Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝗳𝗶𝘃𝗲: 𝗧𝗼𝗼 𝗺𝘂𝗰𝗵 𝗮𝗺𝗯𝗶𝗴𝘂𝗶𝘁𝘆

Dny pomalu plynuly a vše se vyvíjelo vcelku poklidně, tak jako Nicholasova tvář, která mu po mé ráně zmodrala a teď již dostává zelený nádech. Do konce našeho vražedného pobytu zbývalo již jen pár dní a všichni se už nemohli dočkal teplé sprchy a postele. Na celý tábor zrovna začalo dopadat ranní slunce a já měla nepříjemný pocit chladu na zádech, který vždy zažehnával Andrew, když se na mě až do dnešního rána tiskl. Teď byl však pryč. Jediný o kom jsem si byla jistá, že je přítomný byl Chase, kterého jsem k sobě tiskla jako dítě plyšového medvídka. Další chvíli jsem se převalovala než mi to nedalo a vydala se ven. U hořícího ohně již sedělo pár ze zbylých přeživších a klábosili nad stávající více než mizernou situací.

,,Neviděli jste Andrewa?" prohodila jsem směrem ke skupině.

,,Nevím, není ve stanu? Už tu sedíme dobrou hodinu a nikdo tu neprošel."

,,Vždyť je sotva šest hodin ráno," zarazila jsem se.

,,Zoufalá doba si žádá zoufalé činy," pokrčil Frederick jakožto jeden z přítomných rameny.

Věnovala jsem jim dlouhý a zmatený pohled než jsem se rozhlédla okolo, co by mi mohlo pomoct s hledáním zmizelého. Mezitím i Chase vylezl ze stanu a rozespale zakňučel, když si nasadil brýle. Dalších pár okamžiků jsem ho společně s brunetem hledala než se Frederick odhodlal vydat na ryby, aby si alespoň zkrátit čas a zároveň se připravil na oběd. Ve všem byl však jeden zádrhel. Nezmizel jen Andrew, ale i prut s návnadou.

,,Moje žížaly," zabědoval Chase, ,,moje žížalky, někdo mi vás vzal," povzdechl si při pomyšlení jak se předchozích pár dní pouze hrabal v zemi.

,,Možná šel na ryby," prohodila jsem, ,,tak brzo ráno možná dobře berou a alespoň se dobře najíme," pokusila jsem si alespoň zlepšit náladu.

Bez otálení jsem se společně s Chasem a Frederickem vydala k jezeru, kde jsme našli to, co jsme hledali. Andrew spokojeně seděl na pramici uprostřed jezera společně s rybářským kloboučkem a foukací harmonikou, kterou se pravděpodobně pokoušel naladit tóninu pro svůj následný zpěv:

,,Jó, osamělý rybář, to jsem já. Ryby na mě pod hladinou čekají až se na můj prut uloví a já si je k obědu dám. Jó, osamělý rybář, to jsem já."

,,Vypadá vcelku spokojeně," zasmála jsem se.

,,To doufám, jinak budeme bez oběda," podíval se na mě Chase.

Chvíli jsme blonďáka sledovali než se konečně dostal zpět ke břehu a my zjistili jestli se budeme pro jednou cítil alespoň trochu plní.

,,Dneska to vypadá, že se dobře najíme," potěšeně jsem si promnula ruce, při pohledu na úlovek nově příchozího.

V táboře jsme se nejdříve nasnídali a já pak začala přikládat do našeho táboráku, aby byl po nějaké době připravený na oběd a později i večeři. V životě jsem neměla větší radost z toho, když jsem se mohla najíst, a to by vám tu většina přítomných potvrdila, že konzumace čehokoliv je v mém případě enormní a vždy velmi radostná. Pro jednou jsem ten den šla spokojeně spát, i když mi ještě k dokonalosti chyběla horká čokoláda a dobrý akční film.

~

Ráno v den odjezdu:
Opět jsem ležela jako ta nejlepší a nejméně suchá část sendviče společně s Andrewem a Chasem. Brunet přede mnou ležel celou noc klidně však blonďáka pravděpodobně dohnaly jeho životní hříchy div že ze mě nevymáčkl svým sevřením vnitřnosti. Mě k ránu vyrušil zvuk motoru, který jsem však svým spánkem nedokázala moc dlouho vnímat. Až pár chvil poté jsem nemohla dýchat, jakoby se okolo mě omotala anakonda a začala mě dusit.