Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝘁𝗵𝗿𝗲𝗲: 𝗙𝗮𝗶𝗹𝘂𝗿𝗲 𝗼𝗳 𝗲𝘀𝗰𝗮𝗽𝗲

Ráno probíhalo vcelku klidně - jedna z mých prvních aktivit bylo ošetřování Chaseova zranění a následné přemýšlení nad tím, jak tu bez úhony vydržet zbytek tří týdnů. Dle našich možností jsme se nasnídali po čemž následovalo lelkování a spekulace jak efektivně zabít čas. Frederick se i se svým chabých zrakem pokoušel číst onu příručku, která byla jedinou knihou, co jsme tu měli, zatímco Chase okolo celého tábořiště až zvláštně cupital, neustále si pro sebe něco mumlal a hrabal v zemi. Já si zalezla zpět do stanu, kde jsem si zapnula mobil, abych zbytečně neplítvala baterií a napsala Joshovi rychlou zprávu:

Dalších pár týdnů budeme mimo základu, pokud bych ti nebrala hovory, nemusíš se o mě bát. Možná zrovna budu bojovat se srnkou o plechovku fazolí. P.S. Pozdravuj rodiče.

Po odeslání jsem mobil vypnula a pokusila se sama dle možností zabavit.

,,Jsi v pořádku?" podívala jsem se na Chase jak si stále mumlá a přemýšlí už dobrou hodinu.

Neodpověděl mi. Otočil se kolem své osy než pokračoval v mumlání. Nakonec se na mě po půl minutě podíval.

,,Vymyslel jsem past."

,,P-past?" vyvalila jsem oči.

,,Ano, pokud by sem někdo chtěl v noci přijít, chytí se a my budeme v bezpečí," usmál se a já si všimla, že má v rukou zbytek vlasce, kterým jsme chytali ryby.

Během okamžiku mi vše vysvětlil. Pokud se někdo dotkne napnutého vlasce, ten svým pohybem strhne závaží, které po pádu udělá dostatečný hluk na to, aby to upoutalo pozornost hlídky. Zdálo se to být už od vysvětlení efektivní řešení, které jsme se však rozhodli aplikovat až večer, aby se do něj náhodou někdo nezamotal už teď.

~

Za celý den jsem hnula sotva pár prsty na rukou při psaní zprávy Joshovi. Nejen že bylo již od oněž brzkých hodin všude zavlahlo, ale cítila jsem, že mi večer bude opět zima. Jakoby se tu najednou změnilo podnebí. Vsadím se, že v tuhle chvíli na základnu praží slunce a Marshall se spokojeně opaluje. Nicholas si na vše neustále stěžoval, do všeho ryl a týmová morálka klesala na nulu i poté, co jsme našli foukací harmoniku a rybářský klobouček, který dnes nosí každý druhý rapper nejlépe s nápisem Supreme.

Jak oběd tak večeře se nedala nazvat dostačující, však tentokrát už jsem si dokázala po tom všem u hlídek sjednat spolupráci. Po vysvětlení, jak nenechat vyhasnout oheň postupným přihazováním suchých větviček, také jsem jim podstrčila Andrewův batoh společně s dalším,který měl stejný obsah, tedy se zbraněmi, ze kterých jsem si jednu vzala pro případ nouze. Opět jsme šli spát jako sardinky v plechovce, tentokrát vylepšené o chlupatou vrstvu tvořenou dekami.

,,Jak nás tohle ale dokáže ochránit?" podíval se blonďák na zbraň, ,,laserem medvěda nezabiješ."

,,Laserem možná ne, ale můžeš ho tím praštit po hlavě," usmála jsem se.

Hned jak jsem se uvelebila, stále jsem cítila chlad, ale už mi rozhodně nebyla taková zima jako minulou noc. Pokoušela jsem se usnout, ale jako bych měla zlý pocit, že se má něco stát. Když už jsem měla blízko k tomu konečně usnout, z polospánku mě probralo Andrewovo silné cuknutí při zaslechnutí hlasů nacházejících se mimo stan. Vše bylo každou chvíli hlasitější a hlasitější.

,,Co tu proboha děláte?" vystrčila jsem hlavu ze stanu a hned se zarazila.

,,Ven, okamžitě," ozvalo se směrem ke mně, když mi přímo do očí svítila baterka.