Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Koleje

Když jsme dojeli na nástupiště v Prasinkách, tak jsem musela jet na lodičkách s prvňáčky. Pluli jsme po jezeře a já se nemohla dočkat do jaké koleje půjdu. Každopádně hrad z jezera vypadal nádherně. Dojeli jsme na břeh a vydali se k hradu. Stála tam profesorka Minerva McGonagallová. Znám ji z Jamesova vyprávění. A ostatní učitele taky. Vešli jsme do Velké síně a můj pohled hned zpočinul na Lily, Removi a Jamesovi, který mi ukázal palce nahoru. Nadechla jsem a vydechla. Všichni se na mě dívali, když jsme došli k stoličce s kloboukem, tak moudrý klobouk začal zpívat:    
                Zdá se vám, že jsem ošklivý -
                    myslete si, co chcete,
               chytřejší  klobouk než jsem já
                        na světě nenajdete.
                   Nechte si svoje buřinky
                   i své klobouky z plsti -
          jsem moudrý klobouk z Bradavic,
                   jenž vám nic neodpustí.
                Každému vidím do duše,
                  vím, z jakého je těsta -
                  nasaď si mě a řeknu ti,
                  kam povede tvá cesta.
                 Možná tě čeká Nebelvír,
                 kde mají chrabré srdce;
                  odvaha, klid a rytířkost
                  jdou u nich ruku v ruce.
                   Nebo tě čeka Mrzimor:
                   máš jijech mravní sílu,
                jsou čestní a vždy ochotní
                      přiložit ruku k dílu;
                či moudrý starý Havraspár,
                 pokud máš bystrou hlavu,
                   tam důvtipní a chápaví
                  vždy najdou čest a slávu.
                   Nebo to bude Zmijozel,
                   kde nastane tvá chvíle -
                       ti ničeho se neštítí,
                       by svého došli cíle.
                  Nasaď si mě a neboj se
               (jen vlastní strach tě leká)!
           Já, moudrý klobouk z Bradavic,
                         ti řeknu, co tě čeká!

Až klobouk dozpíval, tak Minerva řekla pár slov. ,,Až řeknu vaše jméno, tak příjdete a posadíte se a já vám na hlavu dám Moudrý klobouk. Zazněla jména jako: ,,Hannah Wilson, Laura Eufronová, Liam Avernt a par dalších jmén. Potom vstal Brumbál a řekl: ,,Tento rok sem nastupuje studentka do 4. ročníku. Jmenuje se Kristýn Potterová. Prosím buďte na ní milý." Po těchto slovech si sedl a já se posadila na stoličku. Profesorka mi dala klobouk na hlavu. V tu chvíli se mi v hlavě ozval hlas. ,,Ahoj Krist, už jsem na tebe čekal. Tvůj bratr je v Nebelvíru a tvoji rodiče tam také studovali, ale ty jseš jiná. Vím, že chceš do Nebelvíru, ale chováním jseš ve všech kolejích. Jseš odvážná, klidná, statečná, milá, hodná, laskavá, obětavá, ale taky drzá, pilná, ochotná, chápavá a zrádna. Jak říkám máš něco z každé koleje. Nebelvír by ti svědčil to ano, ale třeba Havraspár  by ti pomohl se zdokonalit nebo ve Zmijozelu by jsi mohla předvést co všechno umíš. Ale konečné rozhodnutí je na tobě. Tak kam bys chtěla?" ,,Moc si vážím, že mě necháte rozhodnout kam mohu jít, ale já už mám rozhodnuto." Řekla jsem zdvořile a čekala co vysloví. ,,No když to vidíž takhle ať je to tedy-"  Odmlčel se. ,,Nebelvír!!" To poslední slovo už vykřikl nahlas. Nebelvírský stůl začal hlasitě tleskat. Sedla jsem si vedle Jamese. Za chvíli se před námi objevilo jídlo a já si dala salát s kuřecími nugetami. Jak jsem dojedla kluci se hádali kdo mi ukáže hrad, ale já jsem se zeptala Lily a ta souhlasila, takže jsme z večeře odešli společně. Kluci na mě vytřeštili oči a já jim se sladkým úsměvem na tváři zamávala. Když skončila prohlídka hradu šly jsme do společenky, kde u krbu seděli poberti. Šla jsem do dívčích ložnic a podívala se kde je moje jméno. Vstoupila jsem do pokoje a uviděla Lily s dalšíma dvěma dívkami. Jedna měla černé vlasy a hnědé oči. Ta druhá měla blond vlasy a oči měla svetle zelené. ,,Ahoj." Pozdravila je aby si jí všimli.
Holky se k ní otočily a hned se k ní rozběhly. ,,Ahoj." Odpověděli zborově. ,,Já jsem Mary Smith." Řekla ta co měla blond vlasy. ,,A já se jmenuji July Quest." Odpověděla prozměnu ta černovláska. ,,Moc mě těší. Jmenuji se Kristýn Potterová." ,,To jako vážně?" ,,Ty jseš Potterová?" Zeptala se Mary. ,,Jo jsem, ale nejsem stejně otravná jako on." Řekla jsem a trochu se usmála. ,,Vyprávěj nám o sobě." Řekla Mery s Jul zároveň. ,,Tak jo, ale potom mi řeknete něco o sobě vy." ,,Platí." Řekly opět zborově. Povídaly jsme si dlouho do noci než jsme se vydali do říše snů.