Save me/Yoonmin

kapitola Dvacátá První

,,Vstávej, máš tu jídlo." Řekl člověk klečící vedle Jimina. Jimin jen zamručel a otočil se na druhou stranu.
Osoba klečící vedle Jimina vstala, něco zamumlala a odešla.
Jimin ještě chvilku ležel na zemi. Nechtělo se mu jíst i přes to, že dlouho kvůli smutku nejedl.
Co když do jídla něco dali? Co když mu skrze jídlo chtěli ublížit? Jimin to zatím nechtěl riskovat a proto když vstal, jídlo odnesl na stůl, kde ho také nechal.
Oběd mu přinesl nějaký chlapec. Položil ho vedle Jimina a přisedl si k němu. ,,Nesu ti oběd, aspoň ten by jsi mohl sníst, když jsi se snídaně ani nedotkl. Jinak jak se ti spalo na zemi, nechceš přinést nějakou matraci či aspoň přikrývku? A do koupelny ti donesu šampon, sprchový gel a ručník, aby jsi měl. Mimochodem jsem Kwon Jiyong." Chlapec byl na Jimina moc ukecaný. ,,Jsem Park Jimin, těší mě. Prosím pěkně ten oběd dej pryč, já to jíst nebudu, nemám hlad." Kluk si sedl ještě blíže k Jiminovi. ,,Najez se, bude ti lépe. Jídlo není otrávené, vařil jsem ho já. Hele já tě tu na chvíli nechám samotného, půjdu ti pro věci a zařídím ti nějakou matraci na spaní." Jiyong věnoval Jiminovy úsměv a odešel. Jimin znovu odnesl jídlo na stůl.
Nechtěl to.
Nechtěl jíst, neměl na to chuť, bylo mu zle jen když to jídlo viděl. Chtěl mít u sebe Clarysu a nebo aspoň Yoongiho. Kdyby viděl otce zabil by ho, nebo by mu aspoň ublížil za to, že kvůli němu byl unesen. Nenáviděl svého otce, nenáviděl ho z celého srdce a to byl zatím začátek. 

Po nějaké hodině se otevřeli dveře ve kterých stál Jiyong s věcmi a za ním byli chlapi, kteří měli matraci. Matraci položili blízko dveřím u zdi, na ní hodili peřinu a polštář, Jiyong zalezl do koupelny, kde nechal věci, které přinesl. ,,Děkuji za pomoc, už můžete odejít" pokynul Jiyong chlapům. ,,Ty jsi se ani obědu nedotkl. Nestydíš se? Já ti připravím jídlo a ty se ho ani nedotkneš. Co kdyby jsme ho snědli společně? Já bych si tě ohlídal a mohli by jsme si popovídat, trochu se seznámit." Jimin si nebyl jistý. Bál se, že by se něco stalo. ,,Já si nejsem jistý. Nechci moc jíst, nemám na jídlo chuť, ale trochu bych si mohl asi dát tedy, pokud by sis doopravdy dal se mnou." Trošku se pousmál, aby své slova potvrdil. ,,Dobře, rád si s tebou dám, ale ten oběd je tu přes hodinu, půjdu ho ohřát a pak se do něj společně pustíme." Jimin přykývl a tak Jiyong znovu zmizel ve dveřích s jídlem v ruce.     
Vrátil se po patnácti minutách s teplým jídlem. Jiminovi podal příbor a oba chlapci se pustili do jídla. ,,Co tu vůbec děláš Jimine?" ,,Můj otec dluží peníze a tak si mě vzali jako zálohu, kdyby zaplatil odešel bych, ale o tom si mohu nechat jen zdát. A co tu děláš ty?" Jimin byl smířen se svým osudem. Věděl, že tam zůstane, protože otec by přece za přítěž nezaplatil. ,,No mě vzali z ulice, neměl jsem kam jít tak otec od Taemina mě vzal pod své křídla." Jimin se jen usmál, aspoň někdo byl milí a obětavý. On sám málem několikrát skončil na ulici, otec ho tolikrát vyhodil z baráku, ale vždy se pro něj musel vrátit, nevrátil se pro Jimina kvůli tomu, že by chtěl, vrátil se pro něj vždy kvůli matce. ,,Kdo je Taemin?" Ne že by ho to zajímalo, ale nějak si domyslel, že tu ten Taemin má asi nějaké postavení. ,,To je ten kluk, který včera s tebou mluvil, ten kluk, kterého jsi potkal v této místnosti. Ale myslel jsem že se ti představil. Jmenuje se Lee Taemin. Je milí, tedy pokud ho posloucháš, když ho neposloucháš je zle." Kluci si spolu povídali. Jimin byl ale stále napjatý a nesvůj. Byl v neznámém prostředí, unesli ho, schytal pár ran a nakonec se ukázal podezřele milí kluk. 

,,Vyspi se sladce, Taemin tě přijde zítra navštívit" s tím se rozloučil Jiyong a odešel.
Jimin se osprchoval, spáchal večerní hygienu a vydal se spát, avšak i přes to, že měl nachystanou matraci s peřinou, lehl si na zem. Nechtěl nic od člověka, co ho nechal unést. Na zemi nebyla zima přeci jen bylo léto a proto mu ani nevadilo spát na zemi. 

Probudil se za tmy. Byl celí dolámaný, bolelo ho všechno, ale pořád odmítal spát na matraci.
Hlad se znova nedostavil.
Na zemi ležel dokud nezačalo svítat. Když se v okně objevili první sluneční paprsky Jimin se vydal osprchovat a spáchat ranní hygienu, aspoň něco mohl udělat, ale chybělo mu čisté oblečení.
Sice mu donesli věci na umytí, ale na oblečení nemysleli.
Už se mu nechtělo do toho špinavého oblečení a proto si kolem pasu dal ručník a vydal se ven. Když vyšel z koupelny u stolu seděl Taemin. Jimin se lekl. Nechápal, co tam tak brzo dělá.
,,Ehm dobré ráno." Jimin se ozval, aby na sebe upozornil. ,,Dobré ráno. Asi chceš nějaké čisté oblečení, viď?" jimin jen přikývl. Taemin vytáhl mobil a někomu volal. Tomu na druhém konci nařídil, aby donesl oblečení. ,,Za chvilku ti ho donesou. Mimochodem jsem.." Nepředstavil se, protože mu Jimin skočil do řeči. ,,Lee Taemin, já vím. Jste se mi mohl představit včera. Moje jméno jste znal, bylo neslušné se nepředstavit." Jimin si troufal říci, co je slušné a co ne. Taemin na něj působil jako klidná osoba, u něj se nebál, že by mu ublížil. Nevěřil, že by mu ten usmívající kluk mohl ublížit. ,,Víš že je neslušné skákat do řeči." Taemin si Jimina z křesla prohlížel. Zkoumal vše, co bylo jeho oku viditelné. Jimin naopak stál a ani se neopovážil pohnout. Červenal se a pohled Taemina ho znervozňoval, nebylo mu příjemné, že se na něj koukal.
Jediný pohled, který ho mohl pozorovat byl Yoongiho, nikdo jiný ho nesměl vidět bez oblečení. ,,Volal jsem tvému otci. Řekl mi, že peníze zpátky nedostanu, řekl, že tě mám v klidu i zabít, že mu na tobě nezáleží. Měl jsi pravdu v tom, že tě otec nemá rád. Nechtěl jsem tomu věřit, ale i takové zrůdy existují." Jimin se smutně usmál. ,,Čekal jsem to. To je v pořádku, ale co to pro mě znamená? Necháš mě zabít a nebo mě zabiješ ty?" Jimin už doufal ve svůj konec. Na světě byla jen jedna osoba, která ho měla ráda, byla to Clarysa. Chtěl věřit i v to, že ho Yoongi má rád, ale asi by si lhal. ,,Nech toho s tou smrtí. Pořád je tu ta varianta, že můžeš zůstat se mnou. Soužili by jsme nějakou dobu pospolu, měl by jsi volnost, mohl by jsi mi pomáhat. Dost lidí mi neplatí dluhy a tak sem chodí dost lidí a hodil by se někdo na pomoc. Měl by ses dobře. Dostal by jsi věci, které by si chtěl. Já bych měl o pár starostí míň a ty by jsi se měl hezky. A až by se splatil otcův dluh, mohl by jsi odejít. Je to na tobě." Jimin nad tím nepřemýšlel pozitivně. Neviděl tam pozitiva, které mu říkal Taemin. Nechtěl je tam vidět. ,,Jak dlouho bych tu byl?" Taemin vstal a přesunul se blíže k Jiminovi. Jimin cítil teplí dech na svém krku.
Byli u sebe blízko.
,,Záleželo by jak by jsi byl dobrý a jak daleko, by jsi byl ochotný zajít." Jimin měl chuť ustoupit. ,,Kdybych vše dělal dobře tak jak dlouho bych tu byl?" ,,Kdyby jsi dělal vše dobře, byl by jsi tu přibližně dva roky maximálně tři." ,,To je moc dlouho! Yoongi by na mě zapomněl! Určitě už teď zapomíná! Tak dlouho bez něj nemůžu být! Tak dlouho bez něj nevydržím! Nechci ho ztratit! A kdybych nebyl schopen vše odvádět dobře jak dlouho bych tu byl?! Pět, šest let?!" Jimin Yoongiho miloval. Nedokázal si představit tak dlouhou dobu bez člověka, co pro něj znamenal celý život. ,,Kdyby jsi neodváděl dobrou práci zůstal by jsi tu přibližně osm let. Láska není vše. Věř mi, na toho Yoongiho by jsi za tu dlouhou dobu zapomněl. To, co k té osobě cítíš nemusí být značně láska. Mohl ses na něj jen a pouze připoutat jako k záchranému bodu. Láska není vše. Láska je utrpení a bolest. Na lásku by jsi tady zapomněl." Taemin chtěl svou rukou přejet po tváři Jimina  ale vyrušilo ho zaklepání. ,,Vstupte." řekl značně podrážděný Taemin. Do místnosti vstoupil Jiyong, který v ruce držel oblečení. ,,Zde je oblečení, které jsi chtěl." ,,Výborně, Jimine vem si ho a jdi se převléct. Já už tě rušit nebudu. Máš týden na rozmyšlenou. Pokud by jsi se rozmyslel dřív řekni to Jiyongovi a on mi to zdělí. Popřemýšlej o tom." S úsměvem na tváři odešel.  
Jimin se slzami v očich vzal oblečení do kterého se následně oblékl. Jeho oblečení bylo složeno z bílé košile s černými kalhoty roztrženými na kolenou a k tomu černé boty.
,,Copak se děje?" optal se Jiyong jakmile Jimin vylezl převlečený z koupelny. ,,Nevím co mám dělat. Mám na výběr mezi smrtí a nebo životem tady. Když umřu už se nebudu trápit, ale to nikdy neuvidím Yoongiho a když tu zůstanu tak taky neuvidím Yoongiho. Yoongi je člověk, který je pro mě důležitý, tolikrát jsem kvůli němu nespáchal sebevraždu. Jen tím že žil a byl poblíž mě, tak jsem měl důvod žít." Jimin své musel říci, co pro něj Yoongi znamená, doufal v to že to Jiyong pochopí. ,,Být tebou tak si vyberu být tady. Budeš mít někoho u sebe. Smrt není řešení. Víš kdyby jsi poslouchal a dělal i práci navíc tak by byla možnost, že by tě pustil. Já jsem párkrát byl taky mimo tento dům. Byl jsem sice pod dohledem, ale byl jsem venku a nebo by sis to mohl zařídit s Taeminem. Kdyby ses ho slušně zeptal možná by ti dovolil být jeden den s tvým milovaný." Jiyong nechtěl aby umřel, kdyby Jimin zůstal aspoň by si mohl s kým popovídat, nebyl by tak často sám. ,,Já nevím, Yoongi by na mě zapomněl. Budu o tom uvažovat."

Za tři dny se Jimin rozhodl. Jiyonga poprosil, aby zavolal Taemina, kterému chtěl povědět své rozhodnutí.
Jimin stál u okna.
Věděl, že nechce umřít. Přišel by o krásy světa, byl mladý, mohl toho ještě hodně zažít.
,,Nechci umřít. V klidu ti budu pomáhat" řekl hned jakmile slyšel otevření dveří. Ani se neotočil. Věděl, že je to Taemin. ,,To je dobře. Jsem rád, že jsi se takto rozhodl. Aspoň někdo mi bude dělat společnost. Jiyong mi společnost nedělá, je věčně záleží, tak aspoň ty mi budeš při blízku. Když s něčím budu chtít pomoc, přijdeš a pomůžeš. Pokud budeš poslouchat, budeš moci chodit ven, sice pod dohledem, ale budeš moci chodit." Jimin se usmál. ,,Mohu jet domů? Doma ještě nikdo není, chtěl bych si jít pro věci, chtěl bych si jít pro mobil." ,,Mobil? Proč mobil? Mobil si nejsem jistý jestli ti dovolím. Mohl by si zavolat policii a nebo pomoc." Jimin se otočil na Taemina v očich měl prosbu. ,,Já chci jen napsat Yoongimu, chci si zjistit jestli mi psal. Chci se s ním aspoň přes ten telefon rozloučit a nebo mi dovol s ním strávit jeden den, abych se s ním mohl rozloučit." ,,Dobře, dovolím ti se s ním vidět. Telefon si můžeš také vzít, ale půjdu do tvého domu s tebou. Když budeš s tím klukem budeš hlídán, aby jsi mi nezdrhl." Jimin se usmál. Byl šťastný. Mohl být aspoň jeden jediný den s Yoongim. Oči mu jiskřili radostí. ,,Mockrát děkuji. Neboj, nepůjdu pryč. Já ho chci jen a pouze vidět, chci mu poprvé a naposled říct, že ho miluji." 

No kapitola vyšla dříve. Je to kvůli tomu, že dnes vyjde ještě jedna kapitola navíc.