Save me/Yoonmin

Kapitola Čtvrtá

Už to byl měsíc, co se každý den kluci po škole setkávali v parku.
Byli spolu šťastní. I když Jiminovi bylo ve škole ublíženo, tak při povídání s Yoongim na to zapomněl.
I přes bolest se konečně usmíval. Konečně byl šťastný.
Konečně měl nějaké útočiště.
Mohl se schovat a být v jiném světě.
V krásnějším světě.
Světě plném lásky.
Jimin Yoongiho miloval.
Miloval jeho povahu i přes to, že byl chladný, a snažil se působit nezaujatě. Miloval jeho oči, a jeho hlas by mohl poslouchat hodiny.
Představoval si, jak Yoongiho čechrá ve vlasech, jak líbá jeho jemné rty, a jak vzdychá jeho jméno.
Věděl, že se to nestane, ale i přes to měl tyto představy.
Nádherné představy.
Avšak jeden den tomu bylo jinak.
Ve škole na něj byl vysypán odpadkový koš, učitel ho vyhodil za dveře, a aby toho nebylo málo byl zatáhnut do kabinky.
Bránil se zuby nehty.
Nechtěl být znásilněn, tentokrát už ne. 
Avšak neubránil se.
Násilím z něj bylo serváno oblečení. Silně a bez přípravy do něj tyran vnikl.
Jimin vykřikl bolestí.
Křičel o pomoc.
Bolelo ho to.
Bylo to tvrdší nežli obvykle. Tentokrát ale jeho křičení o pomoc k něčemu bylo.
Někdo vtrhl do kabinky, tyrana surově od Jimina odtrhl a zmlátil ho. Nakonec osoba přistoupila k Jiminovi.  ,,Jsi v pořádku?" osobu poznával po hlase.
Byl to Kim Taehyung.
Tae chtěl uplakaného Jimina schovat do svého objetí. ,,Nesahej na mě" řekl Jimin skoro neslyšně.
Taehyung se tedy odtáhl.
Jediné co udělal bylo to, že přehodil mikinu přes ramena. ,,Měl by jsi to říci. Toto ti dělat nemohou. Vždyť je to hrozné." Jimin pohlédl na Taehyunga. ,,Tobě se to lehce řekne! Jsi někdo koho všichni poslouchají! Avšak kdybych to řekl já, nikdo by mě neposlouchal! Nikdo by mi nevěřil! Všichni by mě nazývali lhářem! Stačí že jsem nazýván kurvou! Nepotřebuji být ještě nazýván lhářem!" Jimin křičel dost nahlas.
Mohl se vyřvat.
Mohl konečně svou zlost nechat vyjít napovrch. ,,Kurva? Prosím tě nech toho. Řekni to. Mohu být tvým svědkem." snažil se chlapce přemluvit. ,,Jsem kurva, které nikdo nevěří. Prosím nech mě na pokoji. Prosím jdi pryč. Nech mě samotného." Jimin chtěl, aby oblíbenec odešel. Nechtěl, aby tu byl. ,,Vezmi si tu mikinu a zmiz." Taehyung vstal a odešel.
Nevzal si svou mikinu.
Tu nechal na ramenou Jimina.
Ještě chvilku seděl na studených kachličkách.
Nakonec se ale oblékl a odešel. 

Konec vyučování.
Jimin se vydal do parku.
Když došel do odlehlé části parku nikdo tam nebyl.
Myslel si, že se Yoongi ve škole zdržel a tak se posadil na lavičku a čekal. Uběhla hodina a Yoongi nikde.
Přišlo mu to zvláštní.
Za ten měsíc se zpozdil jen párkrát, ale to vždy Jiminovi napsal.
Když se po dlouhém čekání neukázal tak odešel domů.
Bolel ho zadek a to moc.
Nemohl ani pořádně sedět. 

Doma se svalil na postel.
Zabořil hlavu do polštáře a začal brečet.
Brečel kvůli bolesti.
Kvůli bolesti, kterou mu způsobil tyran.
Někdo jemně zaťukal na dveře. Následně se dveře otevřeli. ,,Copak se stalo zlatíčko? Pročpak brečíš?" ptala se ho otcova přítelkyně. ,,Všechno je v pohodě. Můžeš jít pryč?" neměl chuť se s někým bavit. ,,Zlatíčko měl by si se vyzpovídat. Bude ti pak lépe. Ale když si přeješ abych odešla tak odejdu. Až si budeš chtít popovídat tak jsem dole, dobře zlato?" Jimin jen přikývl.
Žena odešla a Jimin se ještě více rozbrečel. 

Po nějaké době nedokázal ani plakat. Proto vstal a vydal se do koupelny.
Ve skřínce si vytáhl žiletky.
Po měsíci se chtěl uvolnit.
Jedním tahem si udělal silnou řeznou ránu. Jen trošku sykl, ale ten jeden šrám mu nestačil a proto si ještě několikrát přejel s ostrou věcí po kůži. Z ran vytékalo docela dost krve.  Nakonec se sesunul k zemi. ,,Claryso pojď prosím ke mě. Rychle." Jiminovi bylo hodně zle.
Krev vytékala z ran a tvořila louži. Clarysa přiběhla.
Vykřikla když spatřila Jimina.
,,Bože, co jsi dělal." radši se neptala dál. Věděla, že teď není důležité se ptát.
Běžela pro mobil.
Zavolala záchranku.
Docela dost koktala.
Ale i přes to řekla co se děje. Záchranka přijela do 10 minut.
Jimina odvezli do nemocnice.

V nemocnici mu zašili rány.
Byli docela hluboké.
Chlapce se po probuzení ptali, proč to udělal. ,,Co já vím." nechtěl jim říci, co se stalo.
Nechtěl říci, proč to doopravdy udělal. Všichni si mysleli, že se jednalo o pokus o sebevraždu.
On nechtěl umřít.
Nechtěl se zabít.
Chtěl se odreagovat, avšak se to trochu zvrtlo. 

Tak a pokračování příště..