Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Super prázdniny? Omyl 1.část

Končil můj první školní rok tady v Bradavicích. Vánoce jsem si užila. Teď čekám s holkama na nástupišti v Prasinkách. Vlak přijel a my si šly hledat kupé. Našla jsem jedno volné a tak jsme se pohodlně usadily. Já s Lil jsme si sedly vedle sebe. ,,Holky musíte mi psát každý den." ,,Neboj Lils budeme a musíme se vidět co kdyby jste přijely k nám?" Řekla Mary. ,,Musím se nejdříve zeptat mamky." Odpověděla jsem. ,,Jo já taky." Řekla Lil. ,,Nápodobně." Přidala se k nám July. Najednou k nám vtrhli Poberti. Rychle jsem si dala do uší sluchátka abych nemusela poslouchat ty jejich kecy. Dívala jsem se z okna a poslouchala příjemnou píseň. Najednou si na mě někdo sedl. Vyndala jsem si sluchátko a řekla nebo spíš zakřičela. ,,Blacku ihned ze mě slez!" ,,A proč?" ,,Slez nebo se ti něco nehezkého stane!" Řekla jsem a James mi docela pomohl. ,,Tichošlápku být tebou bych slezl, když ji naštveš tak ti fakt něco udělá." Řekl a vyhrnul si rukáv. Měl tam malou jizvu, kterou jsem mu udělala já, když jsme byli ještě děti. Naštval mě a já se neudržela. Škrábla jsem ho do ruky a teď tam má jizvu. Všichni se na mě podívaly s otevřenou pusou, teda všichni kromě mého brášku. ,,Co tak koukáte? Byli jsme malý děti." Řekla jsem a založila si ruce na hrudi.
,,To ale neznamená, že jsi ho mohla škrábnout." Řekl s vážnou tváří Black. ,,Ty máš co říkat psisko jedno zablešený." Řekla jsem si spíš pro sebe, ale ti co mě slyšeli se začali smát. Black se na mě otočil. ,,Co jsi to řekla?" ,,Usmířili jsme se, takže se s tebou nehodlám hádat." Ostatní se na nás dívali s překvapenými obličeji. ,,Ale můžeš mi to říct." ,,Tak fajn. Říkala jsem, že jsi zablešený psisko." Celá skupinka Pobertů se dívala na sebe s překvapaním a strachem v očích, ale odlesklo se jim tam i pobavení. ,,Co je kluci?" Zeptala jsem se se smíchem. ,,Ale nic." Odpověděli a Black konečně ze mě slezl. Dala jsem si sluchátka do uší a neposlouchala okolní svět. Vzala jsem si knihu a začala číst po chvíli mi ji někdo vytrhl a já věděla kdo. ,,Dopr*ele Blacku naval tu knihu!" ,,A proč bych měl?" ,,Dej mi ji nebo prozradím holkám tvé a Jamesovo tajemství!" Oba na mě vykulily oči. ,,Jaké?"
,,Vy chcete aby ho holky slyšely?" ,,Krist?"
,,No?" ,,Řekneš mi to?" ,,Jasně, ale pojď na chodbu." Vyšla jsem před kupé. ,,Reme já vím o tvém tajemství a nevadí mi to." ,,A jaké tajemství?" Zeptal se se strachem.
,,Že jsi vlkodlak." Řekla jsem potichu, aby nás někdo neodposlouchával. Remus vypadal jako by mu právě někdo řekl, že došla čokoláda. No dobře špatné přirovnání. Nicméně se na mě díval se strachem a smutkem. ,,Takže se teď se mnou nebudeš bavit?" ,,Reme říkala jsem, že mi to nevadí právě naopak obdivuju tě, že to zvládáš sice s pomocí Jamese, Blacka a Petera, ale zvládáš to a to je hlavní." Řekla jsem a usmála se na něj. ,,Jak to vlastně víś?" ,,Takhle." Řekla jsem a přemněnila se na čerobílou kočku. Proměnila jsem se zase do své lidské podoby. ,,Co kdyby jsme ty dva poškádlili?" ,,To beru." ,,Uděláme to takhle..." Řekla jsem mu můj plán a když souhlesil proměnila jsem se zase v kočku. Skočila jsem mu do náruče ve své zvířecí podobě. Vešli jsme do kupé a všichni se otočili na Rema. Kluci hned na mě vykulili oči. Rem si sedl a já ležela na jeho klíně a spokojeně předla. ,,Reme? Kde jsi našel tu kočku? A kde je Kristýn?" Zeptal se James. ,,Krit šla na záchod a ta kočka ke mě přiběhla." Zvedla jsem se a přešla k bráchovi. ,,Reme a to ta kočka tam jen tak seděla? Víš co tím chci říct." Podívala jsem se na Blacka a výhružně na něj zasyčela. Seskočila jsem a utíkal z kupé. Ohlídla jsem se jestli mě někdo nepozoruje a proměnila se zpět v Kristýn. Šla jsem do kupé a omluvila se. ,,Omlouvám se, musela jsem jít na záchod si... přezout boty. Vymysla jsem rychle nějakou lež. Vypadalo to, že mi nevěří, ale nechali to být. Za což jsem jim byla vděčná, protože poslední co bych chtěla je jim říct pravdu. Zbytek cesty uběhl docela v klidu. Vystoupili jsme na nástupišti. Hledala jsem rodiče a pak je uviděla. Rozešla jsem se k nim hned i s holkama abych je mohla představit. ,,Mami, tati, tohle jsou moje kamarádky." Řekla jsem a ukázala na holky. ,,Tohle je July, tohle Mary a tady tuhle osubku musíte znát z Jamesova vyprávění, to je Lily." Dořekla jsem jména všech mých kamarádek. ,,Ano, o Lily jsme už slyšeli." Řekl taťka.
,,Euphemie Potterová moc mě těší děvčata." ,,A já jsem Flemont Potter taky mě těší." Předsavili se oba rodiče a já se zepatala: ,,Mami mohla bych o prázdninách k Mary? Prosím." Řekla jsem a udělala na ní psí oči. Holky se jen uchechtly. ,,Proč ne?"
,,Děkuju." Radostně jsem zavýskla a objala holky. Rozloučila jsem se s nima a šla za rodičema. James přišel chvíli po mě. Naložili jsme kufry do auta a jeli jsme domů. Jak jsme dojeli vybalila jsem si a vzala si kytaru. Šla jsem za bráchou. Zaťukala jsem mu na dveře a při vyslovení ,,dále" jsem vešla. Otevřela jsem dveře a vidím Jamese jak vyhrabává kufr. ,,Chceš pomoct?" ,,Ocenil bych to." ,,Tak si sedni já to udělám." Položila jsem kytaru na jeho postel a přešla ke kufru. James se zatím pohodlně usadil na postel a něco si začal brnkat. Mezitím jsem mu vybalila kufr a všechny věci uložila tam kam patří. Když jsem už konečně mněla hotovo vzala jsem si kytaru a chtěla něco zahrát když to zrovna zazvonil zvonek u dveří. James běžel dolů otevřít dveře a já si zatím začala chystat kytaru. Napadlo mě, že bych se mohla jít podívat dolů kdo přišel. Vzala jsem si kytaru a po cestě jsem začala hrát písničku Sad Song.

Hrála jsem jí po cestě dolů a jelikož máme točité schodiště tak jsem se prostě neubránila a sjela po zábradlí.