Save me/Yoonmin

Kapitola Čtyřicátá Pátá

Den předání nadešel.
Pro Yoongiho přijeli jeho lidi. Nastoupil k nim do auta a vyjel na domluvené místo.
Jimin s Taeminem vyjeli krátce po odjezdu Yoongiho.
Jimin měl celou cestu smíšené pocity.
,,Jimine nic se nestane. Zbraně nebudeme mít, jde jen o předání. Sice to bude trošičku jiné, ale vše bude v pořádku." řekl na uklidnění Jimina. ,,Jenže já se bojím! Nevěřím tvému otci! Vždyť říkal, že už pár lidí od Yoongiho zabil! Co když bude chtít zabít Yoongiho a nebo se něco stane tobě?! Nikdy nevíš, co se může stát!"
Jimin vážně nebyl v klidu.
Strach ho ovládal.
,,Nikomu se nic nestane! Přestaň strašit!" ,,Kdyby se něco stalo, miluji tě! Jsem za tebe moc rád! Jsi úžasný!" řekl řidiči.
Jimin nevěřil slovům Taeminova otce.
Byl to grázl.
,,Jiminie také tě miluji! Nic se nestane! Ochráním tě!"
Jimin se na svého milovaného smutně usmál.
,,Asi máš pravdu. Možná se vážně nic nestane." řekl smutně Jimin.

Cesta se zdála nekonečná.
Za oknem se míjela krásná krajina, v které se Jimin mohl ztratit.
Jeho oči nestačili všechnu tu krásu vstřebat.
Jeho mysl se ztrácela v krásné krajině.
Bylo mnoho barev, které zářili.
Jakmile se ale přibližovali k místu konání, krajina byla tmavá až pochmurná.
Malé kapky deště dopadali na sklo.
Jimin se snažil pozorovat každou kapku, která sklouzávala po okně.

Auto zastavilo před zchátralou budovou.
Déšť venku sílil, chlapci seděli v autě, nechtěli vylézt.
,,Nechceš to otočit a odejít?" zeptal se Jimin.
Taemin se na něj otočil s úsměvem na tváři.
Sice měl úsměv na tváři, ale Jimin v jeho očích viděl strach.
,,Já jdu dovnitř. Jestli chceš, zůstaň tu. Aspoň ti bude teplo." opáčil Taemin.
Nechtěl nutit Jimina dovnitř.
Jenže Jimin ho nechtěl nechat samotného.
,,Chci jít s tebou! Nenechám tě tam jít samotného! Půjdu tam s tebou!" řekl trošku hlasitěji než chtěl. ,,Jsi si jistý?" optal se Taemin.
Jimin na otázku přikývl.
Byl si tím jistý.
Nechtěl ho nechat odejít samotného.
Taemin chytil Jimina za tvář a jemně se k němu naklonil.
Věnoval mu polibek, který trval chvilku.
Chlapci si takto dodali odvahu.
Jimin vylezl ven do deště.
Jen stál u otevřených dveří auta, nepohnul se.
Nechával kapky deště dopadat na své tělo.
Taemin ho chytil za ruku, dotáhl ho pod stříšku domu.
Jimin úplně vypnul.
Nevnímal ani to, že se Taemin vrátil k autu zavřít dveře a zamknout ho.
,,Jdeme?" úsměv na Taeminově tváři měl utěšit malého chlapce.
,,Neusmívej se. Nenuť se k tomu. tvůj úsměv je děsivý. Ten smutek vidím. Smutek, který máš v očích je nepřehlédnutý."
Jimin uchopil tvář svého milovaného do svých rukou.
Stoupl si na špičky a věnoval mu polibek.
,,Miluji tě." řekl Jimin. ,,Taktéž tě miluji Jiminie." opáčil Taemin.
Chlapci si vyměnili pohledy.
Nakonec znovu Taemin chytil Jimina za ruku a vydali se do opuštěné budovy.
V budově už všichni byli, čekalo se jen na chlapce.
,,Konečně jste došli!" vykřikl otec.
Taemin s jemným úsměvem na tváři se vydal za svým otcem.
Jimin stál u dveří, nedokázal se pohnout.
Taemin něco řešil se svým otcem.
Když s ním domluvil, vydal se pro jeho přítele.
Jimin pozoroval svého milovaného.
Snažil se rozpoznat v jeho obličeji nějaké emoce, strach, smutek, nejistota, ale po emocích nebyla žádná stopa.
,,Pojď, jdeme za otcem." pošeptal takřka neslyšně Taemin.
Jimin se pousmál.
Chytili se za ruku a šli do pravé části budovy.
,,Yoongi, chtěl bych prvně vidět zvířata!" řekl trošku hlasitěji otec.
Taemin Jimina schoval v objetí.
Tiskl si ho na hruď, jako malého plyšáka.
Yoongi přikývl na dvě osoby stojící u něj.
Osoby donesli klece, ve kterých se nacházeli malé, strachem klepající se, zvířata.
Jimin neodvážil ke klecím přistoupit.
Z dálky viděl dost.
V jedné z klecí se nacházel tygr.
Jimin se podíval nevinnému a v tu chvíli zcela bezbrannému zvířeti do očí. Byla to silná kočka, která si v přírodě dokázala prosadit svoje, ale v tu chvíli to bylo bohužel jen bezbranné zvířátko, které nemělo ponětí o tom, co se s ním stane.
Ten pohled na zvířata nebyl příjemný.
Otec se svými lidmi přišel ke klecím.
,,Výborně, jsou nádherná! Dokonalá! Tvůj pán vybral výborně! Musím ho pochválit!"
Yoongi se jen ušklíbl.
,,Dones drogy, obrazy a zbraně! Doufám, že máš všechno, co jsem chtěl!"
Yoongi znovu rozkázal osobám, aby přinesli všechny věci, které žádala druhá strana.
Taemin s Jiminem stáli opodál.
Jimin chtěl odejít.
,,Co kdyby jsme odešli?" zašeptal Jimin.
Taemin zakroutil hlavou na nesouhlas.
,,Jimine zůstaneme tu. Nemůžeme odejít. Nejde to."
Jimin se nedokázal koukat na radost pána.
Svou hlavu zabořil do Taeminovy hrudi.
Hlavu tam nechal dlouho.
Otočil se, až když uslyšel výstřel.
Na zemi se svíjela jedna z osob, která patřila k Yoongimu.
Jimin se vytrhl ze silného obětí a co nejrychleji se vydal k Yoongimu.
Jeho obavy se staly realitou.
Věděl, že se něco takového stane.
Jenže si prvně myslel, že střílet bude i Taemin.
,,Jimine! Stůj!" křičel Taemin.
Jimin nereagoval na slova jeho milovaného.
Nechtěl přijít o Yoongiho.
Byla to hra o čas.
Další výstřel, sesunula se další osoba.
Vystřelil třetí a také poslední.
Poslední rána trefila Jimina do hrudi.
Trefila ho těsně u srdce.
Jimin se s výkřikem složil na zem.
,,Jsi idiot!" slyšel Jimin někoho křičet.
Nad ním se skláněl Yoongi.
Viděl po dlouhé době brečet jeho první lásku.
Horké slané slzy dopadali na jeho tvář, mísili se s jeho vlastními slzami.
,,Jimine! Jimine!" křičela osoba přibližujíc se k chlapcům.
Po chvilce se u něj objevil i Taemin.
,,Ty jsi mě zachránil! Měl jsi mě nechat chcípnout! Jsi idiot!" křičel chlapec.
Jimin se bolestně usmál.
,,Možná jsem idiot, ale nemohl jsem tě nechat umřít. Odpustě mi to."
Jiminovo tělo bylo trošku nadzvednuto.
Yoongi si položil Jimina do klína.
Sundal si tričko, které se snažil roztrhat na kusy.
Přikládal cáry látky na ránu, která krvácela.
,,Zavolej doktora Taemine! Nemůže umřít!" řval Yoongi.
Taemin vytáhl mobil a začal volat.
,,Jimine hlavně nespi! Neusínej! Ani nezavírej oči, zůstaň tu s námi!"
Jimin se usmíval.
Byl šťastný? Asi ano.
,,Jiminie miluji tě... vydrž to prosím..." pošeptal Yoongi.
Věnoval mu polibek.
Bylo mu jedno, že byl Jimin Taeminův, chtěl mu naposledy věnovat polibek.
Jimin se usmál.
,,Yoongi chce se mi spát..." pomaličku zavíral oči.
Taemin se po chvilce znovu objevil u Jimina.
,,Nespi! Nesmíš! Taemin už zavolal záchranku! Vydrž to chviličku!"
Jimin své ruce zvedl a uchopil oba chlapce za ruku.
,,Prosím nechte mě odejít... Buďte šťastní... Nebudete mít někoho, kdo vám bude komplikovat život." oči zavřel.
Hlasy se vzdalovali.
Naskytla se tma.

Trošičku klišé. Další kapitola bude doopravdy poslední. Pokusím se tu kapitolu vydat, co nejdříve.