Kristýn Potterová [pomalá KOREKCE]

Rozchod a záhada

Probudil jsem se ve své posteli s rudýma očima. Vše co jsem kdy zadržoval ten vztek, pláč a smutek se svalili v jednu hromadu, která teď ovládá mé tělo a já nemohu dělat nic jiného než jen poslouchat rozkazy, které vyšle. Dnes jsem neplánoval se dostavit na vyučování jakéhokoliv předmětu. Celý den jsem chtěl proležet v posteli a nadávat si za to jaký jsem ko*ot. Jenomže to by tu nemohly být ty skvělé osůbky jako James a Remus. Hned ráno mě vytáhly z postele a jak uvyděli mé zarudlé oči (protože jsem ze spaní brečel což nechápu jak) zděsili se mě. Můj pohled směřoval k zemi. Oba mí přátelé si mě pro hlíželi a já byl ještě víc nešťastný. ,,Za všechno můžu já." Šeptl jsem zničeně a zároveň nenávstně. ,,Je to jen a jen moje vina." ,,To neříkej i když máš pravdu." ,,Díky za podporu a já to vím."
,,Není za co." ,,To byla ironie." ,,Aha." ,,A jak to teda máte?" ,,Já ani nevím, dala mi druhou šanci." ,,Tak to je dobrý." ,,No asi jo a tentokrát ji nehodám pokazit!" ,,Takhle se nám líbíš kámo. Tohle je sebevědomej Sirius kterého známe, že Reme?"
,,Hmmm... Jo, jo teď jsi to ty." ,,Děje se něco Reme?" ,,Ne vše je v napeostém pořádku. Jen jsem nad něčím přemýšlel, ale to je jedno, hlavní je, že se vratil sebevědomej Sirius."

Kristýn
,,Holky, dala jsem mu druhou šanci." Řekla jsem když jsem zabouchly dveře od pokoje.
Lil, Mar a Jul se na mě podívaly a já se usmála. Jako první se vzpamatovala Mar a běžela mě obejmout. ,,Kristýýn, konečně jsi tu a blahopřeju." ,,Děkuju a jsem ráda, že už nemusím být na ošetřovně." Po tomhle mě šla obejmout i Lily s Jul. ,,Kristy chybělas nám." ,,Vy mě taky." Řeknu a pustím Lils z obětí. Obejmu Jul a čekám co bude dál. ,,A komu jsi dala druhou šanci?" ,,Siriusovi."
,,Vážně? A nevadí ti to co provedl? To jak líbal tu holku?" ,,Jsně, že mi to vadilo, vadí a bude vadit, ale kdyby jste slyšely jak si to vyčítal. A navíc já ho pořád miluji." Dořekla jsem to a July začala brečet. Přešla jsem ji a vtáhla do pevného obětí. ,,Co se stalo?"
,,Hol-lky už va-am to nev-vidržím neř-říkat. On s-se se mn-nou roz-zešel." ,,To mě mrzí." Řekla jsem smutně. Vážně jsem jim to přála a nechci aby zrovna teď na někoho takového myslela. ,,Pššš. Neplač. To bude dorý. Najdeš si někoho jiného. Je de*il, že s tebou nezůstal." Řekla jsem jí konejšivě.
,,Krist má pravdu je to jenom ubohý chudák, který neví o co přišel." Přidala se k mému utěšování Mery. ,,Ty jseš silná dívka a musíš mu ukázat, že ti on je u pr*ele. Rozumíš?" Přidala se k nám Lil. July jenom přikývla a pomalu přestala brečet. ,,Už j-je to dobrý." ,,Teď si musíš pročistit hlavu od toho kre*éna."  Řekla jsem a už ji vedla z pokoje ven. Byly jsem u zapovězeného lesa když jsem uslyšela zavytí. Vždyť je den. Přemněnila jsem se na kočku holky neholky a vběhla jsem do lesa. Běžela jsem tam odkud to vytí přícházelo. Vběhla jsem na mítinku kde jsem poprvé viděla vlkodlaka, jelena a psa. Zastavila jsem se před Jamiem, Remem a Siriem. Stála jsem kus od nich a čekala co se bude dít. ,,Tak se promněň mi o tom víme." Řekl James naštvaným hlasem. Jenom jsem zakroutila hlavou a chtěla odběhnout to by mi, ale nemohl cestu zatarasit Sirius v psí podobě. Tak fajn no. Proměnila jsem se na člověka a podrbala černého psa za ušima. Sirius se promněnil a město psí hlavy se v mých rukou oběvila Síriusova tvář. Přiblížil se k té mé a já se též přiblížila. Když jsme se už zkoro dotýkaly špičky nosů někdo nás vyrušil. ,,Tak jó vy hrdičky to by stačilo!" Podívala jsem se na Jamese zabíjejícíma očima a Tichošlápek zrovna tak. ,,Zklapni Jamesi!" Řekli jsme oba zároveň. Podívala jsem se do Siriusovích bouřkovích očí a úplně jsem se v nich ztratila. Přiblížil se ke mě a spojil naše rty.