He (DOKONČENO)

*7.kapitola*

"Holmesi! To že ti už nechci vyrazit zuby, neznamená, že se ke mě nastěhuješ," praštím naštvaně do dveří vedoucích do koupelny. Šla jsem vyvenčit Jima a on mi začal okupovat koupelnu, blb. "Je to jen sprcha," ozve se. "Stačilo by pár kroků a byl bys v té svojí," křiknu na něj. "No právě pár kroků, který se mi nechcou ani trochu dělat." Zavolá skrz tekoucí vodu. Myslela jsem, že od toho incidentu mezi dveřmi se mu budu vyhýbat, ale stal se pravý opak. Vlastně jsme se celkem skamarádili, což ještě stále nechápu...a taky jsem přestala řešit dilema s jeho identitou, nepoznal mě ani Margaret, takže je to někdo jiný a basta. "Lenoch," zakroutím hlavou a dojdu si do kuchyně pro vodu.
"Snad se nebudeš zlobit," ozve se za mnou. S plnou pusou se otočím a málem všechen její obsah vyprsknu. Holmes stojí v mojí kuchyni jen v džínách bez trička. Takže se mi naskytne pohled na jeho tělo, špatný pohled to rozhodně není. Teď mám další dilema...nevím jestli je lepší jeho zadek nebo ten pekáč buchet. Ztěžka spolknu vodu a trochu si zkousnu ret. Očima znovu sjedu jeho postavu a zastavím se u jeho očí. Nahne hlavu a začne se jimi vpíjet do těch mojich. "Copak?" Zašklebí se na mě a probudí mě z transu. "N-nic," zakoktám se a pokouším se nezdrudnout a nebýt nervózní. "Fakt jo?" Nepřestane si mě dobírat a přistoupí blíž ke mě. "Jo," stojím si za svým. On se ale místo odpovědi jen ušklíbne, udělá ještě několik kroků a zmenší tak vzdálenost mezi námi na minimum. Zase mě přepadne ta stejná touha jako tentkrát mezi dveřmi. Pocítím nutkání zjistit, jak chutnají jeho rty. Chci, aby překonal tu vzdálenost mezi námi. Pak ale sama sebe napomenu a potlačím svou touhu. "Marku nechci se s tebou vyspat," položím mu dlaně na hrudník a zatlačím do něj. "Tak nic," zkrabatí rty. "Nefandi si, kamarádi jasný?" Střelím po něm naštvaný pohled. I když jsem naštvaná spíš na sebe než na něj. "Ale váhala jsi," vítězně se usměje a ignoruje mě. "Ne neváhala a teď padej," drbnu do něj. "Kam?" Zadívá se na mě nechápavým pohledem. "No domů," usměju se zase já. "Ale vždyť..." zatváří se ublíženě.
"Dělej," zamračím se na něj a donutím ho začít couvat ke dveřím.
"No jo," sklopí hlavu. "Hodnej," spokojeně se pousměju. Zase vyhrávám Holmesi. "Ahoj," zvedne hlavu a dojde ke dveřím, které otevře. "Čau," zaklapnu za ním dveře a opřu se o ně. Musela jsem ho dostat pryč, protože jsem mu neřekla tak úplně pravdu. Kdyby tu zůstal nedopadlo by to pro tu mou rozumnou část dobře.
***
"Margaret já už nechci," zaskučím a svalím se na lavičku v nákupním centru.  Přemluvila mě, abych s ní šla na ultrazvuk, protože Caleb nemohl, ale nějak se zapomněl zmínit, že pak hodlá brát obchody útokem. "Už jen jeden, maj tam slevy," zadívá se mi prosebně do očí. "Říkala jsi, že budeme nakupovat věci pro Caleba juniora," připomenu jí. "To jsme taky udělaly," pyšně se podívá na dvě tašky oblečení a potřeb pro miminka. "Pokud vím, tak to nebylo jenom tohle," založím si ruce na prsou a upřu zrak na tašku z Victoria Secret. "Kupovaly jsme jen samý potřebný věci," zaculí a lehce pozvedne tašky do vzduchu. "Jo jasně, erotický prádlo je hodně potřebný," zašklebím se na ní. "Kdybys měla chlapa, tak víš, že je, udržuje to dobrou náladu v manželství," spokojeně se usměje a zkousne si ret. "Hele dobrý, jdeme, ale poslední obchod a pak jedeme domů," varuju jí se vztyčeným ukazováčkem.
"Jo furt," protočí očima a s taškami zamíří směrem k obchodu oblepeném plakáty o slevách.
"Hej Rossie, Rossie," začne mě snad po sto letech strávených v obchodě tahat Margaret za ruku. "Co je?" Zeptám.se unaveně. "Koukej," zadívá se s šokovaným výrazem k části s dětským oblečením. Upřu zrak stejným směrem. Holmes a dítě. "Rossie on má dítě?!" Lehce pootevře pusu. "Ne nemá, hlídá ho sestře," vysvětlím a dál nepřítomně pozoruju hromadu oblečení, co si Margaret vybrala. Pak mi to ale nedá a znovu mi zabloudí zrak na Holmese. Tentokrát je to větší špunt. V jedné ruce svírá obrovského plyšového medvěda a v druhé ruce držím Holmesův prst. Trochu se nad tím pousměju. Vypadají roztomile. "Hej Rossie," mávne mi rukou před obličejem Margaret. "Co je? Jdem?" Vyhrknu rychle. "Líbí se ti," zkonstatuje jednoduše a popadne hromadu, kterou odnese k pokladně. Rozhodnu se to ignorovat, takže místo odpovědi začnu zkoumat tabulku s obchodními podmínkami pro dárkové karty. Změří si mě nesouhlasným pohledem, ale nic neřekne, zaplatí a mlčky společně vyjdeme z obchodu zpátky k lavičce. "Rossie mluv," zamračí se na mě, když se usadí a tašky hodí pod sebe. "Má pěknej zadek," snažím se, abych zněla, že jsem úplně v pohodě a vůbec si nepředstavuju včerejší pohled, který se mi včera večer naskytl. "Myslím, že ne jen zadek co?" Šibalsky se na mě usměje a já protočím očima. "Nespali jsme spolu," upozorním jí rázně. "Ale tohle nemyslím," mávne rukou. "A co?" Poprvý co Margaret nemyslí na sex, nedělám si srandu, Caleba chtěla znásilnit, už když nám bylo dvanáct. "Vím, jak se koukáš na chlapa, kterej je pěknej, ale je dobrej i tady," zaťuká si prstem na spánek. Vím, jak to myslí a nemůžu vyloučit, že má pravdu. Zná mě no. Přiznávat to ale nehodlám, Rossie chlapy jsou fuj, napomenu sama sebe. "Blbost," zakroutím hlavou. "Když myslíš," střelí po mě pohledem plným pochyb. "Sice jsem ti uvěřila, že je to někdo jinej, ale tohle ti nesežeru," obejme mě kolem ramen a já zesmutním. "Když on mě tak plete, on je to agrrr," vždycky ze mě dostane to, co chce. "Rossie chceš ho?" Zadívá se mi do očí s naprosto vážnou tváři. Mě se hned vybaví jeho božská postava, achjo už mi to leze na mozek. "Já nevím," zadívám se znovu k obchodu, kde jsme před chvilkou byly. "Rossie prober se, to že jsi měla smůlu na jednoho kreténa Marka, neznamená, že tenhle Mark bude stejnej," vím, že mluví pravdu. Jenže ten kretén Mark byl taky hodnej, milej, super kluk a pak....třeba u Jima vím, že mě nezradí, proč to takhle jednoduchý nemůžou mít i chlapi? "Rossie vyser se na rozum," přátelsky se na mě usměje. Jsem tak ráda, že jí mám.
***
"Strejdo a kdy dojede maminka?" Ozve se za mnou unavený dětský hlásek. "Až se probudíte, tak ji tu máte," odpoví mu známý mužský hlas, který mě donutí ohlédnout se. Holmes drží autosedačku se špuntem, se kterým jsem měla tu čest a druhý vedle nich unaveně motá nožičky. I Holmes vypadá unaveně. "To je hodná teta?" Zeptá se špunt, Holmes se zarazí, pak zvedne zrak směrem ke mě a zářivě se usměje. Ať nečeká, že mu budu pomáhat. Já a špunti? To nejde dohromady. "Jo to je ona," kývne s úsměvem. Špuntovi se objeví jiskřičky v očích a rozeběhne se ke mě. Když se zastaví přede mnou, obejme mě kolem kolen a nakloní hlavu, aby na mě viděl. "Budeme si hrát?" Zeptá se s prosebným úsměvem a ukáže mi plyšového medvídka. Holmes se škodolibě zašklebí, říkala jsem mu o mě a o dětech, dement. Pak si to ale vyžehlí. "Teo, teta musí už domů, víš," chytí ho za ruku a špunt nahodí zklamaný výraz. "A co budeš dělat?" Vyzvídá ještě, což mě donutí k úsměvu. V odpovědi mě však předběhne Holmes, za což ho zabiju pohledem. "Musí ještě uklízet," vysvětlí mu. Špuntovi se však rozzáří oči. "Tak jí pomůžeme, aby toho neměla moc," evidentně má radost ze svého nápadu. "To asi ne Teo," zase mě předběhne, hej ať mě neštve. "Ale jo budu ráda," vykouzlím milý úsměv a pohladím ho po tmavých vláskách. Holmes se zatváří šokovaně a já spokojeně. Musím mu dokázat, že nejsem tak neschopná, jak mu očividně přijde. "Tak jdeme?" Nabídne mi Teo ruku s kouzelným úsměvem ve tváři. "Jo," přikývnu a jeho ruku schovám v té své. Rozejdu se směrem k domu a Holmes nás za moment dožene. "Zahráváš si s ohněm," šeptne a jeho rty zavadí a moje ucho. Napne se mi každý sval v těle. Zhluboka se nadechnu. "Horší než ty to nebude."

Ahoj, po delší době jsem se konečně dokopala k dokončení nové kapitoly.
Budu ráda za všechny ohlasy...
Dobrou noc
Simča:)