𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝘀𝗲𝘃𝗲𝗻: 𝗗𝗮𝗿𝗸𝗻𝗲𝘀𝘀 𝗮𝗹𝗹 𝗼𝘃𝗲𝗿

875 69 8
                                    

Již polovina celého vycviku byla za námi a nám již nezbývalo nic jiného, než se připravovat na závěrečnou zkoušku v podobě mise, která bude tvořit hlavní bodovou složku našich dosud získaných bodů. Já společně s Chasem jsme se sebe drželi jako klíšťata, když jsme zjistili, že při našich dovednostech tvoříme tým vcelku kvalitních dovedností - jeho schopnost práce s počítačem a mou schopností, aby vše co neumím vypadalo jako profesionálně provedeno jsme vždy dosáhli na své, tak jako tým Fredericka a Andrewa kde vždy to podstatné oddřel Frederick, když se Andrew zrovna bědoval jako hromádka neštěstí v nedalekém koutě. Mně občas hlavou proběhl rozhovor který jsem velmi matně slyšela s hlasem, který nemluvil anglicky, ale po nějaké době jsem si tím už přestala lámat hlavu.

I když ranní rozcvičky dávali každý den do těla každému, s láskou jsme vzpomínali na tři týdny, kdy jsme si v lese hráli na partyzány a rozcvička byla to poslední, na co jsme měli tehdá pomyšlení. Za těch pár týdnů, které nám do konce zbývali jsme využili více než pilně s Marshallovým heslem ,Práce šlechtí', které si více než oblíbil při někdy až bezvýznamné motivaci.

,,No tak, Harrowerová, co jsem před chvílí říkal?" zamračil se na mě přítomný, když mě všichni ostatní sledovali.

,,Ano, ano já ví, práce šlechtí, ale nemyslím si však, že je to nejlepší věta, když visím několik metrů nad zemí," shlédla jsem dolů již viditelně vysíleně držíc se kruhů, když se ode mě očekával akrobatický kousek hoden každého podprůměrného cirkusáka.

Tohle byla přesně ta chvíle, kdy do mě měl uhodit blesk a stal by se ze mě superhrdina, kterého by všichni opěvovali dokud by nepřišel někdo lepší, koho by ten blesk trefil dvakrát po sobě. Pak by přišla hlavní zápletka, boj s padouchem a jak to většinou bývá, tak i dobrý konec, který by u mě představoval pád na zem při kterém bych si nezlámala všechny kosti v těle. Po chvíli kvílení a kopání nohama mě Marshall přeci jen nechal bez zranění došlápnout zpět na zem.

Pak už jsem jen se zájmem sledovala ostatní jak jim to ve většině případů jde mnohem lépe než mně. Byly to opravdu krušné dny, kdy jsme se připravovali na samotný konec našeho dvou měsíčního snažení. Zopakovali jsme si všemi tolik oblíbený výslech, společně se střelbou na terč, paintball, práci s počítačem a nakonec i seskok padákem, který nakonec nebyl tak drastický jako ten první.

~

Den zkoušky:
Nehnutě jsem ležela v posteli s očima dokořán a koloval mnou strach čeho bude Marshall při našem posledním úkolu schopen. Hodiny ukazovaly teprve šestou hodinu ráno, ale já ani přes to nedokázala usnout. Chvíli jsem se převalovala než jsem se převlékla a začala na mobilu hrát to jediné, o čem jsem měla v současné době potuchy: skákajícího dinosaura na Google Chrome. Nedokážu říct jak dlouho jsem nad tou prehistorickou zkamenělinou v podobě několika pixelů strávila, nicméně mé skóre bylo každou chvíli úctyhodnější dokud mě nevyrušil Frederick svým příchodem.

,,Snídaně," věnoval mi dlouhý pohled, když jsem se soustředila na přeskakování kaktusů a podlézání pterodaktylů.

Všude byl až podezřelý klid, dokonce ani Marshall nevypadal, že by chystal něco nekalého. Spokojeně popíjel svůj ranní čaj, tak jako my ostatní. Když jsme dojedli, dostali jsme pro někoho uklidňující zprávu, že ještě máme pár věcí za úkol, než celá akce začne. Osobně jsem ničemu nevěřila a věděla jsem, že moment překvapení nás dnes rozhodně nemine. Já měla dojít pro lano a postroj, kterým jsme tehdá spouštěli Andrewa. Chvíli jsem bloudila, než jsem konečně našla cestu.

Přes jedno rameno jsem si hodina postroj a přes druhé smotaný provaz. Rozvážně jsem šla chodbou zpět na místo srazu než se konečně stalo to, na co jsem čekala. Všude okolo najednou zhasla světla a já neviděla na krok před sebe. Chvíli jsem se rozkoukávala, než jsem opatrně došla až ke zdi, po které jsem šátrala rukou tak dlouho, dokud jsem nenašla něco, čeho jsem se mohla chytit. Během chvíle jsem vstoupila do nejbližší místnosti, kde jsem nahmatala páčku, po které jsem měla být opět zaplavena okolním světlem. Nic se však nestalo, i když jsem páčkou několikrát pohnula, tma byla stále tmou a já začala panikařit.

Krycí jméno E.A.G.L.EKde žijí příběhy. Začni objevovat