Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Cesta domů

Kristýn Potterová. To jsem já. Mám dvojče jménem James Potter. Jsem přesný opak mého bratra. Chodím do Krásnohůlek, ale tento rok se to nějak zvrtlo. Můj bratr James mi říkal o jeho skupině která si přezdívala Poberti. A o jeho zpřízněně duši Lily Evansnové. Nad tím jsem se jenom uchechtla. Každopádně jsem mu záviděla, že má přátelé, protože mě všichni nenáviděli, (teda kromě jednoho člověka) a  dospělo to až k tomu, že jsem zapálila moji ložnici a sedla si na postel. Možná si teď říkáte co jsem to za pošuka, který zapalí svůj pokoj a ještě se usadí do vlastní postele, ale já věděla, že mě chrání nějaké kouzlo. Pro některé to byl šok, ale pro mě to byla něco jako zkouška ohněm. Dva dny před prázdniny mě poslali domů asi se mě chtěli zbavit co nejrychleji a tak to ty dva dny už nevydrželi. Teď jedu vlakem domů a bojím se co na to řekne jak bracha tak i rodiče.

Seděla jsem ve vlaku a měla strach, že mně nikdo kvůli tomu co jsem udělala nebude mít rád. Jela jsem vlakem a pozorovala ubíhající krajinu. Když jsem dojela na nástupiště a vystoupila, uviděla jsem rodiče.

,,Mami, tatí!" Vykřikla jsem.

,,Ahoj Kristýn." Řekla máma a táta se na mě podíval.
,,Co jsi to prováděla!"

,,Byla to nehoda." Odpověděla jsem mu nešťastně, ale já jediná jsem věděla, že to nehoda nebyla. Nasedli jsme do auta a jeli domů. Nepřemístili jsme se z jednoho prostého důvodu a to z toho, že přemisťování nenávidím. Za oknem ubíhala krajina a já přemýšlela jak to asi Jamie vezme.

Když jsme dojeli domů, vzala jsem si kufr a šla si vybalit. Hned jak jsem si vybalila vzala jsem si knihu a lehla si na postel. Nevím přesně kolik bylo hodin, ale když jsem se zvedla od knihy, tak mě volala máma k večeři. Sedla jsem si  a začala jíst. Když jsme dojedli, napsala jsem dopis Jamesovi. Aby si na mne vzpomněl.

Milý Jamesi

Moc mi chybíš doufám, že jsi na mě nezapomněl. Já jsem na tebe nezapomněla. Mám pro tebe novinu, pojedu do Bradavic. Už se na tebe moc těším.
                                                  Tvoje Krist

Hned jak jsem dopsala, dala dopis do obálky a dala ho moji sovičce Levanduli do zobáčku a řekla jí ať letí za Jamesem. Levandule jsem ji pojmenovala proto, že má pírka taková nafialovělá.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela jsem o tom všem, co se mi právě stalo. Po chvíli dlouhého čtení, psaní dopisu a přemýšlení jsem usnula.

Ahoj, jsem tu s novou knihou. Doufám, že se vám bude líbit a budete číst dál. Když dáte nějakou tu hvězdo budu moc ráda. Jinak chci upozornit na chyby, které v knížce možná budou.
A zatím čau.