Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝘁𝘄𝗼: 𝗠𝗼𝗿𝗲 𝘁𝗵𝗮𝗻 𝗷𝘂𝘀𝘁 𝗮 𝗳𝗿𝗶𝗲𝗻𝗱

Dlouho jsem nedokázala vnímat, co se okolo mě děje. Před očima jsem měla jen rozmazaný obraz a všechen zvuk okolo mě byl tlumený dokud opět neutichl a já už nebyla schopna vnímat ani šmouhy před očima. Plně probrat jsem se dokázala, až když bylo venku světlo, které procházelo oknem místnosti. Již od začátku jsem dokázala vnímat, že na sobě mám stále bundu s mikinou a zbytkem z minulého večera. Dlouze jsem zakňourala a po chvíli otevřela oči a rozhlédla se. Ležela jsem v posteli na jednom z lůžek za ošetřovnou. Na posteli, která byla vedle Nicholasovi, ten tu už však nebyl, jeho postel byla prázdná.

Dlouze jsem si oddechla, než mě vyrušil zvuk kliky dveří, které do pokoje vedly. Začaly se pomalu otevírat, přičemž jsem zavřela oči ze zvyku, když jsem jako dítě pod polštářem při rodičovské večerní prohlídce schovávala rozečtenou knihu od Iana Fleminga. Předstírání spánku a zároveň pozorování svého okolí jsem tedy měla nacvičené do dokonalosti. Do místnosti vešel Frederick. Dveře za sebou tiše zavřel, došel až k posteli, kde jsem ležela a posadil se na židli vedle, zatímco na stolek položil skleničku s vodou.

,,Nedokážu ani říct jak jsem rád, že jsi v pořádku. Když jsem tě viděl na té chodbě, jak tě praštili a ty jsi jen tak bez dalšího pobytu spadla, strašně jsem se bál," špitl se skloněnou hlavou, když si mnul ruce.

Tak to byl on kdo na mě tehdá volal, ta mluvící šmouha, kterou si pamatuju jako poslední.

,,Říkali, že budeš v pořádku, měla jsi jen otřes mozku," odmlčel se s nepatrným úsměvem, ,,mohlo to být mnohem horší, proto je dobře jak to vlastně dopadlo, i když si to dávám za vinu."

Možná má pravdu, možná jsem už někde mohla ležel na zemi děravá jako cedník, ale možná jsem měla i na vybranou a kdybych nebyla na střeše, mohla bych být v pořádku.

,,Věc se má totiž tak, že to mě napadlo abys byla na střeše, protože jsem nechtěl, aby se ti něco stalo, protože bych si to v životě neodpustil. Myslel jsem si, že tam budeš v bezpečí od těch veškerých bojů tady dole. Ale jak tě znám, ještě jednou to rozchodit musíš, alespoň pro Nicholase, aby si do tebe mohl rýpnout, když už je mu teď lépe. A také pro mě..."

Měla jsem sto chutí oči otevřít, ale stále jsem cítila, že Frederick chce něco říct, proto jsem zůstala ve své pozici a dál poslouchala.

,,Vlastně ještě než jsi přišla, pár těch ruských agentů si dokázalo otevřít jeden z bočních vchodů a dostali se dovnitř, což si dokážeš jistě představit, když první, kdo na to přišel by Chase," usmál se, ,,v tu chvíli jsme začali všichni hledat nejlepší způsob taktiky, protože nikdo nečekal, že se dovnitř dostanou. Já s Andrewem jsme se běželi schovat, když nás jedna skupina naháněla. Nebudu lhát, bylo to příšerné. On se stihl dostat do sprch, kde je zároveň odvětrávací šachta, do které pravděpodobně zalezl a já doběhl až k pokojům, kde jsem se schoval do toho prvního, který mi přišel pod ruku - ten tvůj. Tam jsem si na nočním stolku všiml fotky tvého... přítele. I tak ti ale chci říct, i když mě neslyšíš, že jsem tě měl vždycky rád i přes tvou občasnou tvrdohlavost se kterou jsi vždy dosáhla svého."

,,Ty hlupáčku," projelo mi hlavou, při pomyšlení na Joshovu fotku, kterou jsem si tu první den na noční stolek položila.

,,Každopádně všechno dobře dopadlo. Přiletěla sem zásahová jednotka a teď už je všechno za námi, jen abys věděla a možná měla i klidnější spaní," povzdechl si.

Následně se odmlčel a já po chvíli ucítila jeho bříška prstů na svém hřbetu ruky. Pár okamžiků ji sledoval, než opět tiše promluvil.

,,Mám tě rád, snad radši, než je na první pohled zdravé. Nepřišlo mi, že se tady někdy objeví vhodná chvíle ti to říct, ale také jsem se už od začátku bál, takže ti to teď říkám takhle. Ani teď pravděpodobně není vhodná chvíle, ale až se probereš, už bych zase nenašel odvahu. Takže chci abys věděla, že tě mám víc než rád, víc než jen kamarádku, záleží mi na tobě, a budu vždy někde doufat, že to jednou budeš cítit stejně," sklonil hlavu a s bříšky prstů na mé ruce přešel až ji celou pokryl svou dlaní. Cítila jsem z jeho ruky teplo než se opět otevřely dveře a on během vteřiny stál na nohou.

,,Tylere, pojďte. Za chvíli se probere, tak ji ještě nechte odpočinout," prohodil nově příchozí v podobě Marshalla.

Přítomný jen nepatrně kývnul, než odešel a já už konečně mohla otevřít oči.

,,Proboha, nemůžu uvěřit, že jsem celou dobu vypadala takhle," zamumlala jsem znechuceně, když jsem se viděla v nepatrném odrazu ve skleničce kterou Frederick přinesl.

~

O pár hodin později:
Zrovna jsme všichni byli v jídelně okolo jednoho stolu, u kterého Marshall spokojeně seděl a my okolo něj. Napjatě jsem čekala, co přítomný řekne však občas jsem přejela zrakem na Fredericka, který místy vypadal dost sklesle. Stále jsem si musela v hlavě přehrávat to, co jsem dnes ráno slyšela, i když jsem se na to teď snažila nemyslet.

,,Mám pro vás tři důležité zprávy. První je, že jsme víceméně všichni v pořádku," řekl s částečnou radostí v hlase sledujíc opět nadávajícího Nicholase, ,,druhá je, že poletíme domů již dnes, protože to, co se tu stalo se tu neděje každý den, a proto tu potřebujeme aplikovat určité postupy pro zajištění bezpečnosti. A do třetice všeho dobrého - všichni přeživší úspěšně absolvovali výcvik."

,,Konečně budu mít vlastní postel," zakňoural Chase spokojeně, když jsem ho sledovala.

Muž za stolem chvíli pokračoval ve svém dialogu, než se ohnul a na stůl položil něco, co pravděpodobně hodně dlouho nevidělo denní světlo.

,,To je moje bota!" zaradoval se mladík vedle mě při pohledu na hroudu bláta před sebou.

,,Musel jsem vynaložit snad víc úsilí na to ji dostat ven, než vy, když jste přebíhali celou dráhu," podíval se na Marshall na Chase a botu mu přes stůl posunul, ,,takže, Whitley svou odměnu dostal, vy ostatní se budete po příletu spokojit s britským vzduchem. Takže se běžte zbalit, protože odlétáme co nejdříve."

Srdce mi skákalo radostí až ke stropu když jsem si vše skládala do kufru, div jsem do něj neskočila šipku. Samozřejmě se opět nastal problém s názvem: jak se mi to do toho kufru mohlo všechno vejít, vždyť teď se tam z toho nevejde ani polovina. Násilím jsem tam vše nacpala a do batohu jsem dala jen potřebnější věci jako jsou doklady a nabíječka s mobilem.

,,Koukám, že jste si ji oblíbila," podíval se na mě Marshall, když jsem byla už s kufrem plně připravená ve svých černých teniskách, černých džínách, tričku a jeho bundě.

,,Natolik, že už vám ji asi nevrátím, je vážně příjemná a oversize věci jsou dnes v kurzu," vycenila jsem zuby, ,,dala bych vám také část svého šatníku, ale asi by vám byl malý."

,,Budu se s tím muset hold smířit," povzdechl si přítomný.

Cesta byla opět dlouhá, tentokrát jsme už ale věděli, že nás nebudou čekat žádné ranní rozcvičky nebo cokoliv podobného, pouze starý dobrý život jako dřív. Na londýnské letiště jsme se dostali až před půlnocí, však i tak jsem z letadla po krátkém šlofíku byla plná energie.

,,Slibte mi, že na sebe budete oba dávat pozor, hlavě ty, Chasi," podívala jsem se na Andrewa a následně bruneta vedle něj, když se i zbytek ostatních loučil.

,,Horší než poslední den už to být nemůže," zasmál se blonďák a mladík na něj ihned navázal.

,,Teď už zvládneme vážně všechno."

Když jsem se rozloučila s nimi, přišlo na řadu posledních pár rýpnutí do Nicholase, než jsem se podívala na Fredericka. Stále jsem neměla v plánu mu říct, že jsem ho celou dobu ještě v Coloradu slyšela, nechám si to pro sebe dokud... dokud nebude vhodná doba o tom opět začít přemýšlet, i když já stále nevím, co bych mu na to vše odpověděla.

,,Tobě doufám nemusím říkat, abys na sebe dával pozor," usmála jsem se.

,,Teď už raději ne, ještě bys to všechno přivolala zpět," zasmál se.

,,To máš pravdu, už budu mlčet," zarazila jsem se s nenápadným pohozením rukama, než jsme si vyměnili dlouhý pohled z očí do očí.

I přes to, že na něm byla vidět únava, ještě nepatrně zvedl koutky a já ho objala.

,,Doufám, že se ještě někdy uvidíme," špitla jsem mu do ramene.

,,Taky doufám," ucítila jsem jeho ruce na svých zádech.

Naposledy jsem mu dala letmou pusu na tvář, než se vydal se skupinkou ostatních pryč.