Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗿𝗲𝗲: 𝗙𝗮𝗶𝗹 𝗼𝗿 𝘀𝘂𝗰𝗰𝗲𝘀𝘀

Bylo to hrozné. Z okamžiku na okamžik jsem se cítila, jakoby to všechno najednou nemělo smysl.

,,Zítra máme přijít znovu, a řeknou nám kdo postupil a kdo ne," zadívala jsem se sklesle na Joshe při našem pohledu z očí do očí.

,,Nelam si s tím hlavu. I kdybys neuspěla, alespoň víš, že jsi to zkusila," pousmál se brunet.

,,No tak holt budu muset přemluvit nějakýho režiséra aby byl v dalším filmu James Bond žena se mnou v hlavní roli," podívala jsem se před sebe na čelní sklo.

,,To by se Daniel Craig propadl hanbou," zasmál se Josh.

~

,,No konečně jste vy dva doma. Tak co se to teda děje," založila si mamka ruce na prsa, když jsme s bratrem stáli v předsíni a já si odložila kabát.

,,No my...," začal Josh přemýšlet, co by mohl odpovědět, protože jsme oba věděli, že říct v momentální situaci pravdu by nebylo nejlepší, ,,my jsme...."

,,Josh mě vezl na Scotland Yard," vypadlo ze mě během okamžiku bez uvažování.

,,A co tam prosím tě?" vyvalila na mě mamka oči, jako kdybych vypadala jako nějaký kriminálník.

,,N-no, šla jsem na pohovor... ohledně pozice sekretářky kterou zrovna mají volnou. Napadlo mě to zkusit, když už to tam bude Josh taky zkoušet," vysoukala jsem se sebe pomalu.

,,No proboha! A že nic neřekneš," spráskla nadšením ruce, ,,a zrovna pracovní pohovor. Slyšíš to Charlesi?" otočila se ihned na tátu, který seděl v obýváku.

,,Cože?" ani se nenamáhal otočit a dál sledoval televizi.

,,Megan šla na pracovní pohovor a ani se nám o tom nezmínila."

,,No to je skvělé zlato," ozvala se hned na to odpověď.

Já s Joshem jsme okamžitě věděli, že se táta kouká na fotbal. Protože to je ta jediná chvíle dne, kdy vypíná všechny nepotřebné smysly a jediné co ho zajímá, je televize. Hlavní úspěch byl ale to, že nikdo až na nás dva nic neví, ani netuší, takže už se můžu jen utápět v depresích a čekat na zítřek.

~

Následující ráno jsem byla až moc v klidu na můj vkus. V poklidu jsem se nasnídala převlékla jsem se a dokopala bratra do auta ještě s kartáčkem v puse.

,,Zase na Scotland Yard?" zadívala se na nás mamka ze dveří.

,,Jedeme tam proto, aby mi řekli... jestli mě berou nebo ne," vykoktala jsem ze sebe.

,,No neměla bych jet raději s vámi? Přeci jen budeš potřebovat nějakou profesionální psychickou oporu," zadívala se na rozespalého Joshe, který sotva před pěti minutami vylezl z postele, i když už bylo poledne.

Já se zarazila při vymýšlení adekvátní odpovědi a rychle šťouchla do bruneta za mnou.

,,My už to vůbec nestíháme Joshi!" zadívala jsem se rychle na mobil, ,,já myslím, že by bylo lepší, kdyby jsi zůstala doma, protože my budeme muset jet rychle. Hodně rychle, protože už jsme tam měli v podstatě být. A já vím jak nemáš ráda když Josh jezdí rychle, nemám pravdu Joshi," rychle jsem se otočila na bratra.

,,Jo jo, to je pravda," zakňoural.

,,No tak rychle do auta, ať už tam jsme," strčila jsem do něj rychle a předběhla na stranu spolujezdce. Během chvíle jsme už byli na cestě a já si konečně oddechla.