Save me/Yoonmin

Kapitola Dvanáctá

Jimin opatrně uchopil Yoongiho ruku. Pochopil že je považován jen za kamaráda.
Nebral mu to nijak za zlé. Přeci jen, kdo by zrovna jeho měl rád více než kamaráda.
Mlčky se koukali do očí.
Navzájem četli to co má druhý napsáno v očích. ,,Yoongi bylo by dobré aby jsme se spolu nějakou dobu neviděli."
Jak Jimin řekl, tak to bylo.
Měsíc uběhl a kluci se neviděli.
Jimin strádal.
Bolelo ho pomyšlení na Yoongiho. Každý den musel nosit na rukou obvazy.
Obnovoval si jizvy.
Chtěl trpět a proto si ze svých rukou udělal popelník, avšak ani u jedné činnosti necítil bolest.
Ve škole se zhoršil.
Tyrani ho zneužívali, doma byl mlácen a nic nemohl sníst protože vše co do žaludku dostal, rovnou šlo ven. Byl vyhublí a samá modřina. Taehyung se trápil, chtěl Jiminovi pomoct a proto sjednal schůzku s Yoongim.
Jediné co pak stačilo udělat bylo dostat Jimina ven.
Snažil se přes týden než Jimin přikývl. Ani jeden z chlapců netušil, že tam ten druhý bude. 

Když došli do kavárny, Jimin se zarazil ve dveřích.
Viděl Yoongiho sedět u jednoho z odlehlejších stolů.
Taehyung Jimina popostrčil dovnitř a on sám se vydal ke stolu. Jimin nebyl zrovna moc nadšený a nechtěl tam jít, a tak ho Tae chytil za ruku a táhl ho ke stolu. ,,Co ten tady dělá?" řekl Yoongi jakmile kluci přišli ke stolu. ,,Šel se mnou ven tak jako ty. On ti snad vadí?" optal se Tae Yoongiho. ,,To jsem neřekl, avšak co tu dělá? Neoznámil si že s tebou přijde." Chlapci se nechtěli vidět. Oba vypadali strašně. Oblečení na nich vyselo, modřiny zdobily jejich tvář, byli vyhublí a oba si něco za ten měsíc zažili.
Když byli spolu bolest necítili, vždy na ní zapomněli.
Jakmile se ale přestali vídat, trpěli. Nemohli se odreagovat.
To co se jim stalo pohltilo jejich mysl.
,,Kdybych to jednomu z vás řekl tak by jste se vymluvili a nikam by jste nešli. Vím co se mezi vámi stalo. Každý jste mi řekl svou verzi a teď je na čase aby jste si spolu o tomto popovídali. Dokud si to nevyjasníte tak neodejdeme." Taehyung už toho měl vážně dost. Nebavilo ho sledovat jak se oba trápí.
Považoval je za kamarády a tak jim chtěl pomocí.
Kluci v té chvíli měli Taehyunga za tu největší zrůdu. Avšak museli si promluvit.

Seděli tam hodinu.
Hodinu debatovali.
Mluvili a někdy jeden z nich zvýšil hlas.
Nakonec to skončilo tak, že se spolu objali a řekli si že obnoví to co díky té blbosti ztratili.
Slíbili si že se budou v parku vídat každý den.
Budou spolu chodit na cigarety. Taehyungovi navrhli že s nimi může chodit ven, avšak on zamítl.
Nechtěl je otravovat.
Jediné co chtěl bylo aby byli šťastní. 

Takže omlouvám se za pozdní vydání kapitoly. 30. Prosince a na silvestra čekejte další část příběhu.