He (DOKONČENO)

*11.kapitola*

Druhý den ráno mě probudí Jimův štěkot. "Jime co je?" Rozespale na něj zavolám a on hned ke mě přiběhne. Vyhrabu se z postele, abych se v koupelně zcivilizovala, stejně bych už neusla. Jim se však s rozzuřeným štěkotem rozběhne ke zdi, kterou máme s Markem společnou a začne na ní škrábat. To tam někoho zazdil? Dobelhám se ke zdi ve snaze zjistit, co se tam stalo. Na první pohled však nic neuvidím. Až teprve když šlápnu do něčeho, co se podobá písku, dojde mi, co Mark udělal. Rozhlédnu se po podlaze v okolí a pak i po zdi. "To snad ne," přejedu rukou o zdi a mám co dělat, abych ho hned nedošla uškrtit. Ten blbec si něco vrtal na druhé straně a ještě mi pod každou provrtanou dírou nechal malou hromádku bordelu. Polije mě vlna zuřivosti. Rossie klid, dýchej, on ti za kriminál nestojí, takže ho zabíjet nebudu. "Jime, dneska bude zajímavej den," zavrčím a rukou udeřím do zdi. On jen vesele zavrtí ocáskem a stočí se na podlaze do klubíčka. Alespoň někdy se chová jako hlídač.
V koupelně v rychlosti ze sebe udělám člověka a hodín na sebe oblečení, který vypadá seriózněji než moje světle modré pyžamo a růžové ponožky. Pak se vydám k oknu v kuchyni, odkud je vidět celé parkoviště před domem. Snažím se najít Markovo auto a po chvilce ho opravdu zahlédnu. Chápu, proč chtěl to místo, s jeho pracovní dobou to evidentně nebude tak hrozné, pořád je totiž tady. 
Obuju si boty, popadnu klíče a zamířím před dveře jeho bytu. Nenechám si tu provrtané díry. To ani náhodou. Krátce stiknu zvonek, založím si ruce na prsou a čekám než se Mark uráčí vyjít. Ani po pár minutách však nevyjde. Že by nakonec přece jenom nebyl doma? Pak se ale rozhodnu zkusit to ještě jednou, stisknu zvonek na tentokrát mnohem delší dobu než předtím. Nic ticho. Když už se pak chystám odejít k sobě, zaslechnu tlumené rány a rachotění. Ještě jednu proto stisknu zvonek. "No jo už jdu," zakřičí. Konečně. Co tam dělal? Prudce otevře dveře a mě se naskytne pohled na jeho tělo pouze s ručníkem kolem pasu. Z vlasů mu ještě na hruď stékají malé kapičky vody. Takže se sprchoval. Jeho tělo sjedu odshora dolů. Jo i v tomhle se hodně změnil. Rossie klid, jen klid, je to blbec a ty jsi mu přišla vynadat! Takže zapomeň, že je sexy. Pak se mu zadívám do obličeje. Už vypadá mnohem líp. Kruhy nemá tak velké a vrátila se mu i ta jeho sebejistota, alespoň částečně. Asi se koukám až moc dlouho, protože si odkašle a přešlápne z jedné nohy ma druhou.
"Co potřebuješ?" Zeptá se a já se tím konečně proberu z transu. "Udělal jsi mi díry," hodím po něm nazlobený pohled.
"Cože jsem udělal?" Nahne hlavu.
"Díry, do zdi, do naší společné zdi a ještě po nich zbyly hromádky bordelu," objasním mu a snažím se udržet naštvaný pohled. Ovšem s výhledem na jeho tělo to není zrovna jednoduché. On se chvilku zamyslí. To si jako nepamatuje, co dělal dneska ráno? Pak mu to ale evidentně dojde, protože se pobaveně ušklíbne. "Je něco k smíchu?" Zavrčím na něj. "Nene, o co teda jde?" Zeptá se a já mám problém uvěřit svým uším. "O to, že bych tam ráda ty díry zase neměla," odpovím a překvapeně zamrkám očima. On však udělá několik kroků dozadu a rukama ukáže na naši společnou zeď. "Já tam mám poličky, takže mi to nevadí a soukromí to taky nenarušuje, bordel uklidím, ale díry ne, navíc jsou malý a pokud chceš, se sádrou to zvládneš sama," zašklebí sea odejde kamsi do svého bytu. Nevěřícně zakroutím hlavou. To snad není možný. Po chvilce se zase objeví na stejném místě s lopatkou a smetáčkem v ruce. Obuje se pantofle, obejde mě a bez zeptání vklouzne do mého bytu. Proč jen jsem ho nechala otevřený?  Následuju ho a postavím se mezi dveře. Klečí na zemi a mazlí se s Jimem. Minochodem pořád jen v ručníku kolem pasu. Teď mě tak napadá...pod ním asi nemá spodní prádlo co? Jo, nemám nejrychlejší myšlení. Chvilku ho pozoruju a naprosto zapomenu na všechno, co se stalo. Pak ale tu chvíli zkazím. Zakašlu a ne proto, že bych mu chtěla naznačit, aby začal, prostě jsem to už nemohl vydržet. "No jo, no jo, už jdu na to," protočí mírně očima, přestane se věnovat Jimovi a začne zametat podlahu. Ten vyskočí na nohy a smutně zakňučí. "Promiň kamaráde, ale máš děsivou paničku," řekne a naprosto ignoruje mou přítomnost. Znovu si odkašlu, tentokrát ovšem úmyslně. Otoči se mým směrem a zmateně se na mě podívá. "Pokud sis nevšiml, ještě pořád tu jsem, takže si tyhle poznámky nech na jindy," zase se ve mě probouzí zuřivost. "No jo," posune se k další hromádce a ručník kolem pasu se mu trochu posune. Odhalí tak jeho stehno, na kterém uvidím další tetování. Upřu na něj zrak ve snaze zjistit, co by tetování mohlo být. On však za okamžik vstane s plnou lopatkou a spokojeně se na mě zaculí. Jo už je zase zpátky. "Hotovo," oznámí mi a ještě letmo pohladí Jima. "Fajn," snažím se ignorovat jeho zářivý úsměv. Projdu kolem něj a vstoupím do svého bytu. "Pochvalu nedostanu?" Zatváří se zklamaně jako malé dítě, kterému ukradnete oblíbenou hračku. "Šikovnej," protočím očima a on znovu odhalí řadu bílých zubů. Pak ale jeho úsměv povadne a zadívá se mi do očí. Nedokážu pojmenovat to, co v nich vidím, rozhodně to ale nekoresponduje s úsměvem, který mu ještě před chvilkou pohrával na jeho plných rtech. Jen tak stojí a mlčky se mi vpíjí do očí. Co se mu honí hlavou? Pak si vzpomenu na jeho sestru a znervózním. "A teď už padej," položím ruce na jeho hrudník a vytlačím ho na chodbu. Prudce mu zabouchnu dveře přes nosem a nechám ho stát na chodbě. Asi jsem zklamaná. Možná jsem čekala, že třeba jen minimálně zavadí o to, co mi řekla tehdy Ashley u mě v kanceláři, i kdyby to bylo jen minimálně. Ví, že bych ho vyslechla, ať už by to bylo cokoli. Pořád se prostě nedokážu zbavit pocitu, že k němu ještě pořád něco cítím. Myslím, že jedna moje část se s ním nikdy nerozešla a nezačala ho nenávidět. Prostě do něj zůstala zamilovaná. A já mám teď neblahý pocit, že ta část dlouhou dobu spala a teď se zase zpátky probouzí k životu. Myslím, že ani nešlo o ty díry ve zdi a hromádce na podlaze. Možná jsem ho jen prostě chtěla vidět a dát mu novou příležitost, aby mi třeba vše vysvětlil. "Achjo," povzdechnu si, dojdu zpátky ke kuchyňskému oknu a zadívám se ven na parkoviště. Jeho auto tam však už není. Začnu přemýšlet, kam tak mohl odjet.
Proč jsem musela potkat zrovna jeho? Ve škole bylo tolik jiných kluků...měla bych se opravit. Proč jsem si vybrala zrovna jeho?
Nevím, co budu dělat, ale takhle to rozhodně moc dlouhou dobu nevydržím, když jsme teď sousedi. Najednou mě z myšlenek vytrhne zvonek. "Kdo zas otravuje?" Zaskučím a došourám se ke dveří. Vykouknu ma chodbu kukátkem, nikoho však neuvidím. I tak ale otevřu dveře a málem puknu zlostí. Na mé rohožce leží malý pytel se sádrou a na něm je přilepený papírem se vzkazem vytištěným na počítači.
Sehnu se a přečtu si ho.
Aby se neřeklo, tak jsem ti ho koupil, je to jednoduchý😉
Sakra kam se poděl ten zničený Mark? Naštvaně popadnu pytel a mám co dělat, abych se udržela a silně mu nekopla do dveří. Pytel hodím na podlahu, zabouchnu za sebou a skoro se rozeběhnu k oknu v kuchyni. Jeho auto tu je, jaké překvapení. Ten blbec pitomej. Popadnu mobil a zavolám Margaret.
"Ahoj," ozve se veselý hlas na druhé  straně.
"Margaret hned po práci přijeď ke mě, budeme plánovat pomstu," vyhrknu na ní rozzuřeně a hovor zruším.
Znovu se zadívám na jeho auto a uchechtnu se. "Chce válku? Má jí mít..."
Ahoj, tak další část hotová. Co na ni říkáte?
Dobrou noc
Simča:)