Podzimní mlha

🍁26

Když se ozval zvuk tříštícího se skla, poznala Alya s Adrienem, že je nejvyšší čas zjistit co ti dva dělají v kuchyni.
,,Fakt by sis s tím rozmýšlením měl pohnout, Adriene, ani láska tu nebude věčně čekat na tebe." Mrkla na něj Alya a společně se šli kouknout na tu spoušť.

Marinette s Ninem stáli naproti sobě a mezi nimi ležel talíř, který teď připomínal puzzle o dvou tisících čtverečcích.
,,Co se tu sakra stalo?" Zeptala se Alya.
,,To on/ona!" Řekla Marinette s Ninem jednohlasně, pak oba pokrčili rameny.
,,Fajn, už máte to jídlo hotový? Padáme hlady." Ukázala za sebe na Adriena, který vypadal dost nervózní.
,,Jo, sedněte si ke stolu, budou se servírovat špagetyyyy!!" Zazpíval Nino, tedy, snažil se.

Kolem stolu bylo ticho a Adrien nevěděl jistě jestli je jediný, komu to ticho přijde nesnesitelné. Nedokázal si pomoct, pořád pokukoval po Mari, ale ta nic. Hleděla si svého talíře a odmítala zvednout pohled.
Povzdechl si a připoutal tak k sobě pozornost Alyi. Očima ukázal na Marinette, pochopila.
,,Eh- Chtěla jsem se zeptat, víte jak jsme byli v tý kavárně a říkali si, že bychom mohli někam zajít? Tak starostova dcerka Chloé Burgeois pozvala snad všechny svoje bývalý spolužáky a taky ty nynější na mega party u ní v hotelu De Paris. Co říkáte? Už není moc míst, kde si zatancovat ploužák nebo tak něco."
Až pozdě si uvědomila co vlastně řekla. Nino s Adrienem ji spražili pohledem.
Marinette se na ni jen smutně usmála.
,,Šla bych ráda, Alyo, ale momentálně nemám tančící náladu. Vlastně, nemám teď náladu vůbec na nic."
Řekla, zvedla po sobě talíř a šla ho umýt. Další slova už nezazněla.

Alya s Ninem byli na odchodu a Adrienovi bylo z představy celého týdne s Mari najednou nějak nanic.
,,Mějte se a dobře dojeďte." Usmál se na ně Adrein, ale v hlavě měl už úplně jiné věci.
Alya ho spražila pohledem.
,,Nás fakt neoblbneš, možná jsem to u toho oběda dobře zkazila, ale to nic nemění na tom jakej vůl jseš ty. Pořád se tady utápíš v nějakým smutku, jsem zamlklej a nevíš jak dál. Něco ti povím, chlapče, to tvoje hrdost ti nedovolí mluvit, zauzlovala ti krk! Koukej si s těma tvejma pocitama pospíšit, protože, čím déle váháš, tím víc Mari ubližuješ a to ty nechceš."
,,Popravdě, je to trochu složitější." Začal se drbat na temeni hlavy Adrien.
,, To TY! si to děláš složitější, ty pako!" Bodla ho do hrudi prstem až sykl.
,,Poslyš Alyo, moje city jsou nanic, chápu, ale jsem tu kvůli ní, ne kvůli sobě, vím, že mě miluje, ale lásku neuspěcháš, nemůžeš někoho přinutit, aby tě miloval. Myslím si, že pokud bych necítil to samé co ona a stejně bych si s ní začal, ublížilo by jí to ještě víc a to já nechci. Chci ji vidět šťastnou."
Přimhouřila oči a naklonila se tak blízko, jak jen to šlo.
,,Chceš ji vidět šťastnou, ale nic pro to neděláš. Někdy fakt nechápu jak můžou být kluci tak slepí." Zakroutila hlavoz, odtáhla se, vlepila mu lehkou pusu na tvář a s kabátem v ruce vyběhla za Ninem.

Adrien zůstal sám a děsilo ho to, protože najednou prostě nevěděl jak dál.

Byl večer, od oběda spolu nepromluvili. Marinette šla spát brzy, dveře do jejího pokoje byly zavřené a on byl zase sám.
Koukal do plamenů v krbu, vnímal to teplo a přemýšlel. Sice se v blízkosti ohně z jeho mozku stávala tekutá a naprosto nepoužitelná hmota, ale snažil se si myšlenky poskládat nejvíc jak to šlo.
O půlnoci se s hrůzou probudil s tím, že usnul a byl překvapený, spánek mu toho dal víc než celé hodiny filosofování.
Musel se jít podívat na Mari, musel ji vidět, protože se musel ujistit, že to co si myslí jí neublíží.

Potichu otevřel dveře do jejího pokoje. Závěsy byly zatažené, kamna hřála už jen slabě a ve velké posteli potichu oddechovala Mari.
Adrien nevěděl co má dělat, potřeboval se vymluvit a nechtěl ji budit. Stejně by zřejmě jeho slova neocenila.

,,Omlouvám se, to jsou dobrá slova na začátek, ne? Zvlášť když jsou myšlena od srdce. Víš Mari, já jsem ti nepřišel říct přesně co k tobě cítím, protože to nevím. Jsem hlupák, nedokážu číst ve vlastních pocitech, ale kvůli složitosti lásky si jí tolik vážíme, ne? Abys věděla, mám tě rád, možná ti to nestačí, ale já ti v této chvíli nemohu dát nic víc. Záleží mi na tobě, jsi má nejlepší kamarádka i něco víc, neco, co nedokážu ještě definovat. Přišlo ti někdy, že jsi uprostřed včelího úlu? Kolem tebe létají včely a bzučí jedna přes druhou, nedokážeš si poslechnout jen jednu, aniž bys neslyšel ostatní, tak to mám i s pocity. Když si myslím, že jsem něco zjistil, připlete se do toho něco jiného. V čem te, ale můžu ujistit je, že vážně chci, abys to byla ty komo miluju, protože ta věc, kterou mám v hrudi bije ve tvé přítomnosti víc, máš nějaké zvláštní kouzlo, které neumím vysvětlit, ale jsem tebou přitahován jako magnet. Možná je to láska, možná touha, nevím. Přijde mi, že nad vším až moc přemýšlím." Oddechl si, ani si neuvědomil jak strašně je zpocený.
Opatrně si lehl do postele vedle Marinette, která pořád v klidu oddechovala.
,,Tady jsem si to pokazil, v týhle posteli, jen jsem nekoukal do stropu, ale do tvých očí. Teď se do nich kouknout nemůžu aniž bych neviděl zklamání. Věř mi nebo ne, ten pohled mi trhá srdce. Chci tě vidět šťastnou, smát se a ne takovou. Bolí mě když zjistím, že jsem to zavinil já."

Radši vstal, to poslední co chtěl bylo, aby tu nedopatřením usnul a ráno ho našla Marinette vedle sebe, to by byl zřejmě konec.
,,Dobrou noc, krásko, dobře jsem si tu s tebou popovídal." Naklonil se nad ni a několik dlouhých vteřin jí hleděl do tváře, pak jí vtiskl jemnou pusu na tvář a odešel spát do svého pokoje.

Pěkný sobotní večer, přátelé 😊♥ tak jste se opět dočkali.
Za kapitolku počkejte SabikM ♥👌

Během mé nepřítomnosti (spíš neaktivity, já tu byla jen jsem prokrastinovala a nechtělo se mi nic psát) jsme společně dosáhli 4K+ !!!🍁😱🍁😱🍁😱🍁 miluju vás!😊 ale to víte..

Btw, viděli jste Fantastická zvířata: Grindelwaldovi zločiny?👌 je to úžasný, sice nemám ráda HP, ale tohle mě dostalo♥ kdo nebyl, doporučuju.

Btw, sníh roztál💙😭😞

A s další kapitolou mi pomůže wrebelgirl😊🍁 mimochodem, čím více do té zprávy napíšete, tím delší a záživnější ta kapitola bude😘👌 (tahle neměla mít ani 500 slov a bez mých keců má asi 980😂) stane se😅

No nic, doufejme, že zítra bude další kapitola a čau!♥