Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Vytí na měsíc 2. část

Začala jsem syčet, protože jsem nevěděla kdo to je. Najednou z lesa vyběhl vlkodlak.

,,No to si děláte srandu že jo?" Řekla jsem si v hlavě. Vlkodlak, ale nevypadal, že by chtěl zaútočit. Pes s jelenem někam odběhli a vlkodlak běžel za nima. Stála jsem tam vyvedená z míry. ,,Co se to k sakru právě stalo! Bude nejlepší když najdu tu zatracenou kytku co nejrychleji ať odsud můžu vypadnout." Tohle říkaly mé myšlenky, ale mé nohy mě neposluchaly. Šla jsem za jelenem, psem a vlkodlakem. Proč to netuším, ale pokračovala jsem dál. Uviděla jsem je na další mýtince. Plýžila jsem se k nim. Jeden z nich si mě všimnul a rozešel se ke mě. Zastavil se přímo předemnou. Začala jsem zase syčet. On se podíval na jelena a asi mu nějak naznačil, že má jít za ním. Jelen ho poslechl a přišel blíž. Syčela jsem čím dál hlasitěji. Podívali se na sebe a pak na mě. V očích jim hrály veselé jiskřičky. Kousla jsem psa varovně do nohy. Ten se na mě ublíženě podíval. Udělala jsem krok zpět. Jelen se na psa díval čím dál veseleji a zároveň lítostně. Pes se ke mě zase přiblížil. Varovně jsem zasyčela a pes couvl. Nejspíš už pochopil, že se ničeho nebojím nebo spíš takhle, jeho se nebojím. Jeden strach mám a to je, že příjdu o všechny blízké. Nicméně se vrátíme zpět do lesa. Stála jsem tam dobrou chvíli a podívala se za obě zvířata, snažila jsem se zahlédnout toho vlkodlaka, ale nebyl tam. Obešla jsem je a šla se podívat pořádně. Nikde jsem ho nezahlédla. Běžela jsem různými směry. Když jsem najednou uslyšela zavytí. Rozběhla jsem se tím směrem odkud zvuk vycházel. K mému údivu se tam zase objevyl pes s jelenem. ,,Jak se sem sakra dostali?!!" Schovala jsem se za keř. Byla to super podívaná, jak sem a tam pobíhají jelen, pes a vlkodlak. Pořád jsem se byla zchovaná za keřem. Když už se uklidnili a odpočívali, pak se začalo už trochu rozednívat. Vlkodlak ležel na zemi a když už konečně bylo světlo místo vlkodlaka tam ležel: ,,To je Remus!??" Mýsto psa a jelena tam stáli James a Sirius.  ,,Takže to celou dobu byli oni?!! Já jsem kousla Blacka! Musím si jít  vydenzifikovat pusu." Ještě jsem čekala co bude dál, ale nic moc se nestalo asi jenom to, že kluci vzali Rema kolem ramen a šli do hradu. Tipuji, že ho odnesli na ošetřovnu. Když už odešli, pomalým tempem jsem se vydala do hradu. Přemýšlela jsem nad tím co jsem právě viděla. Konečně jsem se doloudala k našemu pokoji samozdřejmě jsem se proměnila zpět na člověka. Vešla jsem do pokoje a lehla si na postel a zavřela oči.

Ahoj, promiňtě, že kapitola vyšla pozdě a taky se chci omluvit za chyby.
Zatím ahoj