Save me/Yoonmin

Kapitola Třetí

,,Jistě že se uvidíme." zašeptal do prázdna.
A tak náš malí Jimin zůstal znovu sám.
Avšak i přes tu silnou bolest se dokázal usmívat.
Konečně po třech měsících poprvé promluvil s tím chlapcem.
A nebyl to on, kdo začal konverzaci. Byl tak nadšený.
Ještě chvíli seděl na lavičce než se i on odebral domů. 

Byl ospalý a tak se vykašlal na práci, kterou musel udělat.
Usnul poměrně rychle.
Avšak noční můra přišla znovu. Zběsile se převaloval v posteli, až se nakonec probudil trhnutím, a se slzami v očích.
Byla tma a proto se snažil nahmatat mobil, aby se podíval kolik je.
Bylo něco málo po půl jedné. 
Jimin se divil, že jeho otec nepřišel, aby si na něm vybil zlost.
Byl vděčný, že otec nepřišel.
Dnes si toho užil opravdu moc.
Vstal, aby se přesvědčil jestli otec náhodou ještě není vzhůru.
Jakmile otevřel dveře, všude byla tma. Nikde ve vrchním patře se nesvítilo.
A tak tomu bylo i v přízemí.
Nikde nebylo žádné světlo a proto se šel kouknout do otcovy ložnice.
Bylo milé překvapení zjistit, že otec není ani u sebe v ložnici.
Pro jistotu se šel po něm pořádně podívat.
Díval se do všech místností a otec opravdu nikde.
Jediné místo, kde by mohl být byl byt u jeho milenky.
I když otce neměl rád tak se chtěl ujistit, že je v pořádku, a proto zavolal té flundře, s kterou jeho otec spával. Po třech pípáních to někdo zvedl. ,, Co chceš Jimine?" řekl slizký hlas na druhé straně. ,,Je tam otec?" opatrně a téměř neslyšně se zeptal.
,,Pro tvou smůlu tu otec není. Proč vůbec tak pozdě voláš? Uvědomuješ si kolik je hodin?" Jimin se sám pro sebe usmál. Byl rád, když mohl tu štětku nějak naštvat.
,,Ano vím kolik je hodin. A důvod proč volám je ten, že můj otec není doma." Osoba na druhém konci si odkašlala.
,,Jak není doma? A kde je? "
,,Kdybych věděl, kde je můj otec tak ti asi nevolám." Jimin se musel chytit za kořen nosu.
Nechápal, že tak blbý lidi existují. Nenáviděl tu štětku.
Chtěl zpátky mámu, s ní vše bylo vždy v pořádku.
Otec díky jeho mámě nechodil opilí, ani pozdě, a v žádném případě si nedovolil stáhnout ruku na jeho syna. Avšak ty časy byli pryč.
Už se nikdy nevrátí, teď to bude jen horší. ,,Dobře Jiminie, kdyby jsi něco o svém otci zjistil tak mi hned zavolej." S tím ukončila rozhovor.
Jimin se pomalu sesunul podél zdi. Složil si hlavu do klína a po dlouhém čekání na otce usnul.
Tentokrát už měl klidné spaní. 

Ráno se probudil díky domovnímu zvonku, který se rozléhal domem.  Jimin vstal, aby se podíval, kdo je u dveří.
Byl tam otec, který se držel ruku v ruce s nějakou ženskou.
Ta paní byla dost odlišná od té štětky. ,,Dobré ráno synku. Jakpak jsi se vyspal?" Jimin nevěřil vlastním uším. Vážně byl milí a usmíval se? Najednou mu ale došlo, že neví ani kolik je.
A proto se rozeběhl do kuchyně, kde byli nejbližší hodiny.
Bylo teprve čtvrt na šest, takže se aspoň trošku uklidnil. 

S otcem a novou přítelkyní si musel popovídat.
Nechápal, že se jeho otec rozhodl pro novou ženu.
Záviděl svému otci štěstí.
On sám taky chtěl štěstí v podobě lásky.
Doufal, že to s Yoongim taky zažije.

Po rozhovoru se připravil do školy a mohl vyrazit.
Znovu a opět ho čekala ta příšerná budova.
Ona by vlastně ta budova nemusela být tak strašná, kdyby tam nebyli ti zlý lidé.

Celou školu byl urážen, párkrát na něj hodili nějaké to jídlo a na záchody byl dotažen taktéž.
Znovu byl zneužitý, znovu ho pár lidí zbilo.
Avšak on se usmíval.
Myslel na Yoongiho.

Po škole utekl do parku. Jeho pohled spadl na kluka sedícího na lavičce.
Byl to Yoongi.
Jejich pohledy se střetli. Sice jen na chvilku, ale aspoň něco.
Jimina to zahřálo u srdce.
,,Ahoj rád tě vidím." Yoongi se na Jimina nepatrně usmál. ,,Taky tě rád vidím."

Na lavičce spolu seděli přes dvě hodiny. Oba dva chlapci se odreagovali. Bylo jim spolu dobře, ale všechno jednou musí končit, tak i tato krásná chvíle skončila. Oba dva se následně vydali svou cestou. 

Takže jsem tu s další kapitolou. Doufám, že jste si ji aspoň trošku užili.