Save me/Yoonmin

Kapitola Osmá

Kluci spolu seděli nějakou dobu mlčky na gauči. Hypnotizovali se pohledy. Vyrušil je až příchod Clarysy. ,,Kluci nechcete mi pomoc s obědem?" zeptala se mile. Kluci přikývli, stejně nic lepšího na práci neměli.
Oběd udělali celkem rychle.
Jimin vzal Yoongiho i s jídlem k sobě do pokoje.
Sedli si na postel a Jimin pustil nějaký film. ,,Moc ti děkuji Jiminie." i přes to vše ho Yoongi znovu objal.
Objal ho z dvou důvodů.
První byl ten, že mu byla zima, a druhý byl ten, že se u něj cítil v bezpečí. ,,Yoongi kouříš?" i přes to že venku pršelo a blýskalo se Jimin si potřeboval zapálit. Potřeboval vylézt na střehu a dát si cigaretu. ,,Ano kouřím." Koukl se nechápavě. ,,No nechceš si jít zakouřit?" Yoongimu se nechtělo.
Chtěl ležet v posteli. Ale věděl že kdyby řekl ne Jimin by šel sám. ,,Jo půjdu rád. A kam chodíš kouřit?" zajímalo ho to. I když to byla maličkost chtěl o něm vědět trochu více. Jimin byl pro Yoongiho zajímavý. Zájem byl z obou stran. Oba dva chtěli vědět něco o tom druhém. Jimin Yoongiho miloval, ale Yoongi nevěděl co přesně k Jiminovi cítí. ,,No chodím na střechu. Pojď jdeme." Vstal a podal Yoongimu mikinu. Následně otevřel střešní okno a vylezl na střechu. Yoongimu podal ruku, aby mu pomohl nahoru. Nakonec si vedle sebe sedli, každý si vzal svou cigaretu a zapálili si.
Yoongi mrzl a proto se tiskl k Jiminovi.
Jimin Yoongiho s radostí schoval u sebe.
Byl rád že Yoongi si šel zakouřit s ním. Být s milovaným a dělat ním něco co on nadevše miluje.
Kouř vycházel z úst, plíce byli plněny kouřem a v ústech zůstávala pachuť cigaret.
Oba chlapci vnímali tu chuť.
Věděli že kouření zabíjí a proto měli tak rádi tu smrtelnou tyčinku.
Yoongi se klepal zimou a proto mu Jimin přehodil svou bundu přes ramena. ,,Tobě není zima?" optal se Yoongi. Chlapec záporně zakýval hlavou.
Oba chlapci si dali ještě jednu cigaretu a pak zalezli zpátky.
Oba dva byli mokří a Yoongi se klepal zimou.
Jimin tedy klučinu posadil na postel a zabalil ho do dvou teplých peřin. Nechtěl, aby se jeho princ nachladil. 

Chlapci se koukali na nějaké filmy. Koukli na dva a pak jim bouře vyhodila pojistky.
Nebylo to jen u nich.
Celá ulice zhasla.
Takže si kluci zapálili svíčky a povídali si.
Co chvíli jim blesk osvětlil místnost. Elektřina naskočila po dvou hodinách. Kluci o tom věděli, ale i přes to zůstali jen při svíčkách.
Povídali si dokud je nepřerušil zvonící telefon.
Telefon zvonil Yoongimu.
Jakmile se koukl na to, kdo mu volá vyděšeně se koukl na Jimina.
Jimin pochopil že je něco v nepořádku.
Yoongi totiž byl napnutý a v očích mu šli vidět obavy a strach.
Yoongi zvedl hovor. ,,Omlouvám se že jsem se neozval. Nemusíš na mne nutně křičet. Vždyť taky mám možnost mít svůj vlastní život." byl vyklepaný, jeho hlas se třásl a měl na krajíčku.
Měl chuť plakat, ale kvůli Jiminovi se držel. ,,No jsem u kamaráda. Já k tobě nechci. To radši půjdu zpátky. Ne nechci tě. Nech mě na pokoji." Yoongi se klepal a jeho tělo znovu ovládali vzlyky.
Jimin to nechtěl nechat jen tak.
Vzal mu telefon.
Přiložil si ho k uchu a poslouchal co má člověk na druhém konci na srdci. ,,Jsi jen nicka. Nebýt mě tak nejsi. Nechápu že jsi zdrhl. Okamžitě se vrať domů. rozluč se s tvým kamarádem a řekni mu že už se s ním nemůžeš bavit. Vždyť mu akorát zničíš život." řekl celkem podrážděně hluboký hlas na druhém konci. Jimin to nechtěl řešit a proto hovor ukončil. Mobil ani ne po minutě začal znovu zvonit.
Zvonil každou minutu a proto mobil vypl aby dál nezvonil.
Yoongi se klepal v rohu místnosti a plakal.
Jimin se opatrně přísunul k plakajícímu chlapci.
Schoval ho do své náruče.
Yoongi plakal a pomalu máčel Jiminovo tričko.
Z chladného chlapce se stal malí uplakaný človíček, který potřeboval pomoct. ,,Ššš Yoongi vše bude v pořádku. Neplakej. Pláč ti nesluší." Chlapec byl k neutišení.
Plakal dobrou hodinu a nevypadalo to že přestane. Spíše naopak, pláč sílil. ,,Ty to nechápeš. Ono je to složité. On má pravdu všem ničím životy."
Jiminovy se nelíbilo jak o sobě Yoongi mluvil. ,,Yoongi prosím tě nech toho. Kde zmizel ten bezcitný kluk?" Yoongi se nepatrně usmál.
Ani jeden z nich nechtěl používat slova.
Yoongiho slova vyčerpávala a Jimin se nechtěl vyptávat. ,,Yoongi dnes tu přespíš. Půjčím ti nějaké věci, aby jsi měl v čem spát." Vstal, aby ve skříni vybral nějaké věci.
Podal mu nějaké tepláky a tričko. A sám se šel převléct.
Bylo totiž celkem pozdě.
Jimin si na zemi roztáhl matraci a Yoongiho uložil na postel.
A tak kluci usli.

Omlouvám se že kapitola vychází až po 14 dnech. Neměla jsem čas. Musela jsem se učit. Zítra výjde možná jedna nebo dvě kapitoly, abych vám to vynahradila. Děkuji za lidi kteří to čtou. Moc si vám vážím.❤️