Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗼: 𝗙𝗶𝗿𝘀𝘁 𝗱𝗮𝘆

O dva dny později:

,,Co tak jančíš u všech čertů," zadíval se na mě táta. když jsem hystericky přebíhala z pokoje do pokoje.

,,Ale nic," ozvala jsem se na odpověď, když jsem se v koupelně prohrabovala ve své krabičce s makeupem.

Všechen ten čas okolo mi ubíhal neskutečně rychle. Nestačila jsem se ani nasnídat a už bylo půl hodiny pryč. Z koupelny jsem tryskem vběhla zpět do pokoje, kde jsem málem zakopla o Jamese, který se zrovna chystal vyjít ze dveří s jeho neustavyčným chrochtáním.

,,No tak Megan," zabědovala mamka, ,,alespoň se na chvíli zastav, a řekni co se děje," spráskla ruce při pohledu do prvního patra na dveře mého pokoje.

,,Nemám čas," objevila jsem se během vteřiny ve dveřích, ,,já tu teď nemám na nic čas. A hlavně nestíhám!" zhrozila jsem se při pohledu na svůj mobil, ,,Joshi, rychle se obleč! Slíbil jsi mi, že mě odvezeš!" zadívala jsem se na bratra sedícího v obývacím pokoji.

,,C-c-cože!?" zhrozil se při pohledu do mého naštvaného obličeje, ,,jo, jasně. Už se chystám," vyskočil během vteřiny z křesla a vydal se do svého pokoje.

K mému překvapení byl za chvíli opravdu připravený, a oba jsme mohli v plné síle vyrazit.

,,Pa mami, pa tati! Večer se uvidíme," bez rozmyšlení jsem vyběhla ze dveří jako kulový blesk, při tažení Joshe za lem trička za sebou.

,,Možná, že jsem i měl být vcelku rád za ten rok v Kalifornii," oddechl si brunet, když už jsme oba seděli v autě, ,,rozhodně tam byl větší klid. Na ty ranní budíčky bych si i zvyknul...."

,,Ale věř mi, že nebyl. Protože ty k životu potřebuješ někoho, kdo mu dodá to pozlátko. A na to tu máš mně," uculila jsem se na něj s kabelkou na klíně, ,,a teď už jeď! Nebo přijedeme pozdě," nadskočila jsem.

,,No jo furt," vyvalil Josh oči, a už raději vycouval z garáže, ,,a ty jsi nechceš udělat řidičák? Přece jen bys mi tím do budoucna usnadnila život," pousmál se ihned na to.

,,Myslíš, že na obojživelný auto budu potřebovat řidičák?" prohodila jsem při pohledu před sebe na ubýhající silnici.

,,Ty si vážně pořád myslíš, že obojživelný auto exis...," začal bratr, než si při stání na semaforu všiml mého naštvaného obličeje, ,,no, já jen říkám, že nemůžeš věřit tomu, co je ve filmech," snažil se z toho vykroutit.

Po další chvíli jízdy jsme už naštěstí byli na místě a já jsem ucítila pomalu stoupající nervozitu.

,,Stejně si myslím, že je to nesmysl, ale chápu, že je to o čem jsi až do teď snila," pousmál se Josh když se mi zadíval do očí.

,,Já jsem zase ráda, že mám někoho jako ty, kdo mě dokáže podpořit, i když si vymyslím jakoukoliv blbost," pohled jsem mu s úsměvem oplatila a objala ho, ,,ale obojživelný auto existuje, a já ti to dokážu," zašeptala jsem mu do ramene.

,,Chceš se snad vsadit?" pousmál se Josh, když se na mně po chvíli obětí zaujatě podíval, jako tehdá, když jsme se sázeli jako děti.

,,Proč se chceš vůbec sázet, když stejně prohraješ?" ušklíbla jsem se.

,,Tak dobře. Když mi dokážeš, že obojživelný auto existuje, tak si zaplavu v Temži," pozvedl pravé obočí.