Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Dávejte si bacha Poberti

Šli jsme s holkama do splečenky. Vešli jsme do našeho pokoje odložit si věci a mířili si to do pokoje Pobertů. ,,Takže jedna bude hlídat společenku a ostatní budeme pokračovat v mém plánu. Na tohle nikdy nezapomenou." Můj plán byl, že jim obarvíme hábity a všechno oblečení na ty nejkřiklavější barvy. Potom jim nalijeme do šampónu barvy, které jdou smít až za týden, pokud nebudou znát formulku, kterou znám jenom já. ,,Necháme jim tu vzkaz co říkáte?" ,,To bude sranda."
,,Souhlasím. Lily napíšeš to?" Zeptala jsem se jí. ,,To asi nepůjde, Potter pozná moje písmo." ,,No tak to musíš napsat ty Jul, protože James taky pozná mé písmo." ,,Ale já neumím psát krasopisně to Mery je ta co píše líp." ,,Tak ji zavoláme a místo ní tam půjde někdo jiný." ,,To by šlo." ,,Zavolám jí." Řekla jsem a vyšla z pokoje. Mery stála na schodech vyhlížející Poberti, kdyby náhodou přišli. ,,Napiš tam: ,,Vaše velké obdivovatelky." ,,Tak jo." ,,A teď holky poslední krok. Polož ten vzkaz na stůl a nad dveře dáme velký kýbl s ledovou vodou. A když přijdou do pokoje polije je voda. Tak a teď jdeme." Vyšly jsme z klučičích ložnic a zalezly k nám na pokoj. ,,Už se nemůžu dočkat jak se budou tvářit." Řekla Lils a já přikývla. ,,Půjdem do společenky? Aby jsme je viděly až budou scházet ze schodů." Navrhla Jul. ,,Tak jo, ale nejdřív se půjde někdo podívat, jestli už přišli." ,,Kdo půjde?" Zeptala se Mery. ,,Jestli nechce nikdo jiný tak já bych šla." Řekla jsem a holky jen kývly abych to byla já, která to půjde prozkoumat. Vyšla jsem z našeho pokoje a šla do společenky. Stála jsem na schodech, když jsem uviděla otevýrat se vchod do společenské místnosti a vnich se smáli Poberti. Rychle jsem zalezla za roh, aby si mě nevšimli. Mířili si to do svého pokoje. ,,Super bude sprška." Pomyslela jsem si a hned potom se usmála. Použila jsem na sebe zastírací kouzlo, aby mne nebylo vidět. Šla jsem pomalu za nimi a zůstala stát za dveřmi. Uslyšela jsem spoustu klití a nadávaní. Někdo řekl, že se jde osprchovat. ,,Super, takže jeden ze čtyř bude mít obarvený vlasy, ale co ti ostatní?" Řekla jsem potichu. Uslyšela jsem další hlas jak říká: ,,Jdu hned po tobě, Jamesi." Podle téhle věty jsem poznala, že tu první musel říct můj bratr a ta druhá patřila jeho nejlepšímu kamarádu. ,,Zatím to vypadá dobře. Myslím, že se mohu vrátit s dobrou odpovědí, zpět do pokoje. ,,Tak co už přišli?" Zeptala se Mery a já kývla. ,,Šli se umýt." Oznámila jsem. ,,Holky nechcete si už jít sednout do společenky?" Zeptala se Lils ,,Jo." Řekly jsme zároveň a vyšli z našeho pokoje. Došli jsme do společenské místnosti a pohodlně se usadili do křesel. Povídali jsme si, když do společenky přiběhl naštvaný James s křiklavě fialovími vlasy. Všichni propukli v neuvěřitelný záchvat smíchu. James jako by někoho hledal a když mě uviděl jak sedím v křesle a směju se, tak si to zamířil rovnou k naší skupince.
,,Kristýn dej to hned dolů, jinak za sebe neručím a prokleju tě nějakou ošklivou kledbou." ,,Copak bratříčku nelíbí se ti nová vyžást?" ,,Po pravdě ne, tak dělej dej to dolů!" ,,Jenomže já nemůžu nevím jak." Zalhala jsem se neviným úsměvem.
,,No to si děláš pr*el! Lily prosím můžeš to dát dolů?" Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. On ji právě poprosil a oslovil ji křestním jménem. ,,Co tak zíráš?" ,,Ale nic." ,,Lily tak dáš to dolů?" ,,Sorry Pottere, ale nevím jakým způsobem." Řekla Lily a James se otočil zpět ke mě. ,,Tak kdy to půjde smít?" ,,Za týden." Řekla jsem jakoby nic. V tu chvíli co jsem to dořekla se do společenky vřítil další poberta. ,,Moje vlasy, kdo mi zničil vlasy!" Stoupla jsem a otočila se k němu. ,,Klídek Blacku nejsou zničené jenom obarvené." ,,Takže to jsi byla ty?" ,,A co když řeknu, že jo?" Řekla jsem a začala si prohlížet nehty. ,,Nech ji Tichošlápků ona to dolů nehodlá dát." ,,Bratříček má pravdu Blacku." ,,Fajn, kdy to zmizne?" ,,Nejdřív za týden." Řekla jsem a zase se posadila. Asi jsem se zapomněla zmínit, že Black měl na hlavě křklavě růžovou. ,,Holky já jdu do pokoje." Zvedla jsem se a když jsem procházela kolem Blacka tak jsem mu řekla: ,,To je teprve začátek." Když jsem byla na schodech tak jsem se otočila a řekla: ,,Jo a ta růžová ti sekne." Tuhle větu jsem řekla pobaveně a ironicky zároveň. Šla jsem po schodech a nechala za sebou zírat celou společenskou místnost.