnění. „Jsi má.“
„Já vím.“
Jsi má. Jsi má. Jsi má...  To jediné mu šlo v hlavě. To, že jí vzal Davnovi, že už ji nikdy nenajde, patří jen jemu. Jsi moje. Jsi budoucí matka mých dětí...

*Daven*
Daven a spol seděli v hospodě U Třech hladovejch - skutečně, tak se to jmenovalo, často Heslinovi nešlo do hlavy zda je to pravopisně dobře nebo špatně, a proč se to tak jmenuje, na tohle nebyl zvyklý. „Davne.“
„Ano?“
„Proč se to tu tak divně jmenuje?“
„Co tím teď myslíš?“
„U Třech hladovejch.“
„A co s tím?“ stále nechápal kam tím míří.
„No proč se tak jmenuje ta hospoda.“
„To je normální. Každý majitel hospody, restaurace, obchodu s oblečením a bůh ví s čím ještě, si vymyslí název svého krámu. To není jak u vás.“
„Všiml jsem si...“ „Proč si to neuděláte jednoduše? Prostě třeba obchod pana Lenola.“
„Protože takových Lenolů může být mnoho. Tady se nevraždí... Nebo jako jo sem tam nějaká vražda, ale je trestná a pak si jdeš sednout do chládku.“
„Takže čisté teoreticky, kdybych tě zabil,...“
„Doufám, že je to jen teoreticky.“
„Ano. Jen hypoteticky. Tak půjdu do vězení?“
„Samozřejmě.“
„Pitomý zákon...“
„Být tebou tak držím hubu. Občas do hospod chodí také policisté, tak aby tě rovnou neodvedli v poutech.“
„Jen o tom mluvíme.“
„Tak o tom mluvit nebudeme. Jasné!“
„Jak si přeješ.“
„Tak co chceš dělat?“ zeptal se Davne Johny.
„Co by. Přemýšlím, jak získat Genevieve zpět.“
„A to chceš udělat jak? Viděl jsi, jak šíleně je hlídaná.“
„Viděl, proto přemýšlím.“
„Aha...“
„Na co zas narážíš?“
„Na nic. A přišel jsi už na něco?“
„Jo. Jestli nepřestane oba mluvit, dostanete do držky.“
„Tak brr příteli. Takhle semnou mluvit nebudeš. Nebýt mě, tak jsi do teď na moři nebo už sloužís jako potrava pro žraloky.“
„Soráč. Jen jste mě vytočili.“
„My ti rádi pomůžeme, ale musíš si nechat poradit.“
„Tak jaký máš nápad.“