Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Amulet

Bylo Pondělí ráno a to znamená jediné školu. Oblékla jsem se a vzala si hábit. Vzbudila jsem holky a šla na snídani. Vešla jsem do Velké síně a uviděla Poberty. Dnes jsem nechtěla s nimi sedět a tak jsem si sedla sama. Když přišly holky tak si sedly k pobrtům. Dojedla jsem a vyšla z Velké síně a mířila si to rovnou na hodinu péče o kouzelné tvory. Vyšla jsem z hradu a rovnou na pozemky. Dnes je divný den. Jako bych neměla sílu. Někdo mě chytl za rameno to jsem neustálá a spadla na zem. Podívala jsem se na osobu. Ikdyž to moc nešlo. Ten dotičný byl James. ,,Jamesi. Co potřebuješ?" Řekla jsem a pořád ležela na zemi. ,,No něco jsem ti chtěl říct, ale ty potřebuješ pomoct." ,,Já jsem úplně v pohodě vidíš?" Řekla jsem a snažila se vztát, ale když jsem stála tak se mi podlomily nohy a málem jsem zase zpadla. Naš těstí mě James stihl zachytit. ,,Děkuju." Šeptla jsem a po těchto slovech upadla do bezvědomí.

James
Chtěl jsem sestře poděkovat za to, že mi s Lily pomohla. Když vycházela z Velké síně tak jsem šel za ní. Chytl jsem ji na rameno, ale místo toho aby se otočila tak spadla na zem. ,,Jamesi. Co potřebuješ?" Řekla a pořád ležela na zemi. ,,No něco jsem ti chtěl říct, ale ty potřebuješ pomoct." ,,Já jsem úplně v pohodě vidíš?" Řekla a snažila se vztát, ale když stála tak se ji podlomily nohy a málem zase zpadla. V poslední chvíli jsem jí zachytil. ,,Děkuju." Šepta a zavřela oči, nejspíš omdlela. Vzal jsem jí do náruče a šel s ní na ošetřovnu. Vtrhl jsem na ošetřovnu a Poppy už něco chtěla namítat, ale když viděla tělo mé sestry tak řekla: ,,Položte ji na lůžko a řekněte mi co se ji stalo." ,,Nevím šel jsem za ní a když jsem jí dal ruku na rameno tak se zhroutila." Dořekl jsem to a Madam Pomfreyová jenom přikyvovala. Dala ji lektvary, které nevypadaly lahodně. Poté se otočila na mě. ,,Je vyčerpaná možná by jste měl odejít." ,,Prosím mohl bych tu být aspoň na chvíli?" ,,Budete mít problém pane Pottere. Máte mít teď hodinu. Tak se stavte až budete mít volno."
Řekla a já ji poslechl. Otočil jsem se a řekl:
,,Naschle." ,,Naschledanou pane Pottere." Vyšel jsem z ošetřovny a šel do třídy. Sedl jsem si do lavice a dal si hlavu do dlaní. ,,Co je Dvanacteráku." Zeptal se Sirius. ,,Segra je na ošetřovně." Šeptnu. ,,Co se jí stalo?" Zněl vystrašeně. ,,Omdlela." Dnes jsem vůbec neměl náladu se učit a už vůbec ne na nějaké vtípky. Dalo by se zkrátka říct, že nemám náladu na nic. Jediné co mě dnes zajímalo bylo to, aby se Kristy uzdravila. Ani já a ani Sirius jsme se dnes nesmáli. Nejspíš to bylo tím, že já jsem Kristynino dvojče a Sirius proto, že ji miluje. Když jsem měl volno tak jsem se stavil na ošetřovně. Sedl jsem si vedle postele kde spala Kristýn. Na jejím krku jsem viděl ten její amulet. Napadlo mě, že bych jí ho zatím zchoval, aby si ho někdo nevzal protože je moc hezký. Sundal jsem jí ho z krku a dal si ho do kapsy. Ještě chvíli jsem tam s Kristýn byl. Měl jsem položenou ruku na té její a cítil jak s ní pohnula. Podíval jsem se jí do obličeje a viděl, že se na mě usmívá.
,,Kristýn!" Výkřikl jsem přes celou ošetřovnu a pevně své dvojče objal.
,,Jamesi?" ,,Ano?" ,,Nemůžu dýchat." ,,Co? A jo, promiň." ,,To je v pohodě." Podíval jsem se a ní s úlevou v očích.

Kristýn
Probudila jsem se na ošetřovně a viděla Jamese, který seděl na židli vedle mé postele. Hýbla jsem rukou, aby si mě všiml. Usmála jsem se a dívala se na Jamese. Ten se na mě podíval. ,,Kristýn!" Vykřikl a rychle mě objal. ,,Jamesi?" ,,Ano?" ,,Nemůžu dýchat." ,,Co? A jo, promiň." Nechápal to. ,,To je v pohodě." Řekla jsem a ještě jednou ho objala. No co by jste čekali prostě dvojčata no i když jsme o 2 minuty mladší. ,,Jamesi? Kde mám amulet?" Řekla jsem když jsem se vzpamatovala. ,,Mám ho v kapse." ,,To jsem si oddechla. Dáš mi ho na chvíli?" ,,Jasně vždyť je tvůj." Řekl a podal mi přívěšek. Chytla jsem ho do ruky a cítila se slabší. Pustila jsem ho a síla se vrátila. ,,To je divné." ,,Co je divné?" ,,Když držím ten přívěšek v ruse tak mám míň síly a když ho pustím jsem silnější." ,,Že by ti ubíral energii?" ,,Je to možné. Prosím vem ho k nám na pokoj a hoď do kufru. Až budu zdravější tak si ho vezmu. A jestli se tě ostatní budou ptát jak se to stalo tak jim to prostě řekni." ,,Ok." Řekl a odešel. Lehla jsem si na postel a usla. Teď musím nabrat sílu já.

James
Odešel jsem od Kristýn a šel do spolešenky.
Sedl jsem si k ohni a díval se do něho.
,,Jamesi jak se vlastně stal Kristy ten úraz?"
,,Říkala že to mám říct, ale nechce se mi to opakovat tak mohla bys dojít pro ostatní? Prosím." ,,Jasně." Odešla a já byl sám se smutným výrazem stále dívající do ohně. Když se Mer vrátila i s ostatními tak se všichni začali ptát na otázky. ,,Co se děje?"
,,Proč si nás volal?" ,,Už víš co se stalo Kristýn?" Otázky létaly jedna přes druhou.
,,Jo už vím co se Kris stalo. Proto jsem vás volal." ,,A co se jí teda stalo?" ,,Tohle-" Řekl jsem a vytáhl z kapsy amulet. ,,je amulet, který patří Krist. Ochraňuje ji před vraždou a sebevraždou. Jediné jak může umřít je stárnoutím. Ten přívěsek má od narození neví kdy se u ní objevil a tak ho vždy měla na krku jenom někdy si ho sundávala. Jak byla na ošetřovně tak jsme na něco přišli. Vypadá to, že ten přívěšek využívá energie co proudí v jejím těle, ale nejsme si tím jistí." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Proč mluvíš v množném čísle?" ,,Protože jsem na to přišel s Kristou." ,,Aha." ,,Jdu si lehnout." Řekl jsem a odešel do svého pokoje. Lehl jsme si na svou postel a do minuty usnul.