Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗳𝗼𝘂𝗿: 𝗪𝗮𝘆 𝘁𝗼 𝘂𝗻𝗸𝗻𝗼𝘄𝗻

,,Proboha Megan," zaúpěla mamka, ,,to si snad nepamatuješ, co už ti s tátou tak dlouho říkáme?"

,,Já vím, ale teď se mi to konečně povedlo! Od teď už o tom nebudu mluvit jen tak nadarmo. Teď už se to stalo a já jsem se někam posunula," rozhodila jsem zoufale rukama.

,,To že se nám to tu Josh pokoušel vysvětlit, že bys to možná zkusila... ale doufala jsem, že to s námi alespoň trochu probereš. A navíc, už ti je dvacet tři. Musíš už mít rozum a přemýšlet o budoucnosti," povzdechla si, když se k tomu všemu povyku přidal i táta.

,,Máma má pravdu. Nemůžeš si jen tak ze dne na den vymyslet, že uděláš tohle a druhý den zase támhle to," zadíval se na mě s nepatrnou starostí.

Já už jsem už neměla sílu nic argumentovat a otočila jsem se na Joshe, který jen nemohoucně zakroutil hlavou.

,,Víte co?" projela jsem je všechny pohledem, ,,potřebuju si to v hlavě ještě urovnat, když mi v tom vy děláte takový zmatek. Potřebuju si promluvit s někým, kdo mi vždycky naslouchal a dokázal mi pomoct," semkla jsem rty a z kabelky jsem si vytáhla sušenku, co jsem měla s sebou a začala jejím obalem co nejvíce šustit, ,,Jamesi!"

Samotné zavolání by na mopslíka vůbec nezabralo. Pokaždé musel mít alespoň tušení, že za energii co vydal příchodem za vámi něco dostane. Moje metody s obaly od sušenek prozatím fungovaly, takže James opravdu přiběhl. Já mu rychle, než stačil zareagovat na obojek připlula vodítko a vydala se s ním ven. Sama si ani nejsem jistá jestli se dostal se svým kulatým tělem dál než za vrátka předzahrádky, takže dnes pravděpodobně udělá osobní rekord.

S částečným zadýcháním jsme došli až na nábřeží, kde byl slunný park s asfaltovou cestičkou lemovanou stromy.

,,Jamesi, co to sakra děláš!" zadívala jsem se na slintajícího mopse, jak by mi byl najednou schopen svou rychlostí přetrhnout vodítko, ,,zpomal trochu."

Nakonec jsem zjistila, že důvod jeho rozrušení byl obyčejný stánek s párky v rohlíku.

,,Ne Jamesi! Na to okamžitě zapomeň!" okřikla jsem ho, když mne málem strhl do bláta ve kterém zrovna vesele hýbal ocasem.

Po jistotu jsem ho dotáhla k nejbližší lavičce a na ní si s oddechnutím sedla. Můj společník ještě chvíli hypnotizoval stánek s hot dogy než usoudil, že to nemá cenu a rozhodl se vylézt za mnou na lavičku. Až moc pohybu na něj v jeden moment mám takový pocit. Já mu při jeho lítostném kňučení pomohla a posadila ho vedle sebe. Byl to až komický pohled řekla bych.

,,Ty jsi vlastně jediný, kdo mi v životě neodmlouval a nebránil jsi mi v ničem," zadívala jsem se na Jamese jak spokojeně sledoval lidi, co chodili okolo nás, ,,pokud teda nepočítám to, když ležím na pohovce, chci si dojít pro pití a ty mi usneš na kolenou. A nebo jak jsem tě skřípla do dveří," zasmála jsem se a dlouze si povzdechla.

Dlouhou dobu jsem koukala před sebe než jsem opět něco řekla.

,,No paráda Megan. Povídáš si se psem. Se psem, kterej tě celej život vidí jako obří hot dog," zadívala jsem se na mopslíka, který se na mě tentokrát taky otočil, ,,ale nejhorší na tom všem je to, že jsem jim neřekla, že budu muset odjet," povzdechla jsem si při Jamesově zakňučení jako odpověď, ,,jak jsem ale mohla. Nebyla jsem doma ani dvě minuty."

~

Když jsme se vrátili domů, všude bylo ticho. Já se usídlila jak jinak než u sebe v pokoji a James usnul už v předsíni. Celým domem byla cítit nervozita a napětí a já dobrou hodinu neustále prsty bubnovala do stolu. Pak při večeři jsem si dodala trochu odvahy a promluvila: