Save me/Yoonmin

Kapitola Dvacátá

Auto po nějaké hodině zastavilo. Chlapi z auta vystoupili a Jimina tam nechali. Auto zamknuli a Jimina v něm nechali.
Jimin se z auta snažil dostat.
Byl dosti nerad, že je v autě.
Byl nervózní a přemýšlel, co bude dál. Chtěl křičet, ale věděl, že to nemá šanci. Mohl by se o to pokusit. Mohl by zkusit křičet, možná by někdo přišel, ale byla by tu minimální šance. ,,Do čeho jsem se to zase dostal? Proč jsem tady? Chci domů."
V autě byl celou noc. Nezahmouřil oči. Bál se, že kdyby zavřel oči něco by se stalo.

Ráno pro něj přišli. ,,Pojď jdeme!" Jeden z nich ho čapl za paži a táhl ho někam do neznáma. ,,Au, nedrž mě tak pevně, bolí to!" Jimina to bolelo a proto se ozval. Byla to blbost. Stisk zesílil. ,,Drž hubu a jdi!" Jimin nechápal, proč jsou na něj zlý a proč ho nenechají na pokoji. ,,Mohli by jste se ke mě chovat aspoň trošku lépe. Unesli jste mě, zbytek noci jste mě nechali v autě, dostal jsem přes hubu, jste na mě surový a mě už to nebaví! Nechcete mě rovnou zabít?! Já bych nejradši umřel!! Mě už to nebaví!! Zabte mě!" Jimin už byl na dně. Chtěl u sebe Clarysu, ta jediná mu neublížila.
Ta jediná ho objala, tolikrát si ho vyslechla a pomohla mu.
Za to, že na ně zvýšil hlas a neuposlechl rozkaz dostal pár ran do břicha. ,,Zabít tě nemůžeme. Vzali jsme si tě jako zálohu, až nám zaplatí peníze pustíme tě a budeš moci se zabít sám, v klidu i tu pistol ti dám. Jen teď drž hubu a pojď. " Jimin zbystřil. ,,Jaké peníze? Kvůli komu jsem tady?! Jsem tu kvůli Yoongimu?!" Chtěl vážně umřít. To kvůli tomu byl tam. Proč do toho tahali jeho? Vždyť si to mohli vyřešit s tou osobou, která ty peníze dlužila. ,,Ty vážně neumíš držet hubu, když ti řeknu, drž hubu, tak jí máš držet. Všechny informace se dozvíš až dorazíme na místo." A aby toho nebylo málo, dostal znovu par ran, aby věděl, že se už vyptávat nemá.

Šli hlubokým lesem. Světlo tam tolik neprosvítalo a proto tam byla pochmurná a strašidelná atmosféra, když zapraskala větvička, Jimin se musel ohlížet.
Chtěl najít únikovou cestu, ale nebyla možnost, že by utekl.
I kdyby se vymanil a chlapům zdrhl, nenašel by cestu k silnici.
Vše vypadalo stejně. Žádná cesta se nejevila jako ta správná.

Po dlouhé cestě se dostali na konec lesa. Na konci lesa se nacházel krásný velký dům, nebo spíše zvenčí vypadal krásně, sice pořád neměl na jeho barák, ale i tak byl dům nádherný. Chlapi s Jiminem vlezli dovnitř baráku.
Šli dlouhou chodbou, bylo tam dost dveří, ale Jimina strčili až do posledních dveří na konci chodby. Hned jak Jimin zapadl do místnosti, dveře se za ním zavřeli.
Místnost byla hezky a moderně zařízená.
Uprostřed místnosti se nacházel stůl se židlí.
Na židli seděl kluk.
Kluk nevypadal moc staře. Jimin typoval, že je ten kluk o pár let starší, maximálně o takových šest let. ,,Ehm dobrý den? Mohl bych už dostat odpověď na to kvůli komu tu jsem? Prosím?" Kluk se zvedl a přemístil se blíže k Jiminovi. ,,Jimin, že? Zkus hádat, kvůli komu tu jsi." Kluk chytil Jimina za bradu a prohlížel si ho, když si ho prohlížel, usmíval se. ,,No typoval bych, že tu jsem kvůli Min Yoongimu. Trefil jsem se?" Kluk se od srdce zasmál. ,,Kvůli tomuhle člověku tu nejsi. Toho ani neznám. Jsi tu kvůli osobě tobě blízké." Jimin přemýšlel, kdo je pro něj osobou blízkou. Jediná osoba, která byla mu blízká je Clarysa. ,,Už víš, kdo to je? Asi by ti to mělo být jasné." Jimin jen pokrčil rameny. ,,Nemám nikoho k sobě blízkého. Jen Clarysu, ale pochybuji, že bych tu byl kvůli ní. Ona by se nikdy nezadlužila." Kluk nesouhlasně kroutil hlavou. ,,Tobě to pořád nedochází. Jsi tu kvůli tvé nejbližší a jediné osobě, které ti zůstala. Jsi tu kvůli otci." Jimin se rozesmál. ,,Můj otec není nejbližší osoba. To jsi mě rozesmál. Otec je člověk na kterého bych se ani v nouzi neotočil, to bych radši umřel" říkal to s nechutí v hlase. Kluk se usmíval. Slova ho nijak nezaskočila. ,,Ale i přes to jsi tady. I přes to určitě něco pro něj znamenáš." Jimin se smál. Nevěřil, že něco takového ten kluk říkal. ,,Prosím pěkně, otec vám nic za mě nezaplatí. On by mě nechal zabít, já pro něj nic neznamenám. Já jsem pro něj nikdo. Kdyby jste si vzali Clarysu bylo by to účinější a prachy by jste dostaly a nechte mě hádat, pokud můj otec nezaplatí zabijete mě, že? Pokud jsem se trefil tak mě zabijte rovnou, peněz se od otce nedočkáte."
Jimin sklopil hlavu, opatrně se přikrčil a modlil se, aby ho zabil. Už čekal jen na smrt. ,,Co to děláš? Já tě nechci zabít. Máš dvě šance, jak se zachránit, první je ta, že otec zaplatí a druhá je ta, že by jsi mi řekněme sloužil." ,,Jasný já budu tvůj sluha, asi sis mě s někým spletl. Nikomu nebudu nikdy sloužit." Kluk jen pokrčil rameny a vydal se ke dveřím. ,,Rozmysli si to. Nedávám všem šanci přežít." Otevřel dveře a odešel.
Jimin byl znovu sám.
Sedl si ke zdi a usnul.

Dodržela jsem termín vydání kapitoly. Jsem na sebe hrdá. Zítra kole 17 hodiny vyjde další kapitola. Teď je to přeci jen napínavé a tak další kapitola by nemohla být za týden.😅😅😅