Save me/Yoonmin

Kapitola Třicátá Sedmá

,,Kam pak jedeme?" ,,Maličký myslel jsem, že jsi to pochopil. Neptej se, nech se překvapit."   
Jimin trošku nesouhlasně zamručel.
Nebyl rád, že zase neví, kam jedou. 
,,Co kdybych zítra pozval mého kamaráda? Je podobně starý, jako ty. Určitě by jste si rozuměli. Je i celkem pozitivní."   
Taemin se snažil navázat konverzaci. 
Chtěl si popovídat.     
,,To by bylo skvělé."     
Jimin byl rád, že by se seznámil s někým novým, ale moc nadšeně neodpovídal.    
,,Snad si s ním budeš rozumět. Maličký, jak ti je? Dnes jsme se pořádně nebavili."     
Jimin se přitulil k oknu.     
,,Nechci se bavit, prosím, teď nechci komunikovat."       
Taemin pohladil Jimina po ruce.
,,Zlato trápíš se kvůli Yoongimu?"       
Jimin přikývl.     
Taemin ho znovu pohladil.     
,,Netrap se tím. On je tvoje minulost." 
Jimin se koukl na Taemina.     
,,Chci se s ním vidět a všechno vyřešit."     
Jimin to chtěl vyřešit, chtěl řešit to, co se stalo.       
,,Počkej, co? Jimine ty to chceš vážně řešit? Já nechci, aby si to řešil."       
Taemin nečekal, že by se Jimin s ním chtěl ještě vidět.       
,,Ano chci to vyřešit. Je mi jedno, že ty nechceš abych to řešit, ale já se mu musím postavit. Musím mu do očí říci, co se mi stalo. Chci mu povědět, jak jsem se trápil. A vše mu to chci říct jen kvůli tomu, jak se včera tvářil, jak se divně choval."       
Jimin mu chtěl dát facku, chtěl ho obejmout a chtěl mu vynadat.     
,,Chápu to, ale teď mi prosím něco slib. Teď nemysli na Yoongiho. Mysli na to, co tě může čekat."     
Jimin přikývl.     
,,Dobře, pokusím se myslet na něco jiného."     
Jimin mu to slíbil.         
Chtěl myslet na něco jiného, ale nešlo to.       
Yoongi byl prostě Yoongi. 

,,Jiminie jsme na místě."     
Po dlouhém přemýšlení ho vyrušil Taemin, označujíc konec cesty.           
Když vystoupil, zaskočilo ho to.       
Byli na místě, které Jimin znal.     
Byl tam jako menší s mámou.     
Byla to rozhledna s kostelem.       
Jimin tam dlouho nebyl.       
Nic se avšak nezměnilo.     
Všude se rozhlížel.       
Vzpomínky se vybavili.     
,,Proč tu jsme?" zeptal se Jimin.       
,,Protože je tu krásný výhled na tvé město. Vadí ti to?"     
Jimin mlčky sledoval budovu.     
,,Ty chceš jít nahoru?"     
Měl strach tam vůbec jít.     
Rozhledna byla otevřená a přístupná v každé hodině.       
,,No, chtěl bych tam jít. Co kdyby jsme si pak zajeli někam úplně mimo?"     
Jimin chytil Taemina za ruku a táhl ho dovnitř.   
Na otázku neodpověděl.    
Nahoře na rozhledně, mu jeho maminka dovolila udělat značku, chtěl se podívat jestli tam pořád je. 

Na vrchol budovy se dostali rychle.     
Jimin se přemístil k oknu.     
Byla tam jeho značka.       
Zůstalo to tam.       
Opatrně prsty přejel po zdi, bál se, že se to v okamžiku, kdy na to sáhne rozplyne.       
I přes to, že se zdi dotkl, zůstalo to tam.         
,,Je to tam. Zůstalo to tam" zašeptal šťastně.     
,,Co tam zůstalo?" zeptal se Taemin, stojíc za ním.   
,,S mámou jsem tu byl jako mladší, dovolila mi sem vyrýt značku a ona tam zůstala. Je tam."       
Jimin na své ruce ucítil polštářky prstů.         
Taemin stál blíže k němu.       
,,Je možnost, že by jsme se šli podívat do mého města?"         
Jimin se po půl roce chtěl podívat na své oblíbené místo.   
,,Vezmu tě tam, ale slib mi, že se nebudeš moc ukazovat."         
Jimin přikývl.     
Souhlasil.       
,,Přísahám. Nebudu se ukazovat. Děkuji, moc ti děkuji. Jsem rád."         
Jimin byl šťastný.     
Těšil se. 

Chvilku čekali na západ slunce.       
Byl nádherný, město krásně svítilo.     
Jimin měl slzy na krajíčku.         
Byl šťastný.     
Usmíval se.       
,,Maličký, to je nádhera. Doufám, že mi ukážeš ve městě něco hezkého."     
Jimin chytil ruce, které měl omotané kolem svého těla.     
Taemin byl natisknutý na Jimina.     
Líbal ho do vlasů.
,,Neboj, ukážu ti hezké místa."

Ještě než kluci odešli, udělali novou značku, aby se taky "zvěčnili".       
Značku udělali hned vedle Jiminove. 

Cestou do města byl Jimin nervozní.   
Bál se toho, co se stane.       
Co když se setkají s Taehyungem či Yoongim.       
,,Maličký jsi v pořádku? Mohu to otočit a jet jinam."     
Taemin nechtěl, aby se Jimin stresoval.       
,,Jsem v pořádku, jen se bojím, že potkám Yoongiho nebo Taehyunga." ,,To bude v pohodě. Jsi dosti jiný takže Taehyung by tě poznat nemusel a Yoongi je mimo město."       
Jimin svého milovaného chytil za stehno.       
,,No možná máš pravdu."

Chlapci se do města dostali rychle.       
Jimin hned při první známé budově radostí vypískl.     
,,Jsme tady! Konečně jsme tu!"       
Jimin měl velkou radost.     
,,Kam jedeme dříve? Naviguj."     
Jimin ho s radostí navigoval do parku. 

,,Park?" zeptal se Taemin hned jakmile zastavili.         
,,Ano park. Prožil jsem tam hezké chvíle. Schovával jsem se tam před ostatními."     
Jimin si nechtěl připomenout Yoongiho, ale v parku bylo vážně nádherně.         
Parkem se prošli ruku v ruce.     
Jimin vyprávěl, co se v parku odehrávalo. 

Další zastávka bylo Jiminovo "kouzelné" místo.       
Jimin tam chodíval sám, nikomu ho neukázal, ale teď mu to bylo jedno.     
Bylo to kouzelné.       
Jimin si sedl na sedačku, kterou tam kdysi dal.     
Byl to takový koutek na schování.         
Nacházela se tam malá sedačka a mnoho světýlek.         
Jimin se tulil k Taeminovi.         
,,Co kdyby jsme si něco podobného udělali u sebe maličký?"       
Jimin přikývl.     
Jeho oči zářili.       
Byl šťastný. 

Prošli skoro každé Jiminovo oblíbené místo, nakonec skončili na hřbitově.   
Jimin měl možnost zajít si tam.           
Taemin mu byl v patách.       
Nenechal ho samotného ani u hrobu, chtěl sice odejít, ale Jimin si to nepřál. 
Chtěl ho mít u sebe. 

Po návštěvě hřbitova si kluci sedli do auta a mířili směrem do domu. 

Taemin ale nezatočil na cestu k baráku, jeli jinam.   
,,Kam jedeme Taemine?"     
Taemin se jen usmíval.     
Neodpověděl na otázku,věnoval se silnici. 

Kluci přijeli k zábavnímu parku.     
Žilo to tam, lidé vřískali.         
Všude byla zábava. 

Kluci šli na horskou dráhu, následně na autíčka.       
Byli všude a nakonec to zakončili jízdou na ruském kole.           
Když byli navrchu, Taemin vzal Jiminovi ruku a dal mu do ní krabičku.           
Jimin nevěděl, co udělat.     
Chtěl mu krabičku vrátit, ale Taemin mu řekl, ať si ji otevře.     
V krabičce byli prsteny.           
,,Jsou pro tebe maličký. Doufám, že je budeš nosit."           
Jimin se usmíval.               
,,Já to nemohu přijmout. Nemohu si je vzít. Jsou nádherné, ale nemohu to přijmout."       
Jimin okamžitě vracel krabičku s prsteny.   
,,Prosím, nech si to."       
Taemin si vzal Jiminovu ruku a na prsty mu navlékl dva prsteny.         
Jimin si propletl ruce s Taeminem.       
Věnoval mu polibek.             
,,Moc ti děkuji. Miluji tě."

Jimin už neměl hlavu plnou Yoongiho, teď přemýšlel jen nad jeho vztahem s Taeminem.       
Byl konečně šťastný.

Kdo si myslíte, že se objeví? V další kapitole bude známá milá tvář a s ní se objeví i nová tvář, která se ještě neukázala.
No další kapitola vyjde až kolem 16 hodiny.