He (DOKONČENO)

*6.kapitola*

Druhý den ráno mě probudí zvonek. Neochotně se vyhrabu z postele a se zívnutím kouknu na hodiny. "Šest?!" Vytřeštím oči na Jima, čímž ho probudím. "Do práce vstávám v sedm," zamračím se. Najednou se obtěžuje používat zvonek, jako by si nemohla odemknout a uvařit si tu čaj, teď bych tuhle možnost uvítala, pomyslím si. "Margaret upozorňuju tě, že pokud to není něco fakt důležitýho, tak tě vystřelím na Mars," zvýším hlas, aby mě slyšela i za dveřmi a prudce stisknu kliku. Na chodbě však nestojí Margaret, ale Holmes s pobaveným úšklebkem na rtech. Vyjeknu a dveře zase zavřu. To ne, musel mě slyšel celou dobu, napadne mě. Pak mi zrak zamíří na velké zrcadlo v předsíni. "Ale no tak," zaskučím, když spatřím svůj obraz v něm. Co si budeme povídat, zrovna reprezentativní stav to zrovna není. Růžové pyžamo s poníky, oranžové chlupaté ponožky a jako bonus vrabčí hnízdo místo vlasů. Sjedu svou postavu a pokrčím rameny. No co, stejně už mě viděl, řeknu si v duchu a s dalším zívnutím otevřu dveře. Holmes tam pořád je, akorát opřený a protější zeď. "Co chcete?" Vypálím na něj. "Taky vás rád vidím," ušklíbne se na mě, čímž si vyslouží nazlobený pohled. On se zamračí a zatváří se jako malé dítě, kterému ukradnete hračku. Vážně mě vytáčí. Protočím očima, chytím se hrany dveří a začnu je zavírat. "Nenene," zastaví mě a svou nohu dá a mezi dveře a zeď. Další známka, že se nejedná o stejnou osobu, kdyby mě totiž znal, věděl by, že tohle není bezpečný. Víte jak, náhodou mi uklouzne ruka a už to bude...zadívám se tím směrem a on nevěřícně zakroutí hlavoum. "Jste fakt nebezpečná," lehce se pousměje a vytáhne nohu z mezery. Opět protočím očima a přešlápnu z nohy na nohu. Pochopí a dá se do vysvětlování. "Potřeboval bych vědět, jestli nemáte na naší společné zdi vedení elektriky," koukne na mě tázavým pohledem. To se ptá tý pravý. "Myslíte, že já to vím?" Zeptám se ho s ironií v hlase. Celou mou postavu sjede zamyšleným pohledem. "No řekl bych, že nejspíš ne, ale vzhledem k vaší povaze, říkám, že jo," ušklíbne se na mě, já to ale úspěšně ignoruju, i když mě to stojí veškerý nervy. "Na co to potřebujete vědět?" Odpovím mu otázkou. "Chtěl jsem si tam navrtat stěnu, ale pokud by tam bylo vedení, tak mám smůlu," pokrčí rameny. "Mohl bych se jít podívat?" Jeho drzost nezná mezí. On se zve ke mě do bytu! "No tak, jen se kouknu a hned zase půjdu." Nahodí štěněcí pohled.
"Ano to jste vystihl," pochválím ho a ustoupím od dveří, aby mohl za mnou bytu. On se vdečně usměje a vkročí do předsíně. "Zujte se," přikážu mu a zamířím za štěkajícím Jimem. Už jsem říkala, že je celkem strašpytel? Dokázal by mě uchránit tak před mouchou. Kleknu si na podlahu a skloním k němu hlavu. Sice bych se radši šla sprchovat, ale to nepřipadá v úvahu. Jednak tu nenechám Holmse a Jima bez dozoru, co když je zoofil? A pak nehodlám být nahá s ním v jednom bytě. Jim ale po chvilce vystřelí ze zad na nohy, zavrtí ocáskem a seskočí na podlahu. "Ahoj kamaráde," ozve se za mnou Holmes a nadšený Jimův štěkot. "Zrádče," otočím se na ně a posadím se na pohovku. "Já nic," zvedne Holmes ruce v obraném gestu. "Vy mlčte, přišel jste mi ošahávat psa nebo zkontrolovat dráty?" Vrhnu na něj přísný pohled. On sklopí zrak do země a odšourá se k naší společné zdi. Jedna nula pro mě Holmesi. Já jeho kroky následuju, ale zamířím do kuchyně, potřebuju nutně kafe. "Teď asi není vhodná chvíle zvát vás na kafe co?" Ozve po chvíli se Holmes. "Uveďte jeden důvod, proč bychom my dva měli chodit na kafe, spolu!" Se šokovaným výrazem dojdu k němu, abych viděla jeho reakci. "Tak...seznámit se, potykat si," klekne si čtyři k zásuvce. Je sice na zabití, ale zadek má fakr dobrej. "Potykat si můžeme klidně hned," zareaguju rychle. On trochu ztuhne a s úšklebkem ve tváři se postaví. "Vážně?" Zajiskří mu oči. "Samozřejmě, Rossie," natáhnu k němu ruku. "Mark," překvapeně ji chytne a trochu stiskne. "Neříkej," skoro šeptnu, protože vydat ze sebe slova mi momentálně způsobuje velké potíže. Zadívá se mi totiž do očí a ruku drží o chvilku déle než je nutné, což zapříčí explozi v nitru mého těla. "No tak to máme za sebou," odkašlu si a pustím jeho ruku. "Ty ušetříš peníze a já čas," pokračuju ještě, on se však jen zasměje. "Klidně bych ty peníze obětoval," znovu mě celou sjede pohledem. "Znovu se ptám, co jsi sem přišel dělat?" Řeknu rázně. "Kontrolovat," protočí očima. S úsměvem kývnu. "Tak kontroluj," obrátím se k němu zády a vydám. S hlasitým povzdechnutím opřu čelo o studená dvířka skřínky nad kuchyňskou linkou.
"Hotovo." Objeví se spokojený obličej mezi dveřmi. "Tak co tu ještě děláš?" Snažím se znít naprosto normálně, protože to co se stalo pár minut zpátky mě samozřejmě vůbec nerozhodilo. "Jdu oznámit výsledek," zaculí se. "A?" Snažím se ho popohnat. "Vrtat se nebude," zakroutí hlavou a já pozvednu koutky do lehkého úsměvu. "Tak ráda ti kazím plány," zaculím se zase já na něho. "Dík," zamračí se. "Už půjdu a díky za čas," to by teda měl, otočí se a jde ke vchodovým dveřím. Já ale z pusy vypustím něco, čeho budu ještě dlouho litovat. "Počkej," zavolám na něj a v duchu si začnu nadávat. Sakra Rossie co to do tebe vjelo? "Co je?" Zajímá se hned. "Ale nic," mávnu nad tím rukou a doufám, že to nebude rozmazávat, to by to ale nebyl Holmes. "Líbím se ti," nahne hlavu na jednu stranu a vpije se do mě pohledem. Jako co zas zkouší? "Ego ti nechybí." Přece mu nebudu tohle dobrovolně přiznávat, sice je celkem ok, ale pořád je to CHLAP. "Přiznej to," rýpne do mě a nahne se blíž k mému obličeji. Já ale neuhnu ani o milimetr. Když ucítím jeho horký dech na svém obličeji, naskočí mi po celém těle husí kůže. Zrak mi zklouzne z jeho očí na jeho rty. Zajímalo by mě jak líbá...ne počkat, nezajímalo. Pak se zase podívám do jeho očí, on se ještě trochu nahne. "Ne," šeptu. "Tak ne," prudce otevře dveře a zmizí z mého bytu. Co čekal? Že za ním poběžím? Ani mě nehne...i když zase musím uznat, že jedna část mého já přímo toužila po jeho rtech a překonání vzdálenosti mezi nimi, ale druhá mu chtěla jednu vrazit. Plete mi hlavu a všechno kazí. Přesunu se s Jimem v patách ke koláži fotek a lehce po ní přejedu rukou. Dokud se Holmes tady neobjevil, tak všechno bylo v pořádku, ale teď je tady jen pár týdnů a já mám v hlavě větší zmatek než snad za celý svůj život. Jedno mé já po něm prahne a druhé ho nenávidí. Ale víte co je na tom nejhorší? Že mi ho v řadě věcí tak připomíná. Dneska třeba tím humorem a taky egem. Je to šílený, kdyby to opravdu byl on, musela bych pryč. Nemohla bych tu zůstat ani minutu, jinak bych se zbláznila a Holmese bych časem zabila. Štve mě, že kdybych měla jistotu, že se tady bavíme o dvou odlišných osobách, tak bych zřejmě ustoupila a možná šla i na to kafe. Jenže takhle jsem opatrná už z principu a hned ho odmítám. Musím o něm zjistit víc. Potřebuju vědět, jestli je to opravdu ten samý Mark Holmes, už se mi nelíbí tahle nevědomost. Je to on není to on? Margaret a Caleb mě už zřejmě považují za senilní osobu. Náramně je totiž baví představa, že bych nepoznala člověka, s kterým jsem dva roky svého života byla doslova 24/7. Jedna věc mě ale uklidňuje víc než cokoli, pokud by to byl on, tak by mě už dávno poznal a to se nestalo...

Ahoj, nová kapitolka na světě, snad se vám bude líbit...
Děkuju za všechny přečtení, hlasy a komentáře
Dobrou noc
Simča:)