Half a heart

16. Díl

Lehla jsem si na postel a mobil dala pod polštář. ,,tak co už jsi si to rozmyslela?" Ozvalo se ze dveří a já jsem přesné věděla kdo je to. Byla to moje matka. Jak já ji nenávidím. ,,ne" zasičela jsem na ni." ,,to se jako radši necháš zase zmlátit? Za chvíli nebudeš moct nic dělat, jak tě to bude bolet" řekla a provokativně se na mě usmála. ,,já se Zayna nikdy nevzdám. A už vůbec neodjedu s tebou." Řekla jsem, ale to už me zvedal z postele James a natahoval se, že mi jednu vrazí. ,,co jsi to řekla?" Zeptala se mě. ,,slyšela jsi ne?" Zeptala jsem se ji. ,, Jamesi vis co dělat a mnohem silněji." Řekla Jamesovi a on jenom zakýval hlavou a jednu mi vrazil. Probudila jsem se na zemi a ležela jsem v louži mé krve. Pomalu jsem se zvedala, ale nešlo mi to. Doplazila jsem se k posteli a nějak jsem se na ni vyškrábala a sedla jsem si na ni. Vytáhla jsem z pod polštáře mobil a zapnula jsem ho ale hned jsem ho dala pod polštář kdyby vydal nějaký zvuk. Vytáhla jsem ho a vypnula zvuk. Napsala jsem Zaynovi.

,, pomoc Zayne. Prosím"

odeslala jsem a honem mobil dala zase pod polštář. ,,večeře." Ozvalo se, ale dneska jsem dostala jenom vodu. ,, z tohoto se mám jako najíst" zeptala jsem se. ,, nikdo neřekl, že se z toho máš najíst" řekl mi a odešel. Takhle hubená už nikdy nechci být

. **ZAYN**

 Zazvonil mi mobil na zprávu SMS.

 ,, pomoc Zayne. Prosím"

 nemohl jsem tomu uvěřit. Ještě žije. Rychle jsem si vzal věci a šel na policii. Mohly by vystopovat za jakého místa je to poslané. Všechno jsem řekl policii a oni začali s prácí. Tak strasně mi to dalo energie. Hned jsem běžel za klukama a řekl jim to. Kluci z toho byly asi stejně na dně jako já. Všichni jsme se modlili, aby Em našli. Zavolal jsem to i jejímu tátovi. Hned mi řekl, že co nejdříve přiletí.  Čekali jsme na zprávu od policie. Zatím žádná nepřicházela. Všichni jsem seděli v našem obýváku a nic neříkali.

**EM**

Ležela jsem na posteli, když v tom jsem uslyšela nějaká auta, co jezdila venku. Nikdy jsem tady auta neslyšela. Bylo to zvláštní. Do místnosti vtrhla moje matka. „ ty jsi někomu volala? Zeptala se mě a přitom se ke mně blížila. „ne“ řekla jsem. „ ale nezapírej“ řekla a vrazila mi facku. „ ne prosím už ne“ zaskuhrala jsem. „ ale neboj se  teďka už to skončí“ řekla a zákeřně se zasmála. Začala mě mlátit a bylo to ještě horší než od Jamese. Přivázala mě k posteli a odešla.  Slyšela jsem akorát ránu. Jako kdyby někdo vystřelil z pistole. Začala jsem se bát. Do místnosti kde jsem byla, přišlo asi pět chlapů. Když se otočili hned jsem se uklidnila. Měli tam napsáno “policie“ „ vy jste Emma Mason?“ zeptal se mě jeden z těch chlapů. „ano jsem.“ Potvrdila jsem mu. „ rozvázal provazy, kterými jsem byla přivázaná. Zasičela jsem bolestí  když se mě ten policista dotknul. „ promiňte“ řekl a zvedal mě. Když viděl, že mi to moc dobře nejde tak mě vzal do náruče a vynášel mě z místnosti. Ještě jsem si vzala zpod polštáře mobil a pak mě policista vynesl pryč. Posadil mě do auta. Při cestě mě napadlo jediné. Co moje matka, James a Erik? „ mohla bych se na něco zeptat? zeptala jsem se nejistě. „ano“ řekl jeden policista který seděl na druhé straně auta než já. „ Co bude s moji matkou Jamesem a Erikem?“ zeptala jsem se. „ nebojte už vám nic neudělají o to se postaráme“ když tohle vyslovil ulevilo se mi a to hodně. Zastavili jsme před velkou budovou, která patří policii. Vstoupila jsem dovnitř a bylo to zvláštní být zase tak nějak volná. Policisté mi řekli, že si pro mě přijede můj otec se Sam. Když mi to řekli, vykouzlil se mi úsměv na tváři. To bylo po dost dlouhé době. Ale co řekne na to, až mě uvidí. Mám celé pořezané nebo fialové nebo barevné tělo od modřin. A celkově jsem nevypadala zas tak dobře. Ale to bylo poslední, co mě zajímalo. Zase uvidím Tátu, Sam, kluky a hlavně Zayna. Jeden z policistů mi řekl, že táta je tu. Vzala jsem si všechny věci a šla jsem z té místnosti pryč. V chodbě stál táta se Sam a drželi se za ruce. Když mě Sam zahlédla tak jí stekla slza. A tátovi to samé. Přišla jsem k nim a táta mě obejmul. Zasičela jsem bolestí. „ promiň“ řekl a vzal mě do náruče a nesl mě k autu. Zastavili jsme před domem, který dobře znám. Bydlí tady ti kluci, kteří tak strašně chyběli. Vešla jsem dovnitř a vešla do obýváku, kde seděli kluci. Můj pohled spadnul na Zayna, který vypadal, jakoby asi týden nespal. A strašně zhubnul. Kluci otočili hlavu a všichni koukaly na mě. „ Panebože Em“ vykřikl Louis. „ ahoj kluci ráda vás zase vidím“ vydechla jsem. „přišel ke mně Zayn a chtěl mě obejmout a zastavila jsem ho svýma rukama. „ ne prosím“ řekla jsem mu a on se zamračil „ proč? Co se stalo? Máš někoho jiného?“ zeptal se mě zmateně. „ ne neboj, nemám nikoho jiného. Jenom mě bolí celé tělo“ uklidnila jsem ho. „ aha, a co ti udělali?“ zeptal se mě, ale já jsem mu to zrovna nechtěla říct. Neviděl to, protože jsem na sobě měla dlouhé triko a svetr a v rukávách zastčené ruce a dlouhé kalhoty. Protože jsem fakt nepotřebovala, aby všechno věděli. I když na obličeji jsem měla také nějaké modřiny a jiné. „ řekni nám to, myslíme to s tebou dobře“ řekl Harry.  Přešla jsem ke stolečku a vytáhla ruce z rukávů a položila mobil na stolek. Když to Harry zahlédl tak rychle vstal. „co to máš s rukama?“ zeptal se mě. „ nic „ řekla jsem. Sedla jsem si vedle Louise na gauč a čekala jsem, než přijdou táta a Sam. Když táta se Sam přišli a posadili se k nám tak jsem se na něco musela zeptat. ,, tati?" Oslovila jsem ho. ,,no?" Zeptal se mě. ,,co teďka bude se mnou?" Zeptala jsem se a docela jsem se i bála odpovědi. ,, no všiml jsem si, že tady tě mají všichni strasně rádi obzvlášť někdo. Že Zayne." Řekl a mrkl na Zayna. ,,jo" řekl." ,,takže jsem se rozhodl, že pokud budeš chtít můžeš zůstat tady. Mi ti budeme posílat peníze" řekl táta. Tak strasně ráda bych ho obejmula ale nemůžu. ,,děkuju. Pokud tu budu moct zůstat tak ráda." Řekla jsem a koukla jsem se na Zayna. ,, ano budeš moct. " řekl a chytl mě za ruku ale já jsem zasičela bolestí. ,,promiň a mohl bych se zeptat, kterou část těla mám nebolavou? Zeptal se mě. ,,žádnou" řekla jsem a přitom koukala na zem. *** Kolem půl desáté Sam a táta odjeli na letiště. Já jsem šla do kuchyně a koukala jsem se či bych si dala k večeři. Nakonec jsem se rozhodla, že si udělám palačinky. Sice je to divné k večeři ale já mám strašný hlad. A myslím, že by jste měli taky kdyby jste ..... měsíce jedli jenom chleba. Odpoledne jsem si stoupla na váhu a viděla jsem tam strasně číslo. Zhubla jsem o dvacet kilo. Bože to je strasně moc.

Ták další díl. dofám, že se vám bude líbit. A chci se vám omluvit dneska ani zítra nepřidám nový díl, protože dneska jedu do kina a pak spím u kámošky... děkuji za pochopení. pokud se vám to bude líbit zanechte Vote nebo Comment... děkuji :)