He (DOKONČENO)

*4.kapitola*

"Jsem zvědavá, kdo sem půjde," řeknu zoufale směrem k Jimovi, když už snad od rána poslouchám hlasité rány z vedlejšího bytu. Teď mě zajímá ještě mnohem víc identita mého souseda, když si ten byt tolik nechává předělávat. Jimovi je ale nový soused evidentně naprosto ukradený. Pak se rozhlédnu kolem sebe a pohled mě donutí k radostnému úsměvu, dneska jsem na sebe pyšná, pochválím se v duchu. Uklidila jsem celý byt, takže je tu teď čisto a nepřipomíná to místo, kde vybouchla bomba a navíc mám i buchtu. Na večer se vážně těším, vždycky jsem ráda, když se s Calebem a s rodiči sejdeme všichni spolu. A další pozitivum je, že jsem si celý den nevzpoměla na Holmese a teď to bylo jen díky tomu, že jsem se podívala na tu fotku. Takže by se to ani nemuselo počítat ne? Já za to nemohla. Pak zvednu oči k hodinám nad dveřmi. Za hodinu mají přijet. Nejdřív pojedou ke Calebovi a pak všichni společně sem. "Pojď Jime, půjdeme na procházku," zavolám na něj a on seskočí z gauče tak vesele, že mu na podlaze uklouznou nohy. "Ne ty ponožky nech tady," přikážu mu, když se i s nimi postaví před dveře.
Na jeho obojek připnu vodítko, otevřu dveře a vydám se po schodech dolů.
Když dojdeme ke vchodu
a já už chci vzít za kliku, někdo mě předběhne a já málem dostanu mrtvici. Bože řekni, že to není pravda. To není možný. "Já se omlouvám, pardon, nevšiml jsem si vás," začne ze sebe Holmes chrlit smršť slov. "To je v pořádku," zvednu hlavu a zadívám se na něj. "Jé dobrý den, to jste vy," rozzáří se hned, jak mu dojde, kdo jsem. "Co vy tady?" Zeptá se hned a opře se zády o zeď. Ha bude mít od ní bílé sako. "No já tady bydlím," pohledem sjedu na Jima, který mu začal pečlivě očmuchávat nohy, a pak zase na něj. "Já se sem s přítelkyní stěhuju," usměje se. Ale no tak. "Jo tak to asi budeme sousedi, mimochodem vzal jste si ty desky domů," oznámím mu a on zase zvedne koutky do širokého úsměvu. "Jo já vím, ale šéf mě nakonec přijmul zpátky," vysvětlí mi situaci. Já se začnu potichu radovat, než zaslechnu vrtačku, která mi připomene, že budeme sousedé. "Tak to je skvělé," trochu se usměju. "Jo je to fajn a děkuju moc za čas, už budu muset jít, tak zatím nashledanou," rozloučí se s úsměvem. "Nashledanou," odpovím mu a zamířím s Jimem do parku. Achjo teď ho tu budu muset potkávat i s jeho přítelkyní, zavztekám se v duchu, za což si vzápětí začnu nadávat. Vždyť mě je to přece jedno, Holmes mě nezajímá. Máme spolu společnou jen jednu zeď nic víc, napomenu sama sebe.
****
"Ahoj holčičko," obejme mě hned táta, když jim otevřu dveře. "Ahoj tati," usměju se a objetí mu opětuju. "Vypadáš unaveně," zkonstatuje a sjede mě ustaraným pohledem. Holmesi vidíš, co děláš? "Ahoj zlato," políbí mě mamka na tvář dřív než stihnu taťkovi cokoli odpovědět.
"Ahoj Rossie," chytne mě Caleb kolem ramen. "Ahoj," usměju se na něj a zamířím do kuchyně za rodiči, kteří už se tam stihli uvelebit a taťka si dokonce nabídl buchtu. "Hej a co já jako?" Křikne po mě Margaret a zatváří se, jako kdybych jí vzala lízatko. "Tebe vidím pořád," ušklíbnu se na ní, ona mi odpoví vztyčeným prostředníčkem a vražedným výrazem ve tváři.
"No ne, ty jsi uklízela," oplatí mi a zatváří se šokovaně. Dělá jako kdybych tu měla neustále bordel...i když možná je to trochu pravda, ale teď to byl vážně extrém, teda...alespoň v to doufám, protože jsou dny, kdy bych si nevšimla snad ani toho, že by někdo přemaloval všechny zdi. Probodnu ji za to pohledem a ona mi se škodolibým úsměvem pošle vzdušný polibek. Pak se Margaret opře o kuchyňskou linku a s pobaveným výrazem se rozhlédne po kuchyni. "Hele Rossie?" Zadívá se na mě a zrudne tím, jak se snaží ze všech sil zadržet smích. "No?" Podívám se na ní tázavým pohledem, ale to už se začne šklebit i Caleb. "Kde máš Jima?" Zeptá se a rozesměje se. "Ježiš Jime?" Vyjeknu a rozběhnu se přes celý byt k zavřené ložnici. Cestou zaslechnu tiché štěkání a škrábání na dveře. Achjo musela jsem ho tam omylem zabouchnout a pak jsem na něj zapoměla. "Promiň Jime," otevřu dveře a on z nich vyběhne rovnou do kuchyně, návštěvy totiž naprosto miluje. Když do kuchyně dojdu i já, taťka se nahlas rozesměje a pak zabloudí očima k Margaret. "Doufej, že Caleb bude děti hlídat líp než Rossie Jima," usměje se na ní a Margaret mu oplatí stejnou mincí. "Hej tati, to byla nehoda," založím si ruce na prsou a zamračím se na něj. Pak si ale uvědomím..."Počkat, vy už to víte?"
"Jo Caleb se prořekl," protočí očima Margaret. "Ty jsi blbej," zamračím se tentokrát na svého bratra. "Hej proč?" Začne se bránit. "Chtěla jsem vidět jejich reakci," zamručím nespokojeně, což ho donutí ke smíchu a já ho probodnu pohledem. "A ty máš nějaké novinky?" Přeruší mou a bratrovu válku mamka. Tuhle otázku přímo miluju. "Ne mami, všechno při starém," nuceně se pousměju a odejdu si sednout na pohovku. Jim mě následuje a plácne sebou vedle na volné místo. Po chvilce se vedle mě postupně objeví i rodiče a Margaret s Calebem. Mamčiny oči zabloudí na koláš fotek, teda přesněji na fotku s ním.
"Tak vám to spolu slušelo, nechápu, proč jste se rozešli," zakroutí hlavou a povzdechne si. "Už to prostě neklapalo mami, ne vždycky musí být první láska na celý život," pokrčím rameny a zadívám se na zeď, kterou budeme mít s Holmesem společnou.
Rodičům jsem tehdy řekla, že jsme se rozešli, protože už to nebylo jako dřív, takže oni neví ani to málo co já. Je to tak lepší pro obě strany, já se vyhnula zbytečným výslechům a oni mají pochopitelný důvod. "Zrovna nedavno jsem ho potkala," promluví najednou do ticha mamka. Ona toho prostě nenechá, zaskučín se v duchu. "Hmm," zahučím jen, abych bylo jasné, že mě to ani trochu nezajímá. I když možná trochu jo, ale prostě se o tom nechci bavit. "Strašně se změnil, vůbec bych ho nepoznala," pokračuje dál a já okamžitě strnu. V hlavě si pořád dokola pakuju ta tři slova. Strašně se změnil. Ne to je prostě jenom náhoda snažím se uklidnit tu panikařící vystrašenou Rossie. Caleb s Margaret se na mě zkoumavě zadívají. Naštěstí přijde záchrana. "Kdy budete zařizovat pokojíček?" Změní téma taťka. Díky. Vděčně se na něj kouknu a trochu se pousměju. Nikdy jsem nepochopila, jak je to možné, ale pro tohle má vždycky pochopení. Chvilku poslouchám nadšené řeči a dohadování se o pokojíčku pro špunta, než mi myšlenky zase sklouznou o k Holmesovi a k němu. Taky se vám to zdá tak málo pravděpodobné? Že by on byl tenhle Holmes, který bude můj soused? Ne to prostě ne. Nemůže se mi jen tak vrátit do života a dělat jakoby nic. Pak i můj zrak sklouzne na fotku, zhluboka se nadechnu a zase prudce vydechnu. Kdyby to byl on, poznal by mě, snažím se uklidnit.
Jenže nejhorší na tom je, že i když se (snad!) jedná o naprosto jinou osobu, tak na něj musím prostě pořád myslet. A ta jeho přítelkyně mě vytáčí, trochu se zamračím a pak sama sebe napomenu. Ne nevytáčí, zakroutím rychle hlavou. Holmes ti je ukradenej, rozumíš Rossie?
"Už pojedeme," vytrhne mě z myšlenek taťka. "Doprovodím vás," snažím se znít co nejvíc v pohodě a tal se ještě usměju. Z pohledu Margaret však poznám, že se mi to moc nevede. "Jime pojď, jdeme čůrat," dloubnu do něj prstem a on nadšeně vyskočí.
"Tak ahoj," zamávám jim ještě a pak se mi auto ztratí z dohledu. Ještě chvilku zůstanu venku, aby mě Jim v noci nebudil a pak zažiju šok. "Návštěva," ozve se známý hlas a já ztuhnu. Kde se tu zase jako vzal? A jak ví, že tu byli? Na nic z toho se však nezeptám nahlas a místo odpovědi jen kývnu hlavou. "Dobrou noc," vyhrknu pak spěšně a zamířím ke vchodovým dveřím. "Počkejte jdu s váma," křikne po mě a já potlačím nutkání zabouchnout mu před nosem.
"Tak dobrou noc," řekne když dojdeme k našim bytům. "Dobrou," zopakuju ještě a bohužel mi neunikne jeho zaražený obličej. Pak odemknu, prudce za sebou zabouchnu dveře a Holmes zůstane stát na chodbě. Už to mám...prostě se mu budu vyhýbat, to zvládnu...

Ahoj, nová kapitola je tu, děkuju moc za hlasy a přečtení...co na ni říkáte?
Simča:)