Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Probuzení

Probudila jsem se v nějaké bílé místnosti. Pak mi došlo, že jsem v Bradavicích na ošetřovně. Přišla ke mě madam Pomfreyová a dala mi lektvary podle, kterých bych se měla uzdravit. ,,Madam Pomfreyová, mohla bych se zeptat?" ,,Už se ptáte." ,,Jak dlouho jsem zpala a jak jsem se sem dostala?" ,,Zpala jste dva dny a přinesl vás sem pan Potter." ,,Děkuji a mohli by mě navštívit?" ,,To ještě uvidíme." Kývla jsem. Po poslední hodině, kterou jsme tu měli se otevřeli dveře, zvedla jsem k nim hlavu, ale nikdo v nich nestál. Lehla jsem na polštář a přemýšlela co budu dělat. Najednou jsem uslyšela mé jméno. ,,Jamesi jsi to ty?" Zašeptala jsem do ticha. Najdenou se vedle mé postele objevil obličej mého bratříčka. Rychle jsem ho obejmula, ale byl tam ještě někdo. ,,No jo vy dva aby jste se nedostali do každého průseru co?" Zeptala jsem se s lechkým úsměvem a obejmula i Siriuse. Za tu dobu jsem se s ním docela zkamarádila, teda až na ty blbý růže to mě naštvalo.
,,Vždyť mě znáš Krist." ,,No právě, že tě znám." ,,Spala jsi dva dny." ,,Jo já vím. Strašně se tu nudím a kde vůbec máte ostatní?" ,,Holky jsou na obědě a Náměsíčník je v knihovně. A něco jsme ti přinesli, sice bylo těžké se domluvit, ale dohodli jsme se, že ti na teď půjčíme plánek aby jes nenudila." ,,Děkuju mockrát. Jinak bych se tu unudila k smrti. A navíc můžu sledovat kam jdete." Usmála jsem se šibalským úsměvem.  Když jsem z chodby uslyšela kroky tak jsem řekla: ,,Rychle pod ten plášť,  měli by jste jít.  Přijďte potom všichni." Po tom co jsem to řekla se otevřely dveře a dovnitř vešel profesor Brumbál. ,,Pane protesore,  co tu děláte?"
,,Slečno Potteová ví proč jste tu a nemusíte schovávat pana Blacka a Pottera." ,,Jak o nich víte?" ,,To vám nemohu říct, ale přišel jsem proto, že bych vám chtěl oznámit, že pan Ersted a pár dalších studentů bude chodit k vám do třídy a prosím,  usmořte se." ,,Pane profesore, nevím jestli to dokážu." ,,Slečno vy to dokážete a nezapomínejte, že si můžeme vybrat, kterou cestou půjdeme,  ale rozhodnutí je vždy na vás. Naschledanou slečno."
,,Naschledanou pane profesore." Jak Brumbál odešel zpod pláště se vynořil James. ,,O nás mohl sakra vědět! A to jako myslel vážně?  Ten Ersted bude jako chodit snáma do třídy!!?" ,,Dvanácterák klid, vždyť jsi ho dneska viděl ve třídě." ,,A joo." ,,Víš co říkal, musím se s ním usmířit." Řekla jsem Jamesovi. ,,Tak jo, ale jestli se něco stalne tak-" ,,Jamesi klid." ,,No jo pořád." ,,Tak už jděte. Ať vás tu nenachytá Pomfreyová."
,,Tak jo. Zatím ahoj." Řekli oba zároveň.
,,Ahoj." Oplatila jsem jim pozdrav a vytáhla jsem plánek, který mi kluci půjčili. Musela  jsem ho schovat před profesorem Brumbálem,  aby ho nezabavil. Klepla jsem na plánek se slovy ,,Jsem připravena ke každé špatnosti". Na plánku se objevily chodby a jména osom. Hledala jsem bráchu a když jsem ho našla byl u Lily a asi víme jak to dopadá když Lily pozve na rande. Potom jsem jenom tak brouzdala po plánku a když jsem uviděla Lucasovo jméno vzpoměla jsem si na Brumbálova slova. S plnou hlavou myšlenek jsem usla.