Jimin ležel schoulený v koutě. Nohy měl přitisknuté k tělu. Oči měl zarudlé od pláče. Modlil se, aby jeho utrpení skončilo. Nechtěl se už více v rohu schovávat. Nechtěl už více zažívat ty muka, která mu působila cizí ruka. Už to nezvládal. Byl z toh...
Usl až kolem druhé hodiny ranní. Bolelo ho vše. Další den po party se Jimin probudil se silnou bolestí hlavy. Byla to první kocovina za jeho život. Nikdy před tím nepil a tak nečekal, že z toho bude taková bolest. Slíbil si, že už nikdy nebude pít. Samozřejmě že to byla lež, ale musel si to říci. Ani na ranní cigaretu nešel. Nedokázal vstát. Hlava mu třeštila a bolela. Taková velká bolest. Litoval toho, že prášky nechal dole. Myslel jen na bolest. Nic jiného nebylo. Když mu začal zvonit mobil málem umřel bolestí. Sáhl po mobilu a přiložil si ho k uchu. Ani se nekoukl kdo volal. ,,Ano?" řekl rozespale. ,,Ahoj Jimine děkuji za včerejšek. Děkuji, že jsi mě vzal pak domů." I přes bolest se usmál. Byl rád, že mu zavolal aby poděkoval. ,,Prosím tě měl by jsi spíše poděkovat Taehyungovy." Uvědomil si, co se stalo. Uvědomil si, že se s ním líbal. Vybavila se mu chuť Yoongiho rtů. Ta sladká chuť. ,,Jiminie zapomeneme na to co se na té party stalo? Nebo si o tom chceš popovídat?" Nechtěl na to zapomenout. Dostal polibek od svého milovaného Yoongiho. ,,Rád bych si o tom popovídal." Usmíval se. Jeho první polibek který dal osobě kterou miloval. ,,Dobře nechceš jít dnes ven? A co hlava nebolí?" Byl rád, že on je první koho po ránu slyšel. Jeho hlas mu udělal radost. ,,No hlava docela dost bolí. Dnes jsem doma sám nechceš jít ke mně? Venku už je docela zima." Chtěl aby šli k němu. Chtěl si popovídat v klidu domova. ,,Dobře tak za takovou hodinu tam budu, vyhovuje ti to?" ,,Jistě budu se těšit." Jimin i přes bolest vstal seběhl si dolů pro prášek a upravil se. Ještě trochu uklidil připravil nějaké malé občerstvení. Následně zazvonil domovní zvonek. Když otevřel dveře znovu byl jako němí. Yoongi byl nádherný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Pro představu)
Jimin chtěl Yoongiho políbit, ale věděl že nemůže. Věděl že by to byla blbost. A proto ho jen objal. Byl rád že ho vidí. Yoongiho usadil v obývacím pokoji a sám se vydal pro občerstvení. ,,No Jiminie to co se včera stalo bylo důsledkem alkoholu??" Optal se smutně. ,,Alkohol mi dodal odvahu." Nad odpovědí nepřemýšlel. Řekl to tak jak to cítil. Až po chvíli si uvědomil svá slova. ,,A teď by jsi odvahu nenašel?" Usmál se. Jimin přemýšlel. Nebyl si jistý že by ho dokázal znovu políbit. Neměl odvahu. Jimin váhal, nakonec ale věděl že to nedá. ,,Moje odvaha odešla tak jako účinky alkoholu." Yoongi chytil tedy Jimina za límec trička a přitáhl si ho do polibku. Znovu mohli ochutnat rty toho druhého. Když se odtáhly Jiminovy v hlavě kolovala myšlenku kterou řekl nahlas. ,,Yoongi co ke mě cítíš?" Bál se odpovědi. Tak moc se bál. ,,Jiminie mám tě rád." Znovu se naklonil s umyslem ho políbit, ale Jimin ho jemně odstrčil. ,,Jak mě máš rád? Jako kamaráda či něco víc?" chtěl vědět odpověď.
Tak a tady to utnu. Trochu napětí musí být. Jedenáctá kapitola a už by mohli být spolu, ale to bych nebyla já kdybych je dala spolu.
