He (DOKONČENO)

*17.kapitola*

"Už je to všechno?" Zeptá se mě s nadějí v očích vysílený Caleb a vrtačku s rachotem položí na stůl.
"Jo už jo," usměju se a pohledem přejedu hromadě nevybalených popsaných papírových krabic s věcmi ze starého bytu. Ani bych neřekla, kolik tam bylo věcí a to jsem ještě polovinu z toho vyházela, protože to byly zbytečnosti.
"Už bylo načase, myslela jsem, že tu budeme ještě do zítra," zamumlá Margaret s hlavou zabořenou v polštáři. "Rossie, drž mě," Caleb zatne pěsti a vrhne na Margaret vražedný pohled.
"Co je zas?" Ozve se znovu a převrátí se na bok.
"Ty se tu celej válíš a žereš a ještě si stěžuješ," zavrčí.
"No jo, někdo si to umí dobře zařídit," nacpe si pusu hrstí popcornu a opře si hlavu o opěrku.
"Zlato?" Zaculí se na ní s jiskřičkama v očích.
"Co je?" Svraští Margaret čelo a změří si ho podezřívavým pohledem. "Říkal jsem ti, že ti včera přišla pozvánka na večírek?" Pobaveně se na mě ušklíbne. "Ne," zavrtí udiveně hlavou. "Kdy?" Zajímá se dál. "V sobotu je svoz starýho železa," usměje se na ní a z pod stolu vytáhne brašnu na vrtačku. "Kreténe," zamračí se na něj Margaret a jen na ní našpulí rty. Calebovo rozhořčení naprosto sdílím. Dneska jsem se už několikrát musela dost přemáhat, abych z jedné z těch krabic nevyhrabala nůž a nepoužila ho. Margaret totiž využívá špunta, což v praxi znamená, že za tenhle den udělala maximálně tak tři druhy pohybů. Cesta na záchod a zpátky. Hýbání pusou, když komentovala, co všechno děláme špatně a pak pohyby rukou, když si podávala jídlo.
"Mimochodem Rossie dneska čekej návštěvu," oznámí s plnou pusou.
"C-cože?" Zarazím se.
"No pozvala jsem toho tvýho Charlieho," usměje se pyšně.
"Jako proč?" Založím si ruce na prsou a nasadím nasupený výraz.
"Tak," pokrčí rameny. "Řekněme abyste se blíž poznali," zamrká na mě. Proč zrovna já musím mít kamarádku, která mě s každým strká do postele? "Moment," ozve se najednou Caleb, který ještě něco upravuje na kuchyňské lince, a jak se zvedne, praští se do hlavy.
"Máš prášky?" Začně si třít dlaní místo, kam se uhodil.
"Ježiši kriste," zaúpím a opřu se čelem o nejbližší zeď.
"Víte co? Už je pozdě, měli byste jet domů. Já to tady zatím dám trochu do pořádku, než dorazí Charlie," při těch slovech vrhnu na Margaret vražedný pohled. "Calebe?" Doběhnu za ním. "Moc děkuju jsi skvělej brácha," dám mu pusu tvář, položím mu ruce na ramena a lehce jej zatlačím pryč od linky.
"Jo necháme vám volnej prostor," zavelí  Margaret a vstane z gauče.
"A Rossie nezapomeň na ochr-" zavolá na mě ještě Caleb s plnýma rukama nářadí, než úplně odejde z bytu. "Jo já vím a neboj s nikým spát nehodlám," skočím mu do řeči. "Kdyby náhodou," zatváří se starostlivě. "Ahoj Calebe," ignoruju ho a zabouchnu za nima dveře.
Musí být pořád tak starostlivej? Mohlo by mu už dojít, že jsme stejně staří. Nejsem jeho malá nezkušená sestřička, o kterou je třeba se obávam. Prudce vydechnu proud vzduchu a odfouknu si tak pramen vlasů, které momentálně vypadají spíš jako vrabčí hnízdo.
Zašmátrám v kapse svojí mikiny a vytáhnu z ní mobil. Dám si ho před sebe a zamžourám na obrazovku.  "Fajn, tak nejdřív se jdu dát do pořádku já," povzdechnu si a odejdu do něčeho, co bude jednou koupelna. Jinak bych totiž Charliemu přivodila infarkt.
Když jsem se sebou alespoň trochu spokojená dám se do vybalování  některých krabic. Jim mi začne ochotně se vším pomáhat, takže za chvilku je všude ještě větší spoušť než tu byla. "Jime nechtěl bys to nosit třeba do skříní?" Vysíleně se na něj podívám a on jen zavrtí ocáskem a vesele štěkne.
Pak se celým bytem rozezní zvonek. Jim zpozorní, pustí mojí podprsenku na zem a začne zuřivě štěkat na dveře. "Jime sakra víš, jak byla drahá?" On mě ale naprosto ignoruje a dál se zabýva vetřelcem za dveřmi. Postavím se na nohy a přejedu zoufalým pohledem přes celý byt. "No co? Dneska už to stejně nevylepším," pokrčím nakonec rameny a vydám se směrem ke dveřím.
"Uhni Jime," dotknu se ho lehce špičkou nohy.
"Ahoj Charlie," usměju se na něj, když otevřu dveře.
"Ahoj, už jsem myslel, že mi neotevřeš," úsměv mi jako vždy opětuje a vkročí do bytu. Jakmile to udělá, Jim se mu vrhne k nohám a začne ho tahat za jednu nohavici. "Ale no tak kamaráde, já nekoušu," sehne se k němu a něžně ho schová v náruči.  "Psala mi Margaret, že pořádáš nějakou party v novým bytě," začne mi vysvětlovat. "Party, jak jsi si všiml nepořádám a ani to nebylo v plánu, akorát Margaret se mě snaží dostat do postele s každým chlapem, kterýho potká," objasním zase já jemu důvod, proč ho pozvala. "Aha, tak já půjdu, nechci tě tady otravovat," položí Jima na zem a dá si ruce do kapes u bundy. "Ne dobrý. Tvoji společnost oceňuju, alespoň tu nemusím být sama. Takže pokud ti nevadí, že se tu nepořádá chlastací party, klidně zůstaň," založím si ruce na prsou a vyčkám na odpověď.
"Rád," na rtech vykouzlí zářivý úsměv bundu si pověsí na věšák.
"Akorát tu mám ještě spoustu nevybalených krabic," upozorním ho na ten bordel, který uvidí. "Dáš si něco?" Zeptám se. "Jen vodu, prosím," zaculí se a zamíří i s Jimem do obýváku. Já zahnu do kuchyně a sehnu se k obrovské krabici, abych vytáhla nějakou skleničku. Najednou uslyším ránu v obýváku. Není to čoklovrah že ne? "Au, sakra," ozve se Charlie a já hned zamířím k němu.
Když dojdu do obýváku, uvidím ho rozpláclého na zemi. Jim kolem něj zběsile pobíhá a vrtí ocáskem. "Co se stalo Charlie?" Natáhnu k němu ruku, abych my pomohla zase zpátky na nohy. "Nevím, asi jsem na něčem uklouzl," pokrčí rameny a vyhoupne se nahoru. Pak se otočí a sehne se k místu, kde ještě před chvilkou ležel. "Rossie?" Pobaveně se na mě podívá a začne mi mou podprsenkou houpat před obličejem. To je ta, kterou mi Jim ukradl a teď se na ní Charlie málen přizabil. Proč já kráva ji nesebrala? "Já nic," zvednu ruce do vzduchu. "To Jim mi ji ukradl," namířím na něj prstem a on vesele štěkne. "Jo a tobě se to nechtělo zvedat," dokončí Charlie story s názvem podprsenka. "To už je detail, " mávnu nad tím rukou a oba se rozesmějeme.
***
"Ty Rossie, má vůbec nějakej chlap u tebe šanci, že bys ho dokázala milovat tak jako Marka?" Zádívá se na mě pohledem, který jasně říká, že tu otázku myslí smrtelně vážně.
"Nevím," zamyslím se, "asi ne, tak moc ne," odpovím a napiju se ze svého hrníčku kávy. "Proč se ptáš?" Napadne mě pak.  "Protože když tak poslouchám tebe a vidím jeho, přijde mi naprosto nereálný, že byste měli zbytek svýho života strávit s někým jiným bez toho druhého," poškrábe se na zátylku a upře pohled na zeď za mnou. "Nemyslí, že se na to dívá stejně," řeknu nepřítomně a pak se zarazím. "Počkat, jako jak když vidím jeho?" Svraštím obočí a zkoumavě se na něj zadívám.
"Jsem se na něj tak trochu koukal," protočí očima.
"Jako jak koukal?" Udiveně se na něj podívám.
"No když jsi mi o něm vyprávěla, tak jsem si o něm našel pár věcí a nepřipadá mi, že by byl zrovna nejšťastnější na planetě."
"Tak to ho málo znáš. Mimochodem, proč se zase bavíme o něm?"
"Protože nechci, ať se trápíš," vysvětlí mi s klidem v hlase.
"Aha," kývnu hlavou a zadívám se skrz okno do temné noci.
"Prostě se tě snažím přimět, abys něco podnikla, protože bez něj šťasná už nebudeš."
"Hele Charlie, já bych tohle téma nechala," snažím se ukončit hovor, v dalším pokračování mě však vyruší zvuk zvonku. Jim jen líně štěkne a já, posilněná alkoholem, se vydám otevř dveře.
Pevně stisknu kliku a málem dostanu infarkt, když uvidím osobu mezi nimi. Moje srdce se začne snažit vyskočit z hrudníku a já sama sebe přemůžu, abych sebou nesekla...
Ahoj, poslední část tohoto roku je na světě.
Všem přeju krásného Silvestra a šťastný Nový rok.
Simča:)