Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Radost nebo smutek

Rano jsem se vzbudila docela brzo. Oblíkla jsem si černé legíny a bílé, lechce průledné tričko a samozdřejmě hábit. Vzala jsem si kytaru, kterou jsem si propašovala a sešit do kterého si zkládám píseň, která mě napadla. Šla jsem si sednout do společenky a pokračovala ve skládání. Zahrála jsem pár taktů a zapsala je. Slova jsem vymyslela potom. Tahle písnička je o nešťastné lásce. Vím proč mě to napadlo, ale neřeknu vám to, možná později se to dozvíte. Teď se vrátíme zpět k písni. Takhle to s zapisovaním taktů šlo dál a dál až jsem měla napsanou třičtvrtě písně. Záhrála jsem celou zatím nedodělanou zkladbu a jak jsem dohrála poslední takt, tak jsem za sebou uslyšela někoho tleskat. Otočila jsem se na dotyčnou osobu a uviděla mého bratra v pyžamu, jestli se tomu dá tak říkat, poněvadž měl na sobě jen tepláky. ,,To jsi složila sama?" ,,Jo." ,,Je to nádherné, ale smutné." Řekl překvapeně a zaroveň utrápeně ,,Tak to taky mělo být." Řekla jsem mu. ,,Trápí tě něco? Mě to můžeš říct ségra." ,,Tohle ti boužel říct nemůžu." ,,A proč ne. Co se děje? Proč mi to nechceš říct." ,,Promiň brácha prostě nemůžu. Kdybych ti to řekla netrápila bych se tím jenom já, ale i ty a já nechci aby jsi si dělal o mě starosti." ,,Tak dobře, stejně se to později dozvím." ,,Ty si za svým stejně stojíš co?" ,,Jo." ,,Celej ty. Hele nechceš se jít převlíct než se tu někdo oběví?" ,,Tak jo. Zatím ahoj." ,,Ahoj." Jak James odešel tak jsem vztala a šla do holčičí ložnice. Holky už byly vzhůru teda jenom dvě obyvatelky tohoto pokoje. Tak tedy byly vzhůru Lil a Mery. Holky se právě snažily probudit zpící Jul, ale nešlo jim to. ,,Holky odstupte." ,,A proč?" Zeptala se Mery. ,,To hned uvidíš." Holky teda odstoupily od postele a čekaly co bude dál. Vytáhla jsem si hůlku a namířila jí nad stále spíci Jul. ,,Aquamenti!" Vykřikla jsem a v tu chvíli byla Jul mokrá od hlavy až k patě. Rychle jsem zchovala svou hůlku zpět do kapsy a pokračovala v cestě jako, že se nic nestalo. Zato holky vyprskly smíchy. Jul naštvaně vztala a přešla k smějící se dvojci dívek. ,,Která z vás to byla!" Snažila se to říct v klidu, ale nešlo jí to. ,,To byla Krist." Řekly obě zároveň. ,,Vy prázkačky!" Zařvala jsem na ně s úsměvem na tváři, ale Jul moc usměvavě nevypadala. ,,Jen počkej Potterová!" Vyběhla jsem z pokoje směrem ke společe, kde se vesele smáli Poberti. Jul běžela za mnou ve společence jsem rychle zapadla mezi kluky tak aby si mě nevšimla, ale boužel se to nepovedlo podle mých představ, protože přišla k nám a začala se ptát: ,,Čau kluci, neviděli jste tu náhodou Krist?" ,,Jo sedí vedle mě." Řekla Black. ,,Blecku já tě zabiju!" ,,Krist myslím, že ty budeš první!" Vztala jsem rychlosti blesku a stačila jsem pozdravit i kluky. ,,Tak zatím čau musím jí zdrhnout než naplní co řekla." Vyběhla jsem ze společenky a šla na pozemky. Jul běžela pořád za mnou, ale už nemohla. Zaběhla jsem za roh a přivolala si koště. Nasedla jsem na něj a letěla k pokoji kluků. Počítala jsem s tím, že tam někde bude mít James jak neviditelný plášť tak i pobertovský plánek. Otevřela jsem pootevřené okno a pomalu vletěla dovnitř. Přivolala jsem si plánek pomocí Accia a podívala se kde je Jul. Pořád byla na pozemcích. Vyšla jsem z pokoje kluků a šla do společenky. Tentokrárt jsem si sedla vedle Rema, protože jsem na Siriuse byla naštvaná. ,,Nazdar." Řekla jsem jim. ,,Hele vždyť ty jsi šla ven a teď jsi přišla odtama." Řekl James. ,,A proč sedíš vedle Rema, když jsi seděla vedle mě?" ,,Ty se divýš?" ,,Jo." ,,Siriusi vždyť si práskl July, že je tady." ,,A jooo. Na to jsem zapoměl, ale stejně vždyť si ji utekla." ,,Jo utekla jsem jí, ale teď se budu muset držet, abych ti nedala do huby!." Křikla jsem na něj. ,,Hele Krist, víš vůbec za jak dlouho sem vtrhne July?" ,,A víš, že vím?" ,,Jo a jak?" ,,Takhle." Vytáhla jsem pobertovzký plánek a ukázala ho jim. ,,Kde jsi ho našla?" Řekly všichni Poberti zároveň. ,,No kde asi. U vás v pokoji." ,,Stejně nevíš jak ho otevřít." ,,Milý Jamie myslíš si, že to nevim? Tak koukej. Přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti." Řekla jsem a plánek se otevřel s nápisy. ,,Jak jsi to sakra zjistila Kristýn!" Zeptal se Rem. ,,Víš Reme, když má někdo jako já za bratra Pobertu a ještě ke všemu Jamese, tak víš skoro vše co ve škole provádí a díky čemu, skoro vždy vyváznou bez trestu. Jo a Reme říkej mi Krist." Všichni kromě Jamese se na mě dívali s vykulenýma očima. Potom se podívali na Jamese a začali mu vynadávat. ,,Kluci já už půjdu, Jul jde zpátky tak dík, jo a Jamesi pujčím si plášť." ,,A na co?" ,,To ti může být jedno ne?" ,,Tak počkat, ona ví i o plášti!" Řekl nahlas a zároveň zašeptal. ,,Jo vím. Tak čau." Odešla jsem do pokoje a sedl si na postel. V tu chvíli co jsem si sedla vešla do pokoje Jul. ,,Kristýn Potterová tak ty takhle jo?"