Déšť sílil.
Schylovalo se k bouři.
Proto se snažil Jimin co nejrychleji dostat do parku.
Yoongi už seděl v parku.
Byl promoklí a klepal se zimou.
Jimin aniž by si to promyslel šel za Yoongim a opatrně ho objal.
Chtěl ho totiž schovat ve svém objetí, aby ho aspoň trošku zahřál.
Yoongi mu objetí opětoval.
Byl rád, že je mu aspoň trošku teplo. ,,Proč jsi tu tak nalehko? A copak se stalo?" Objetí trochu zesílilo. ,,Protože jsem to nemohl vydržet. Nedokázal jsem tam být. Musel jsem pryč." Yoongi to říkal s rozklepaným hlasem.
Jimin nechápal.
,,Yoongi co jsi nedokázal vydržet, kde jsi nedokázal být?"snažil se zjistit trošku více informací.
Chtěl vědět co se mu děje.
Proč brečí.
Yoongi se vymanil z objetí.
Opatrně se podíval na Jimina.
U oka se mu rýsovala velká modřina. Byla to ozdoba. Nechtěná ozdoba.
,,Yoongi kdo ti to udělal" opatrně přejel bříšky prstů po modřině. Nelíbilo se mu to.
Venku už zazněl první hrom a zjevili se i blesky. ,,Yoongi co kdyby jsme šli ke mě." Nechtěl už sedět venku.
Doma věděl že budou do v suchu. Jeho otec se měl vrátit až za dva dny, takže mu to přišlo jako vhodné řešení. Yoongi přikývl, a proto chlapci vstali a vydali se k Jiminovi domů.Doma byli za chvilku.
Clarysa seděla v kuchyni, takže měla dokonalý výhled na vchodové dveře. Jakmile kluci přišli, Clarysa se divila. ,,Clary nebude vadit, když tu bude. Je to můj kamarád." při těchto slovech se Yoongi koukl na svého "zachránce". ,,Ale zlato mě to vadit nebude. Jděte nahoru se převléct a já vám mezitím připravím čaj." Jimin poděkoval a následně se s Yoongim odebral do pokoje.
V pokoji ve svém šatníku vyhrabal nějaké věci, které půjčil Yoongimu. Sám se odebral převléct.
Když oba dva byli oblečení, mohli se vrátit zpátky do kuchyně.
Clarysa klukům podala hrnky s teplým čajem a vyzvala je, aby se odebrali do obývacího pokoje.
Clarysa podala Yoongimu ruku. ,,Jsem Clarysa. Jsem ráda že poznávám Jiminova kamaráda." Mile se usmála. ,,Min Yoongi, moc mě těší." Yoongi se snažil taktéž usmát, ale moc se mu to nedařilo. ,,Nechci být nějak vlezlá, ale mohla bych se zeptat, proč máš tu modřinu? Co se stalo? Doufám že tě Jimin neuhodil?" tvářila se vážně. Jimin se urazil.
Jak jsi mohla myslet, že by byl schopný svou lásku uhodit. ,,Ne Jimin mi neublížil. Já jsem nešikovně upadl." Jimin Yoongiho slovům nevěřil. Sám míval podobné modřiny, když ho otec praštil do obličeje. ,,Och dobře. No a jak jste se seznámili kluci? Já jsem vážně moc ráda, že tě Jimin přivedl. Ráda se seznámím s jeho kamarádem." Jimin byl rád za Clarysu. Měl ji rád. ,,No on je můj spolužák. Po nějakém čase jsme se začali bavit." Jimin nechtěl říkat, že se seznámili v parku. Přeci jen on měl zakázané od otce chodit po škole ven. Kdyby se dozvěděl že chodil ven, asi by už na tomto světě nebyl. ,,Tak to je skvělé. Yoongi nechceš tu zůstat na oběd?" Yoongi se jen koukl na Jimina, který odpověděl za něj. ,,Moc rád zůstane na oběd." Clarysa se rozzářila. ,,Jsem moc ráda, že zůstaneš. No teď půjdu do obchodu, takže si kluci budete moci spolu popovídat." A tak Clarysa odešla a nechala kluky samotné.
Po dlouhém tichu Yoongi promluvil. ,,Moc ti děkuji. Jsem rád že mě považuješ za kamaráda. A proč jsi byl v nemocnici? Neříkej mi, že jsi tam byl kvůli prohlídce, to ti neuvěřím." Jimin se usmál.
Věděl že Yoongi není tak naivní. Vyhrnul si rukávy své mikiny.
Pořád tam měl obvazy, které byli lehce zakrvácené.
Znovu se mu otevřeli jeho rány. Yoongi nevěřícně koukal na obvazy. Až po chvíli se odvážil jemně pohladit ruku v obvazech. ,,Tomu ty říkáš prohlídka? Mohu ti ty provazy sundat?" Jimin němě přikývl.
Yoongi tedy opatrně rozvázal obvaz. Vykoukli na něj zle vypadající jizvy a trochu více zakrvácená ruka. ,,Máš tu nějakou dezinfekci a čisté obvazy?" Jimin místo toho aby odpověděl, rovnou vstal a šel pro lékárničku, v které byli věci na které se ptal.
Vše na co se ptal mu podal.
Yoongi vzal Jiminovy ruku a opatrně nanesl dezinfekci, následně ruku znovu obvázal, ale tentokrát čistým obvazem.
Poté sundal obvaz i z druhé ruky a taktéž nanesl dezinfekci a zavázal to čistými obvazy. ,,Děkuji ti, ale nemusel jsi to dělat. Celkově jsi nic nemusel dělat. Yoongi proč se bavíš s někým jako jsem já? Vždyť jsem nikdo." Nechtěl se dívat na Yoongiho, a proto radši hypnotizoval bílé obvazy. ,,Prosím tě co to meleš. Ty jsi někdo. Jimine jsi úžasná osoba, takže se přestaň takto shazovat. Rád si s tebou povídám." Toto zahřálo Jimina u srdce.
Nikdy mu nikdo neřekl něco takto krásného. ,,Yoongi já jsem ti řekl proč jsem byl v nemocnici, nechtěl by jsi mi říct proč máš tu modřinu? Nebo mi říci kde jsi nemohl už nadále být?" Jimin se na klučinu prosebně koukal. Chtěl vědět, co se mu stalo. ,,Jimine místo, kde jsem nemohl vydržet je byt mého kamaráda. Trošku jsme se chytli. Vyměnili jsme si pár sprostých slov a nenávistných názorů, avšak já jsem to přehnal a tak jsem jednu schytal. S ním se hádám celkem často. To je v podstatě vše." Yoongimu se to říkalo těžko. ,,No dobře. Chceš pomoct to zakrýt?"Jimin se snažil nevyptávat. Yoongi na otázku jen přikývl. Jimin tedy vstal a vydal se do pokoje pro svoje "líčení". Donesl korektor a make-up. Následně si sedl naproti Yoongimu. Vzal si prvně korektor, který to skoro celé zakryl a nakonec na to napatlal make-up.
Díky jeho šikovnosti po modřině nebyla ani stopa.Přemýšlela jsem, že bych to nenatahovala tak jako svůj minulý příběh. A omlouvám se za chyby. Snad se vám kapitola líbila.
![](https://img.wattpad.com/cover/166014541-288-k39885.jpg)
ČTEŠ
Save me/Yoonmin
FanfictionJimin ležel schoulený v koutě. Nohy měl přitisknuté k tělu. Oči měl zarudlé od pláče. Modlil se, aby jeho utrpení skončilo. Nechtěl se už více v rohu schovávat. Nechtěl už více zažívat ty muka, která mu působila cizí ruka. Už to nezvládal. Byl z toh...