Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘀𝗶𝘅: 𝗥𝗼𝗼𝗺 𝗲𝗶𝗴𝗵𝘁𝗲𝗲𝗻

,,C-co se děje!?" rychle jsem se posadila, když jsem uslyšela ráno zvuk budíku vedle své hlavy.

Vždyť jsem si budík na mobilu nenastavovala a jiný tu na nočním stolku nebyl, tak co mě to tak krutě vytrhno z vytouženého spánku? Rychle jsem se podívala směrem na noční stolek kam jsem si večer pokládala fotku Jamese a Joshe společně s mobilem.

,,C-cože?" zadívala jsem se na budík, co sál na stolku, i když večer byl na jeho místě pouze prázdný prostor.

Budík jsem tedy rychle vypnula a hned si všimla papírku s nápisem ,V devět v osmnáctce'. Hodiny ukazovali půl deváté, takže jsem měla ještě čas. Když jsem se po chvíli vyhrabala z postele, z kufru jsem si vzala čisté oblečení a převlékla se. Vůbec jsem neměla v plánu přemýšlet od koho vzkaz je, a jak se sem vlastně dostal, ale byla jsem si jistá že to prospěje světovému soužití, takže jsem to ani neřešila a těsně před devátou jsem se vydala do osudové osmnáctky.

,,Jsem rád, že jste přišla," usmál se na mě Marshall, když jsem byla na místě.

,,Tak to bylo od vás. Že mě to nenapadlo," drcla jsem se do čela.

,,Mě především napadlo to, když jste říkala, že nemáte zbrojní průkaz, tak mě napadlo, že by se vám to na ty dva měsíce tady mohlo vcelku hodit," pozvedl koutky, když si sundal sluchátka proti hluku.

Já nemohla nic jiného než souhlasit, takže už jsem jen ze zvědavosti přešla vedle něj.

,,Takže úkol je trefit se do terče?" zadívala jsem se před sebe na jakou si "dráhu" na jejíž konci byla černá silueta postavy s terčem na čele a hrudi, ,,a není to nehumánní střílet do lidí?" zadívala jsem se na muže vedle mě.

,,Nehumánní by bylo, kdybych si tam šel stoupnout já s jablkem na hlavě," zadíval se na mě s úšklebkem a přisunul ke mě jednu zbraň, ,,zkuste vystřelit. Je nabitá jen na slepý náboj."

Já se na zbraň podívala a se strachem v očích jí vzala do své pravé ruky. Ještě jsem si vzpomněla na to, jak mi Josh doma ukazoval jak se má správně držet na svém plastové replice, co vypadala podobně jako ta co mám momentálně v rukou.

,,Pozor na zpětný tah," řekl Marshal naposledy, než jsem stiskla spoušť  s nataženými pažemi před sebou.

,,Au!" sikla jsem, když mi zpětném rázu pistole ohnula předloktí a horní část rukojeti mě trefila do čela.

,,Ještě to bude chtít dopilovat." založil si muž ruce na prsa s nepatrným povzdechnutím, ,,teď, když není nabitá, zkuste ji rozložit."

Konečně dobrá zpráva dne! Něco s čím jsem si byla na stoprocent jistá, a i přes stálou bolest otlaku na čele jsem zbraň bez problému rozložila. Další z věcí co mi doma Josh ukazoval. Následně jsem ji i bez problému složila do původní podoby a zadívala se na zmateného Marshalla.

,,To že jste dokázala i vcelku dobře tu zbraň chytit jsem pokládal za zázrak. To, že se vám podařilo vystřelit bez větších problémů také," zadíval se na moje červené čelo, ,,ale tohle je to poslední co jsem myslel, že se dnes stane," zhluboka se nadechnul při pohledu na složenou zbraň.

,,Každý má svoje tajemství," podívala jsem se na něj s úsměvem.

On se na mě s nepatrným úšklebkem podezíravě podíval.

Dál už jsem si jen stoupla tak aby to vypadalo profesionálně a dostala do ruky už opravdu nabitou pistoli.

,,Pravou nohu mírně dopředu a vypnout drudník. Celou dobu mít zpevněné paže a při výstřelu je dobré zadržet dech pro větší přesnost," pomohl mi Marshall pro získání lepší stability při postoji.