Podzimní mlha

🍁25

Počasí se nejspíš zbláznilo, zatímco v zimě nepadla ani vločka, nyní se Marinette až zalekla když vylezla na balkon. Všude bílo, napadl první sníh!
Rychle se otočila a běžela to říct Adrienovi, který měl doteď ještě půlnoc.
,,Adriene, Adriene!! Vstávej, venku je sníh?!"
,,He? Co?! Koho zabili?!" Posadil se zmateně na posteli, vlasy do všech stran.
,,Sněží."
Adrien na ni hodil pohled wow a proč mě kvůli tomu budíš?!, ale jinak nic nenamítal.
Pomalu vylezl z postele a otřásl se, zatímco se Mari odebrala bůh ví kam, on se snažil za pochodu uhladit si vlasy, aby nevypadaly jak ptačí hnízdo po zemětřesení.

,,Jinak, dobré ráno." Zývl Adrien při vstupu do kuchyně. Marinette neodpověděla.
,,Dnes volala Alya s Ninem, že za námi přijedou. Pak ještě volal ten doktor, že bych nejméně týden měla zůstat v klidové zóně než se vrátím zpátky do normálního života."
Mluvila o tom tak smutně, oči měla přilepené k podlaze a červenala se.
Adrien se smutně usmál.
,,Nepůjdeme ven, krásko?"
Zle se podívala jeho směrem.
,,Neříkej mi tak, Adriene, za tím slovem je až moc vzpomínek."
Nálada klesla na bod mrazu.
,,A půjdeme ven? Neměla bys jen pořád trčet doma, ale i nadýchat se čerstvého vzduchu."
,,Že zrovna ty mě poučuješ o mém zdraví."
To ho zabolelo víc než cokoliv jiného.

Dříve když spolu chodívali na procházky, nebylo žádné napjaté ticho, teď nemluvili a Adrien si připadal stísněně. Rád vzpomínal na ten večer když se poprvé chytili za ruce, ale byl to náznak lásky?
Povzdechl si, ale to už mu na kabátě přistála sněhová koule.
,,Vypadáš nějak ztrápeně Casanovo, úsměv ti sluší!"
A hodila další kouli, Adrien její počínání nechápal, ale rád viděl na její tváři úsměv místo smutku.
,,Jak jsi mi to řekla? Casanova?"
Pokrčila rameny.
,,No co? Jsi pohledný mladý muž, který negativně ovlivňuje dívčí mysl."
Samolibě se usmála.
,,Tak za to si zasloužíš pomstu." A hodil po ní kouli, marně. Schovala se za strom a byl slyšet jen její smích.
Adrien byl za ten zvuk rád, znamenalo to, že je jejich vztah opět na dobré cestě.
,,Vedle!!" A vteřinu poté dostal do hlavy.
,,Hej!! V týhle bylo bláto!!"
Pokrčila rameny a rychle proběhla mezi stromy k dalšímu úkrytu.

Adrien se to pro tentokrát rozhodl vzít jinak, pomalu se schoval za strom a přišel k Marinette z jiné strany.
,,Aaa!!" Zakřičel a chytil je ze zadu za ramena. Vykřikla překvapením, dupla mu na nohu a jeho ruku prapodivně zkroutila.
,,Zapomněls, že umím judo? Ale vylekal jsi mě pěkně."
Držela ho za ruku až moc dlouho, poznal, že se celá třese, její dlaně byly červené a úplně ledové.
,,Možná bychom měli jít domů, je ti zima, tak ať nenachladneš."
,,To je dobrý, nemusíš mít zas až takovou starost." Když si mi zlomil srdce. Adrien tam ta nevyřčená slova slyšel.
Slabě se usmála.
Byli si sobě blízko, cítili dech toho druhého na tváři. Adrien polknul, věděl, že tohle je dokonalá příležitost. Kdyby však věděl co cítí.

,,No teda řeknu vám, ta kočka je hotovej stopař!" Řekl moc hlasitě čísi hlas. Adrien s Marinette od sebe odskočili jako od horké brambory.
Před nimi stála Alya s Ninem a usmívali se na ně.
,,Bez tý kočky bychom se ztratili." Marinette se o nohu otírala Dolores, tiše předla a vypadala spokojeně.
,,No, fakt je nejvyšší čas se vrátit do chaty." Snažil se udělat povzbudivý úsměv Adrien, ale spíš to připomínalo škleb po kousnutí do citrónu.

Alya zůstala s Adrienem sedět na pohovce, protože Nino s Marinette objevili souhrnu v kuchyni. Dokonce ani Alye se Nino nikdy nepochlubil se svým tajným talentem,který spočíval ve vaření.
,,Jak to mezi váma dvěma vypadá?"
Pokrčil rameny. Na klín mu vyskočila Dolores a přímo si vynutila, aby ji drbal za ušima. Alespoň ta věděla co chce.
,,Asi jsem to všechno pěkně zpackal, Alyo. Jsem v háji jen kvůli tomu, že nevím co doopravdy cítím."
Přisunula se blíž k němu.
,,Ty jsi neuvěřitelný pako, Adriene. Vzmuž se sakra?! Je ti sedmnáct, jseš skoro dospělej a v hlavě ti udělá bordel patnáctka. Ty seš fakt nesnesitelnej. Vím, že bych teď měla mlít ty blbosti o tom jak bys měl poslouchat svý srdce, ale na ty sladký řeči já nejsem. Prostě, pokud se s ní cítíš dobře, nehraješ si před ní na něco, tak ji sakra vem do náruče a už ji nepusť!"
Zíral na ni jak na santu o Velikonocích.
,,Tyjo, nechceš být nějaký povzbuzovač nebo manželský poradce?"
Přátelsky ho plácla po rameni až to  zabolelo.
,,Ne, teď vážně. Děláš pro ni všechno, aby byla v pořádku, toho jsem si všimla. Hlavně si uvědom, že ona je do tebe zamilovaná až po konečky vlasů, jinak by za tebou logicky tolikrát neutekla. Tys taky za ní vhodil na balkon, ne?"
Přikývl, na nic jiného neměl odvahu. Když Alya mluvila, vzpomněl si na jejich polibek, jak se k němu přitiskla v temné uličce až se mu roztancovalo srdce, jak políbil on ji, jak spolu tančili, pusa do vlasů.. vzpomínky ae mu před očima míhaly jak krajina z okna vlaku.
,,Mám na to jenom týden, Alyo, pak jede zpátky domů a bůh ví co potom." Povzdechl si a žaludek mu sevřela ledová ruka.
Nakopla ho do ohledně.
,,Tak se koukej snažit, protože jinak si tě podáme." Spražila ho pohledem.

Ahoj!🙃♥
Taky u vás sněžilo? U nás jo!!💙😊 a to je teprve listopááád! 🤔🍁
No nic, jelikož už i v příběhu sněžilo, znamená to, že už bude brzy konec😏😈

Ale nebuďte smutní, čeká vás mini příběh 😅 snad.
A taky ladynoir story😊♥

Za tuto kapitolu poděkujte pěkně kaja5chat 🍁💛🍁💛🍁💛🍁💛🍁💛🍁💛

A další budeeee 🤔🤔🤔 (dělá, že přemýšlí)

SabikM 😊 tak, přeje se v takové chvíli hodně štěstí? 🙃🤔