Save me/Yoonmin

Kapitola Devatenáctá

Týden uběhl a Yoongi se neukázal. Jimin už ani nedoufal v to, že se ukáže. ,,Vidíš, říkal jsem to, měl jsi mě poslechnout. Určitě si našel náhradu a ta náhrada je určitě lepší" znovu vedl monolog. ,,Máš pravdu. Měl jsem tě poslechnout. Omlouvám se že jsem tě neposlechl." Jimin se s tím smířil. Bylo mu líto, že se Yoongi neukázal. ,,Příště by bylo dobré poslouchat řeči ostatních." Chlapec poraženě sklonil hlavu. Jeho okolí mělo pravdu. Yoongi ho měl určitě jako hračku. ,,Ani ti nenapsal." ,,No možná mi napsal. Na mobilu jsem od toho dne nebyl." Uvědomil s,i že je tu šance, že mu napsal. Vyběhl do svého pokoje, kde vyhrabal mobil. Mobil musel dát do nabíječky, protože byl vybitý.  

Po patnácti minutách ho mohl konečně zapnout.
Mobil po zapnutí bzučel, oznamoval příchozí zprávy a zmeškané hovory. Všechno bylo od jednoho člověka, od Yoongiho.
Bylo tam pře 50 zpráv a 30 zmeškaných hovorů. Zprávy byli dlouhé.
Ve zprávách se Yoongi ptal, co se děje, kam zmizel, psal, že se stavil u něho, ale on doma nebyl.
Yoongi měl o něj strach.
Poslední zpráva, která přišla, byla z toho dne. Psalo se v ní: Jiminie prosím ozvi se. Chci vědět proč jsi odešel, Jiminie bojím se o tebe, chci vědět že jsi v pořádku.

,,Tak přeci jen mu na mě záleží. Byl tady! Všichni se v něm mýlili!" Na tváři mu hrál spokojený úsměv. Byl rád, že se o něj strachoval. Chtěl mu hned napsat, ale něco mu našeptávalo aby mu neodpověděl. ,,Nepiš mu. Co když si vymyslel to, že se sem stavil. Vždyť ty jsi byl doma skoro pořád. On si to mohl vymyslet a určitě se o tebe nebojí. Vsadím se, že ti píše jen kvůli tomu, že potřebuje sex" jeho radost opadla. ,,Proč mi bereš moji radost? Ty nechceš abych byl šťastný?" ,,Jsem ty takže chci, aby jsi byl šťastný, ale nechci, aby jsi byl šťastný s takovýmhle člověkem. Nech ho být, nezajímej se o něj. To se radši vrať k tomu, co jsi dělal před ním." 

Po rozhovoru se svou osobou byl dosti smutný.
Jeho druhá polovina ho přesvědčila, aby Yoongimu nenapsal. Yoongi, když viděl, že si to Jimin přečetl tak psal častěji. Každou minutu napsal aspoň jednu krátkou zprávu. Ve zprávách prosil, aby mu odepsal, aby věděl, že je Jimin v pohodě a psal mu, aby si dával pozor, že mu může hrozit nebezpečí. Jimin mobil odhodil daleko od sebe.
Vypnul si upozornění a mobil dal do režimu letadlo.

Kolem půlnoci někdo zaťukal u dveří. Jimin běžel ke dveřím a doufal v to, že to bude Yoongi, avšak když otevřel , stáli tam dva chlapi. ,,Park Jimin?" Zeptal se jeden z chlapů. ,,Ano. Co potřebujete?" Snažil se znít nebojácně, avšak z chlapů měl docela strach, bál se, že mu ublíží. Chlapi vzali Jimina a táhli ho do auta. Jimin se bránil ale neměl šanci. Chlapi ho do auta narvali a co nejrychleji odjeli od Jiminova obydlí. ,,Prosím nechte mě na pokoji!" Chtěl pryč. Chtěl domů. 

Jeli pryč z města. ,,Co chcete?!!" Brečel. Nevěděl, co se bude dít. Co když ho chtěli zabít? ,,Můžeš držet hubu?! Nebul!!"Chlapi toho měli už dost. Jimin dosti vyváděl a po dlouhé době dostal přes pusu, aby se uklidnil. ,,Prosím nechte mě. Já chci domů."Hlas se mu klepal. 

No trochu kratší kapitola ale pořád se počítá. Ukončila jsem to ve špatné chvíli já vím. No další kapitola vyjde v sobotu.