Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗲𝗶𝗴𝗵𝘁𝗲𝗲𝗻: 𝗙𝗶𝗿𝘀𝘁 𝗺𝗶𝘀𝘀𝗶𝗼𝗻 /𝘁𝗵𝗶𝗿𝗱 𝗽𝗮𝗿𝘁/

,,Něco tady musí být, kamery vypadají jako nové," ukázala jsem do rohu místnosti a následně se zarazila, ,,kamery!" vyběhla jsem směrem k ní.

Byla to ta kamera, která nás sem přivedla, protože měla nasazený kryt objektivu. Během chvíle jsem vylezla na židli a kryt sundala.

,,Nedivila bych se, kdybys mě neviděl, protože je tu tolik prachu, že by se dal krájet," zadívala jsem se do kamery.

,,Myslím, že se ti na čele dělá akné," dostalo se mi odpovědi z vysílačky, když jsem stále sledovala kameru.

Já se zarazila, když se za mnou ozval Andrewův úšklebek.

,,A ty se moc nesměj, ty kamery si jistě dělají záznamy, na kterých bude ta tvoje noční procházka na ostro," vyjela jsem na něj a on bez dalšího slova zacouval.

Když jsem slezla, začali jsme celý prostor prohledávat. Od poliček, po skříň, která zde taky stála včetně zaprášených koutů, ve kterých se nacházel nejeden pavouk, na kterého nás upozornily Nicholasovy skřeky. Ani po dobrých dvaceti minutách jsme neměli nic, co by nás dostalo konci, proto jsem si jen zoufale sedla na zem a začala bědovat.

,,Nic tu není, jsme tu úplně zbytečně," zakňourala jsem, ,,nevím co máme dělat. Možná to byl špatný nápad si myslet, že se mi tenhle výcvik podaří dokončit."

,,Vždyť jsi doteď byla jedna z nejlepších, Megan," přisedl si ke mně Frederick, ,,teď to nemůžeš vzdát, nikdo z nás to teď nemůže vzdát."

Já jsem si jen povzdechla a sklonila hlavu do klína.

,,Copak ty víš, jak se odtud dostat? Všechno je k ničemu, jsem úplně na dně."

,,Je dobře, že jsi na dně, protože od teď už vede cesta jen nahoru a jediné, co tě limituje jsi ty sama," podíval se na mě, ,,tak neříkej, že to nejde, když už jsi se dostala až sem."

Já k němu zvedla hlavu a s nepatrným pozvednutím koutků jsem si s ním vyměnila dlouhý pohled z očí do očí. Pár okamžiků jsem ho sledovala tak jako on mě, ale ani po těch pár vteřinách se z toho všeho nestala ta trapná situace. Z mého zahledění mě vyrušily až jeho vlasy, které se mu mihotaly jako při lehkém vánku. Během okamžiku jsem vystartovala na nohy a rozléhala se okolo sebe.

,,Průvan," zadívala jsem se ke dveřím, kterými jsme přišli, ,,je tu průvan. Zacpěte všechny mezery ve dveřích, jak práh tak klíčovou dírku," přikázala jsem všem ostatním, kteří už také vzdávali své naděje, ,,a ty se Fredericku ani nehni."

I přesto, že dveře byly utemované několika hadry, které jsme tu po prostoru našli, brunetovy vlasy se stále neposedně pohybovaly. Po chvíli přemýšlení, kdy mě všichni ostatní sledovali jsem Frederickovi strčila prst do vlasů a z nich si naznačila pomyslnou přímku až ke skříni, která byla hned naproti. Tam odtud se vánek bral, přesně z tohoto úhlu. Zaprášené poličky skříně jsem si prohlédla než jsem usoudila jediné - to co hledám není v ní, ale za ní. Postavila jsem se vedle skříně a zatlačila na ni. Okamžitě se hnula a začala se posouvat směrem, kterým jsem potřebovala. Všichni ostatní se na mě zmateně dívali a já si pravděpodobně skříň posouvala jen pro vlastní zábavu.

,,Heleme se, cesta do Narnie," usmála jsem se a dala si ruce v bok při pohledu na kovové dveře za skříní, ,,a dokonce už tu dali něco i pro Nicholase," ukázala jsem na výstražnou cedulku POZOR SCHOD.

On na mě samozřejmě hodil svůj naštvaný pohled a dveře bez prodlení otevřel.

,,Za to já nemůžu, byla tam tma a nic jsem neviděl," odsekl a hned udělal krok do neznáma, ale během vteřiny se vyděšeně vrátil zase zpět.