Chtěla zemřít, stejně jako to dělají listy, když na podzim padají dolů.
Přála si prostě zmizet z tohoto světa, jako mlha, která se hned ráno rozplyne.
A tak jak se listí zbarvovalo do ruda, i její tváře nabíraly nachovou, když ho viděla.
3.10.2018...
,,Jseš si jistý, že německé speciality jsou to pravé? Párky v kari těstíčku mi nepřijdou jako nejlepší nápad." Marinette se držela Adriena za kabát jako klíště, zatímco se proplétali davem. Nelíbilo se jí tu, všude tolik lidí. ,,Neboj se, krásko, miluju tyhle festivaly jídla a vím co jsou moje možnosti, navíc, ty párky jsou skvělý." Otočil se na ni a mrknul, raději už byla z ticha, alespoň do té doby dokud nedorazili ke stánku s dalšími šílenými pochutinami. ,,Co to tady máte?" Rozhlédl se Adrien, všude byly vidět jen různě velké kanystry, nic co by napovídalo oč se tu jedná. ,,Naše nejnovější specialita, Milchbeer, dokonale sladěná chuť sladkého kravského mléka a černého piva, pokud jste milovník pálivých jídel, vřele doporučuji. Dokonale vás to ochladí a dodá vám chuť do další porce." Marinette viděla jak Adrienovi září oči a uvědomila si, že je pozdě, že ho už nestihne varovat před tím, že by se mu z té nezvyklé kombinace mohlo udělat špatně. ,,Jo a dejte mi k tomu ještě preclík." ,,Adriene brzdi, bude ti špatně." Otočil se na ni a upřel na ni velké zelené oči. ,,Mari, neboj se, vím co dělám." Dle okolností, které nastaly ten večer, to nevěděl.
,,Zatracený mlíko s pivem!!!" Zakřičel a Marinette si tak tak stihla zakrýt uši před tím, než se další obsah jeho žaludku vrátil na svět z jeho útrob. Nemělo tady smysl nic říkat, Mari tušila, že by nepochodila. ,,Proč mám z toho takový křeče?!" Zakřičel a opět sklonil hlavu do kbelíku. Marinette mu opatrně na stůl podala hrnek s heřmánkovým čajem. ,,Mari? Donesla bys mi prosím prášky na bolest břicha? Jsou v kuchyni v té malé poličce napravo, určitě je najdeš." Nevšiml si jejího strnulého výrazu. Pomalu se odebrala najít ty léky.
Adrien trpěl, věděl, že to přehnal, ale někde uvnitř si to nechtěl přiznat, vždyť snědl samé dobré věci. Žaludek se mu stahoval v příšerných křečích až mu škodí tekly slzy, už ani nebylo co zvracet. Tak pouze ležel vyčerpaný na posteli a snažil se, aby se mu únavou nezavřely oči. Určitě za to mohlo to mléko, v hlavě si říkal, že se už nikdy mléka nedotkne ani lopatou.
Když konečně po pár minutách Marinette přiběhla, (Adrienovi se to zdálo být jako hodiny) Adrien do sebe hodil dva prášky a pomalu je zapil skleničkou vody. Voda, po dnešku jeho nejlepší přítel. A to zdaleka nebyl nejhorší okamžik dne.
Když se Adrienovi žaludek po dlouhých hodinách uklidnil, mohlo být kolem desáté večer, rozběhla se rychlostí blesku do koupelny Marinette. Při zvucích, které se nesly ven, přeběhl Adrienovi mráz po zádech. V duchu Marinette litoval, když vyšla ven, byla bílá jako smrt, vlasy měla na všechny strany a oči zarudlé a napuchlé. ,,Myslím, že si vezmu nějaký kbelík a půjdu si lehnout." Poznamenala potichu. ,,A nechceš spát u mě v posteli? Mně už je dobře, lehnu si na gauč a budu na tebe dávat pozor, kdyby se náhodou něco stalo." Přikývla a pomalým krokem se vydala k jeho posteli, celá se třásla, i když bylo vevnitř dost teplo.
,,Měla by sis taky vzít jeden prášek proti bolesti břicha, opravdu se ti uleví." Razantně zavrtěla hlavou v jasném nesouhlasu. ,,Ne, jsem zvyklá, že mi není dobře. Vydržím to." Adrienovi se to moc nezdálo, Mari byla bledá, bez nějakého náznaku, že by jí bylo alespoň o trochu líp. ,,Vem si, jen tak pro jistotu." Mrkl na ni a ona svolila. Třesoucí rukou si vložila tabletu do úst a zapila jí. Chvíli se nic nedělo, ale pak se Marinette vyvrátila a další obsah jejího žaludku skončil v kýblu. ,,Ne!" V očích se jí objevily slzy, sedla si na podlahu a unaveně si opřela hlavu o postel. ,,Chceš to zkusit ještě jednou?" Ukázal na lahvičku. ,,Ne, nenávidím prášky!! Nesnáším je!! Mám jich plný zuby do konce života!!" V tu chvíli Adrienovi došlo, že má Mari zřejmě hodně špatné zkušenosti s léky. ,,Mari? Je něco o čem bych měl vědět?" Chytl ji za rameno a donutil ji, aby se mu podívala do očí. Chvíli to vydržela, ale pak uhnula pohledem. ,,Nenávidím prášky, celý život do mě lidi cpali jen léky, nesnáším je, je mi po nich zle, nedokážu je mít v sobě." Vypadalo to, že každou chvíli se buď úplně sesype nebo zase vyzvrací. ,,Aha, takže prášky ne. Je ti už alespoň líp?" Otřásla se, vypadala tak strašně beznadějně, ztrápeně, ztraceně a osamoceně, že by ji Adrien nejradši obejmul, ale už dříve si všiml jak je náladová. Nastalo ticho.
,,Asi si už půjdu lehnout, pořád mi není dobře. Taky bys měl jít." Pomalu a opatrně se zvedla. ,,Až se ujistím, že ti je dobře." ,,Je mi líp, ale pomáhá vždycky spánek." Přikývl, ale pak se nad něčím pozastavil. ,,Mari? Ty brečíš?" Ve světle se jí leskly slzy. ,,Ne." Vyrazil jsem k ní jako šíp a přisedl si na postel. ,,Víš, že se mi vždycky můžeš svěřit, viď?" Přikývla, ale slzy ji z očí pozvolna stékaly dál. ,,Tak co se děje?" Povzdechla si a položila si hlavu na moje rameno, dobrý důvod k tomu, abych ji jednou rukou objal. ,,Jednou ti to řeknu, Adriene."
A dál bylo ticho, ani jeden z nich ho nechtěl porušit, jen seděli dokud si Adrien nevšiml, že Mari už nějakou dobu spí. Zahřálo ho u srdce vidět Mari uvolněnou bez starostí ve tváři, přál si, aby tak vypadala pořád. Prostě se neovládl když ji věnoval letmý polibek do vlasů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zdravím, za prvé se omlouvám, že tak nějak nebyly kapitoly 😅 nestíhám, to víte, když je člověk zvyklý na dvacet předepsaných kapitol, ze dne na den to je mazec 😂 Každopádně, každým dnem roste počet reads i o sto!! ♥♥😘 miluju vás.
O příští kapitolu prosím btw_Hermiona 😊🍁 Taak, snad jsem nezapomněla na nic důležitého 🤔🤔 zatím!!😊👋
