Podzimní mlha

🍁30

Všichni si přiťukli skleničkami u kulatého stolu. Venkovní terasa byla vyhřívaná takže nikomu nebyla zima. Už byla tma, hvězdy se třpytily i mezi stromy parku, ale foukal studený vítr se sněhem.
,,Chtěl bych poděkovat, že jste přijali mé pozvání a zároveň se omluvit, že jsem dříve nemohl. Teď jsme, ale konečně tady. Jsem moc rád, že poznávám manžele Dupain- Chengovi v jejich pravém světle a ne když mi buší na dveře ať jim vrátím dceru." Gabrielovi se kolem očí objevily pobavené vrásky.
Všichni se zasmáli.
Kolem stolu seděli Dupain- Chengovi i s Marinette, vedle ní pak Luka a z druhé strany Adrien. Naproti blonďákovi seděl Gabriel a neustále se na něj usmíval.
,,Když se nad tím teď zamyslím je tato večeře velmi komická sešlost." Poznamenal Tomas Dupain.
,,Komická? Je to návrhářský galavečer." Odpověděl mírně dotčeně Gabriel.
,,Tak jsem to nemyslel, komické v tom smyslu, že toho máme hodně za sebou. Tolik stresu, radosti, hádek a vzteku. A teď můžu konečně s klidem říct, že jsem rád jak to dopadlo." Spokojeně se usmál a napil se šampaňského.

Adrien s Marinette zarytě mlčeli, byl to nápad Adrienova otce pozvat rodiče jeho dívky na večeři, teď se oba modlili, aby z toho nebyla rvačka.

,,Nepůjdeme si zatančit?" Vyzval Adrien Marinette k tanci, omluvili se a odešli pryč.
Výrazně si oddechli.

Začal hrát klasický valčík.
,,Musím říct, že mi z té večeře asi rupnou nervy." Řekl Adrien a otřel si pot z čela.
,,Adriene, koukej, jsme tu teď my dva, chodíme spolu a naši rodiče se spolu snaží vyjít, ale máš pravdu. Taky se mi při té konverzaci párkrát málem zastavilo srdce."
Přitiskla se k němu a užívala si pomalý valčík. Vnímala jeho teplo a dotek, tváře jí zrůžověly a ona přivřela oči.
,,Budeš to se mnou mít těžký."
Slyšela jak se zasmál.
,,A ty se mnou ještě těžší."
Zmáčkla mu ruku a omylem i stoupla na nohu.
,,Stejně bylo nejhorší když jsme byli doslova donuceni jim všechno říct, jak jsme se poznali a tak, myslím si, že výraz mojí mámy budu mít nadosmrti před očima."
Obtančili další kolečko, nakonec se přidali i Marinettini rodiče a Luka taky vypadal šťastně s nějakou dívkou, kterou potkal u baru.
Jen Gabriel Agreste stál opřený o sloup se skleničkou šampaňského a sledoval okolní dění přes své brýle.
,,Neměla bych si zatančit s tvým tátou? Vypadá osaměle."
,,Chceš mě vyměnit?" Podíval se na ni se zdviženým obočí Adrien, jen se usmála.
,,Tak jsem to nemyslela."
,,Já vím, dělám si legraci." Zazubil se na ni.
Chvíli bylo ticho.

,,Adriene? Ty dva dny, co jdem tě neviděla, jsem přemýšlela. Doufám, že teď nijak nezklamu, když řeknu, že asi nejsem připravená na to s tebou bydlet."
Zrudla a stočila pohled na špičky svých bot.
Adrien ztuhnul, odvedl Marinette z parketu do stínu a opřel ji o dlouho.
Byla donucena se mu koukat do očí. Jeho pohled se jí nelíbil.
,,Prosím, řekni něco, nenávidím když mlčíš. Opravdu nechci, aby sis to bral nějak osobně, jen je mi patnáct, necítím se na to. Navíc, teď jsem získala milující rodiče, kteří mě dost podporují, chci si toho užít."
Stále žádná reakce, koukal na ni jako vytesaný z kamene. Přivřela oči, protože se bála co udělá.
,,Adriene, prosím. Musíš to pochopit. Já-"
Dál už ji netrápil, rychle se k ní naklonil a spojil jejich rty do jemného polibku.
Marinette si až teď uvědomila jak obrovský kámen ze srdci jí spadl.
,,Krásko, na takovéto věci máme času dost, vůbec mi to nevadí."
Usmál se na ni a brzy skončil v jejím objetí.

U večeře se rozjela vášnivá debata, kterou vedla hlavně Sabina s Gabrielem, mluvili o nějakých módních ikonách doplňcích, pak přešli na politiku a nakonec se dostali ke svařování vína.
Adrien, Marinette a Luka vedli tichou konverzaci o vlastních problémech. Tehdy Marinette poznala, že její houpačka směřuje opět dolů, ale rozhodla se si poslední radostné momenty užít, protože všichni okolo ní byli šťastní.

Nad ránem seděl Adrien na balkóně u Marinette a oba sledovali hvězdy.
,,Taky jsi tak ráda, že to tak dopadlo? Už nemusíme být jako Romeo a Julie."
Marinette se usmála a propletla s ním prsty.
Pak si stoupla na špičky a políbila Adriena.
Blonďák na nic nečekal, vymanil se z jejího sevření a vzal si její hlavu do dlaní.
Když se od sebe odtrhli, měli oba skelné oči plné odrážejících se hvězd.
,,Líbáš dokonale, jako vílí princ."
Hodil na ni nevěřícný pohled a zamrkal.
Pak se oba rozesmáli v nekonečném záchvatu smíchu.

Konec.

Pěkný pondělní večer😊♥
Ano, říkala jsem v pátek 😐👌 ale nevadí.

Tak, hlavní je, že jste se dočkali😊♥
Tohle je tedy konec, ale nebojte už teď píšu nový příběh 24 perníčků 😏🎄 vánoční fanfikce👑

Chtěla bych moc poděkovat za 5K přečtení♥ přes 1,2K komentářů a votes😊🍁 jste úžasní.
Dále jsem dnes dosáhla 300 sledovatelů♥😂 jste lásky..

No a teď k příběhu. Hádám, že s koncem většina spokojená? Nebo ne? 🤔😏
Já osobně jsem se do příběhu docela zamotala, je to asi hlavně tím, že jsem ho neměla moc promyšlený a taky to nešlo, když jsem se všechno dozvěděla pár hodin před kapitolou😂👌
Líbilo se vám to? Teď myslím ten koncept, že píšete co chcete do příběhu😘♥

A teď to, co někteří, kteří mě znají už čekají.
Žádám to u všech příběhu, které dopíšu😊 a tenhle není výjimka🤔🙃

Líbil se vám tenhle příběh? Tak mi prosím napište poslední komentář♥🙏♥ můžete  shrnout celý příběh, zkritizovat, jedno slovo, popsat vaše pocity... cokoliv😊♥
Tenhle komentář bude pro mě hodně znamenat, tak doufám, že mi na oplátku za příběh alespoň jeden věnujete💙😅

Děkuju moc za všechno♥😊

AdlaBakovML😘🍁