He (DOKONČENO)

*18.kapitola*

Moje srdce zběsile buší, jako bych právě uběhla maraton a já se pro jistotu zapřu o futra. Nádech. Výdech. Nádech..."Jé Rossie, to jsi ty? Nevěděla jsem, že tady bydlíš." Znovu uslyším to odporné skřehotání týhle babizny. Přísáhám, že tak odporný hlas jste vážně v životě neslyšeli. Jak krásné byly ty roky, kdy jsem ji nepotkala, teď mě ten hlas bude pronásledovat i ve snu.
"Dobrý den," falešně se na ní usměju. Kdybych byla boxer, udělám si z ní boxovací pytel. Hodí se na něj hned z několika důvodů. Jestli na celým světe existuje osoba, oproti které Marka naprosto zbožňuju, tak je to jedině ona.
"Potřebujete něco?" Zeptám se.
"Slyšela jsem, že se sem stěhuje někdo nový, tak jsem se chtěla domluvit na úklidu společné chodby," vysvětlí mi a nasadí výraz hodný císařovny zeměkoule. Bože co si ta ženská o sobě myslí? U vím, co si budu přát na Vánoce. Terč a šipky a na ten terč si nalepím její fotku.
"Střídáme se po bytech, vždycky je to na rozpisu na zdi," objasní mi, když podezřele dlouho mlčím.
"Dobře, nashle," nečekám na odpověď a rovnou zabouchnu.
Normálně tohle se může stát jenom mě. Přestěhuju se, abych se vyhla Markovi a místo toho mám za sousedku tuhle ježibabu. Co bych dala za to, aby byl můj soused Mark. Místo týhle dámy bych brala absolutně kohokoli.
"Kdo to byl?" Zavolá na mě Charlie z obýváku.
"Jedna čarodějnice," odpovím mu a vydám se zpátky za ní.
"Čarodějnice?" Mírně svraští obočí.
"Jo. Podle mě má určitě někde v lese boudu z perníku a vaří tam v ní lektvary a jako dopravní prostředek používá rozhodně jen koště," vychrlím na něj a on se na mě pobaveně podívá.
"Rossie, je už pozdě, já půjdu domů a ty se taky vyspi, potřebuješ to," usoudí a vydá se chodbu. Já vstanu z gauče a následuju jeho kroky, abych se s ním rozloučila. Po tomhle setkání nemám energii naprosto na nic, takže mu ani neodporuju a když odejde, zamknu za ním dveře. Musím být opatrná, ta čarodějnice je schopná všeho. Odešla jsem do New Yorku, abych utekla před svou minulostí a několik nádherných let se zdálo, že se můj záměr povedl, ale teď mám pocit, že má minulost věrně následuje, ať jsem kdekoli. Nejdřív Mark, pak jeho sestra a teď tahle rašple. Už jen schází, abych začala na ulicích potkávat své spolužáky a kluky, do kterých jsem byla jako menší platonicky zamilovaná. Na druhou stranu už by tohle bylo to nejmenší, co by mě ještě mohlo potkat. Stejně by mě zajímalo, jestli je tohle jen vážně nějaká hodně odporná náhoda. No řekněte sami...kolik výchovných poradkyň pracujících ma střední škole se na vrcholu středního věku přestěhuje do New Yorku? Jen tahle hnusná rašple! Ani si nedovedu představit, jak bude zuřit Caleb.
***
"Rossie přestaň odmlouvat, potřebuješ se dostat z toho šoku, já osobně bych asi porodila, kdyby mi zazvonila na dveře," zatáhne mě prudce za ruku směrem k dalšímu obchodu.
"Ne tam nejdu," zavrtím rychle hlavou, když si všimnu výlohy obchodu. Nechci, aby to dopadlo jako minule. Margaret je totiž v obchodě se spodním prádlem jako dítě v hračkářství.
"No tak Rossie, něco ti vybereme v rámci bolestnýho," začne mě přemlouvat. "A na co bych to asi tak měla? Leda bych dělala Jimovi striptýz," zamyslím se a trochu zkrabatím rty. "Jo jasný Jimovi," protočí očima a zase mě lehce zatahá za ruku. "Margaret já nikam nejdu," vysmeknu se jí a založím si ruce na prsou. "Už tak moje peněženka pláče," pohledem sjedu hromadu tašek. "Navíc je to pro mě absolutně nepotřebná věc, stejně nemám komu to ukázat," pokrčím rameny a chci se vydat na opačnou stranu, jenže Margaret mě zastaví. "Rossie Grayová neštvi mě, jinak začnu křičet," vyhrožuje mi. Ne jen to ne. Minule když tohle řekla, a já jí neposlehla, začala na mě řvát tak, až nás vyvedla ostraha.
"Fajn no," vzdám se nakonec a Margaret se na rtech objeví spokojený vítězý úsměv.
"Ještě si vyzkoušej tohle," objeví se v mezeře mezi stěnou a závěsem ruka Margaret s další dávkou prádla. Nechápu, jak si může myslet, že bych něco z těch šíleností vzala na sebe.
"Jo dobře," natáhnu se pro to a uložím na hromádku "vyzkoušeného" prádla. Nezkusila jsem si totiž ani jednu jedinou věc. Vyhrnula jsem nohavice džín, abych měla holá lýtka, posadila se na lavičku od stěny a od té doby se bavím pozorováním větráku na stropě přímo nade mnou. Margaret zase celou dobu běhá po obchodě a každou chvilku mi přinese novou dávku prádla. Čekám, kdy jí to přestane bavit, protože na všechno jsem řekla, že buď mi to nesedí nebo mi to není pohodlné a nebo se mi to nelíbí. Což je vlastně pravda, protože skoro na všechny věci mám podobné názory.
Margaret se ale zdá být neúnavná a to i navzdory svému stále se zvětšujícímu bříšku, které omezuje její pohyb den ode dne víc.
"Tak co?" Zeptá ze po několika minutách Margaret a já v jejím hlase uslyším špetku vysílení. Tiše se začnu radovat. "Taky nesedí," snažím se skrýt nadšení ve svém hlase.
"Tak já nevím holka, buď máš ojedinělou postavu a nebo je tohle sakra blbej obchod," uslyším, je se opře o stěnu kabinky. "Ukaž mi to, třeba se ti to jen zdá," uslyším její přibližující se kroky a začnu panikařit. "Ne počkej nic na sobě nemám," vyjeknu rychle a chytím lem svého trička, abych ho mohla přetáhnout. "Nikdo tady není," řekne klidným hlasem a než stihnu triko úplně přetáhnout přes hlavu, už je rozzuřená Margaret se mnou v kabince.
"Tak myslím, že to není ani jedno...nebude to tím, že jsi nic nevyzkoušela?" Trochu zvýší hlas a já rychle začnu vrtět hlavou. "Rossie, tak blbá zase nejsem," červená barva z tváří jí začne pomalu ustupovat. Uf. "Takže kamarádko, můžeš si vybrat," usměje se na mě, pak rty stáhne do úzké linky a zase pokračuje. "Máš celkem dvě možnosti. Buď budeš rozumná a vyzkoušíš to sama nebo sama vlastníma rukama svlíknu a všechno na tebe navleču," trochu zvýší hlas. "Třeba násilím," upozorní mě ještě a ruce si s opět vítězným úšklebkem založí na prsou.
***
"Spokojená?" Otráveně jí před očima zamávám papírovou taškou z Victoria's Secret. Poslední mojí hotovost v pěněžence ze mě vymámil právě tenhle obchod. "Naprosto," zářivě se usměje. "Jsem na sebe pyšná," pochválí se.
Já si tašky rovnoměrně rozdělím do obou rukou, abych tu jednu neměla vytahanou jako orangutan a pak zvednu zrak na dav před námi. Po několika krocích však celá ztuhnu a otočím se opačným směrem. "Co děláš?" Svraští čelo Margaret. "Mark," syknu tiše. Bože ať už jde a nezdržuje to, zoufale se podívám ke stropu. Další větráky, proběhne mou panikou ovládanou myslí. "Obrať se a nech to na mě," přikáže a pro jistotu mě chytne za paži. Margaret už jsem říkala, jak tě zbožňuju?
Margaret nasadí sebevědomí výraz. S každým krokem se vzdálenost mezi námi neúprosně zmenšuje. Nemůžeme kolem sebe jen tak projít? Ne, jsem tu s Margaret, odpovím si sama a doufám, že setkání nebude trvat déle než třicet sekund. Sklopím pohled na podlahu a jen mírně zvedám zrak, abych do někoho nenarazila. "Ahoj Marku, dlouho jsem tě neviděla," Margaret na tváři vykouzlí falešný úsměv. Bože zachraň mě. "Ahoj," pozdraví jí s nepřítomným tónem v hlase a upře zrak nejdřív na mě a pak na mé tašky. Neuniknou mi jiskřičky, které se mu mihnou v očích. Sakra. Uvědomím si, co upoutalo jeho pozornost a tašku s prádlem schovám za jinou a větší. "Myslel jsem, že se se mnou nebavíš," řekne, když odtrhne zrak ode mě. Není ve své kůži, to ještě poznám. "Ale co by ne?" Znovu se na něj falešně zašklebí a on znovu na mě upře své oříškové oči, ve kterých se značí smutek. Naše pohledy se znovu na moment setkají, než je Margaret přeruší. "Bavím se s tebou, jen bych ráda, abys nezapoměl, že existuju." O co jí jde? "To se ani nestalo," nechápavě pozvedne obočí. "To je dobře, protože já o tý tvojí vím, až moc dobře, takže si dávej pozor. Nemám ráda, když si někdo hraje s mýma kamarádama," pohrozí mu, pak ho obejde a společně pokračujeme dál chodbou v centru. Přesně tohle jsem nechtěla, mohli jsme kolem sebe jen tak projít, bylo by to mnohem lepší.
"A teď je na programu kafe," zavelí Margaret, já jí ale nevnímám a snažím se ze své mysli vytlačit obraz jeho smutných zoufalých očí...
První kapitola letošního roku je tady. Co na ní říkate?
Simča:)