Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Piknik s Poberty

Kristýn
Už je to měsíce co jsem se svěřila Removi s mým tajemstvím. Black za tu dobu neměl žádnou holku, ale co já vím, mohl se s nějakou slejzat potají. Dnes je středa a my už máme po škole. Napadlo mě, že by jsme si mohly s holkama jít udělat piknik k černému jezeru. ,,Holky neuděláme si piknik?" ,,Já to beru." ,,Já taky." Odpověděla Mery i July. ,,Lily a ty půjdeš?" Zeptala jsem se zrzky, která četla nějakou knížku. ,,Co? Jo jasně." ,,Tak já skočím do kuchyně a vy vemte deku. Sejdeme se před jezerem." Dořekla jsme to a šla do kuchyně. Vzala jsem si knihu, že si budu číst, když budou připravovat jídlo do pikinikivého koše. Jenomže mě to nedalo a četla jsem si po cestě. A samozdřejmě jsem do někoho narazila. ,,Omlouvám se já se nějak začetla." Řekla jsem a pokračovala jak v cestě tak i ve čtení. Najednou mě někdo chytil za ruku a otočil mě k němu. Vzhlédla jsem od knížky a podívala se na osobu před sebou. ,,Ahoj Siriusi. Co potřebuješ?" Řekla jsem a čekala co řekne. ,,Ehm...chtěl jsem tě pozdravit...a...ehm zeptat se jestli nemáš čas?" ,,Uhádl jsi nemám. Dohodla jsem se s holkama. Já už musím zatím ahoj." Řekla jsem a odešla směr kuchyně. Zase jsem se začetla do knihy, že jsem narazila, ale tentokrát né do člověka, ale do zdi. Prošla jsem chodbou až jsem došla k obrazu ovoce. Polechtala jsem hrušku a vstoupila do kuchyně. ,,Co si slešna Kristýn bude přát?" Zeptal se mě nějaký skřítek. ,,Mohla bych požádat o piknikový koš s jídlem?"
,,Samozdřejmně slečno, Salin je ráda, že vám může pomoct." ,,Děkuji. Jsi velmi milá." Řekla jsem a Usmála se na ni. Čekala jsem až mi donese koš s jídlem. ,,Děkuji, ještě jednou." Řeknu a výjdu z kuchyně. Mířím na pozemky a zase si čtu knihu. No jo já jsem nepoučitelná. Tentokrát se mi podařilo do nikoho nenarazit. Dorazila jsem na pozemky a šla k jezeru kde už čekaly holky s Poberty. ,,Už jsem tady! Ale co tu děláte vy?" ,,Chtěli jsme se přidat a holkám to nevadilo." Otočila jsem se na holky a ty kývly. ,,Že já jsem vás vůbec dala do hromady." Řekla jsem si pro sebe. Asi jsem se zapomněla zmínit, že Remus s Mery chodí a Lily s Jamesem jsou teď velcí kamarádi. Holky nachystaly deku na kterou jsme si všichni sedli a začali si povídat. Seděla jsem na kraji a dívala se na nebe. Na rameni jsem ucítila něčí ruku. Trhla jsem sebou. Otočila jsem se na osobu a zjistila, že to je Sirius. Usmála jsem se na něho a zadívala se na své kamarády. Trochu jsem posmutněla a podívala se k jezeru. ,,Ani na to nemysli." Řekl Sirius. ,,A na co jako?" ,,Na to že by jsi se šla utopit." ,,To by stejně nešlo, protože umím plavat." ,,Proč jsi na to myslela?" Zeptal se a já ještě víc posmutněla. ,,Všichni jsou tak šťastní, když mají přítele nebo přítelkyni. Ale já nikdy nebudu mít toho do kterého jsem se zamilovala." Řekla jsem a jedná neposlušná slza sklouzla po mé tváři. Chtěla jsem jí setřít, ale Sirius byl rychlejší. ,,Neplač princerno. Jak víš, že ten koho miluješ tě nemiluje?" ,,Já nevím prostě to tak cítím." Šeptla jsem a sklopila hlavu. Sirius mi zvedl hlavu a podíval se mi hluboko do očí stejně jako já jemu. ,,Máš nádherné oči." Řekl a já se trochu začervenala. ,,Tohle jsem chtěl udělat už hodně dlouho." Řekl a pak mě políbil. ,,Miluji tě princezno." Šeptnul, když se ode mě oddělil. ,,Já tebe taky Tichošlápku." Řekla jsem a tentokrát jsem ho políbila já.