Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗙𝗹𝗮𝘀𝗵𝗯𝗮𝗰𝗸

Před patnácti lety:

Celým domem se rozléhalo hrobové ticho. To tak obvykle bývá v ranních hodinách, jen dnes to bylo zvláštní. A proč vlastně? Bylo dvacátého pátého prosince. Čas klidu a míru, kdy musí každý rodič vyprázdnit pro svou ratolest peněženku za nejrůznější hračky, které budou středem pozornosti prvních pár týdnu, než skončí pod postelí, nebo na půdě a dítěti se naskytne další otázka: S čím si budu hrát teď?

To ticho však netrvalo dlouho, a z prvního patra během chvíle vyběhli dvě děti.
Megan Harrowerová. Přesně tak, to jsem já. Osmileté tmavovlasé děvčátko se zelenými duhovkami a elánem již od doby, když se na kalendáři objevilo datum prvního prosince.

Za mnou běžel můj o pár let starší bratr Josh. Chlapec s rozčepýřenými hnědými vlasy v červeném vánočním pyžamu s jiskřičkami v očích a nedočkavostí nad tím, co najde pod stromečkem. Do té vší dětské radosti ještě přiběhl James. Obézní mopslík ve vánočním oblečku s neustále vyplazeným jazykem.

,,Mami! Tati! Už jsou tu dárky!" začali jsme přes sebe s Joshem radostně pokřikovat.

,,No tak, nekřičte tam," vyšla rozespale z pokoje máma v pyžamu a podívala se do přízemí na mně s Joshem a chrochtajícího Jamese, ,,jen se s tátou převlékneme. Jestli na ty dárky jeden z vás sáhne, tak jste bez cukroví," projela nás oba pohledem a zašla zpět do ložnice.

A přesně za chvíli nastane ten životní zlom, kdy se mi potvrdí, že mým životním cílem není dělat jedno z těch vysněných dívčích povolání, ale chci si jít za svým a nebýt ta typická holčička, která je obklopena jednorožci a duhou. Za pár minut se z pokoje vyškrábala jak máma tak táta. Poměrně nevyspale sešli schody a došli až ke stromečku, který jsme už okupovali s Joshem.

,,Tak, kdo chce rozdávat?" promnula si mamka unaveně oči.

,,Já!" chopil se příležitosti bratr a vrhnul se k hromadě zabalených krabic.

James se mu cestou vrhl pod nohy, ale když zjistil,  že za to nic k jídlu nedostane, raději si lehnul vedle mě a začal mi lízat koleno.

Hned jak Josh všechny dárky rozdělil, pustili jsme se do horoucího rozbalování. Po chvíli bylo všude okolo nespočet svetrů, ponožek, triček, knížek, autíček na dálkové ovládání a toho všeho, co se dětem tak pod stromeček dává. Když už jsem v ruce držela tu poslední nerozbalenou krabici se svým jménem, moje duše nepatrně poskakovala radostí. Všichni ostatní se na mě otočili. I James zvedl hlavu a vykoukl z pod hromady balícího papíru. Krabice měla přesně tu velikost sady malého špióna, kterou už tak dlouho chci a samozřejmě nechyběla na prvním místě mého vánočního seznamu. Na nic jsem nečekala a horoucně jsem z dárku servala všechen balicí papír.

Tak, a teď přichází ten a již zmiňovaný životní zlom a největší pocit zklamání, který mě pravděpodobně v životě kdy potkal. Krabice která se skrývala pod papírem nebyla sada malého špiona, ale růžová krabice ve které byla Barbie s Kenem nad kterými za posledních několik měsíců básnila každá moje kamarádka. Limitovaná edice ve svatebních šatech a hnědými vlasy. No nekupte to. Do tohohle dárku bylo pravděpodobně vloženo hodně nadějí, protože mě všichni napjatě sledovali. Až teda na Joshe. Ten si sestavoval svou novou lego stavebnici.

,,Jů. Barbie," pokusila jsem se vypadal alespoň trochu radostně, když jsem plastovou panenku vytáhla z krabice.

~

,,No, tak to vidíš Jamesi," povzdechla jsem si směrem k mopslíkovi, když už jsem po uklizení všech roztrhaných papírů a krabic seděla se všemi svými dárky v pokoji.

Barbie panenku jsem stále držela v ruce a prohlížela si jí. Po chvíli jsem však sáhla do krabice a vytáhla Kena s oblekem, který jsem mu okamžitě sundala. Barbie jsem vysvlékla z těch širokých svatebních šatů a místo toho jí dala Kenův smoking. Samozřejmě z ekologických důvodů jsem Kenna navlékla do šatů a posadila ho na záda Jamesovi. Kupodivu tam i držel, protože jeho svetr byl něco jako magnet, tudíž na něm drželo úplně všechno. Takže pokud někdo někdy o Vánocích něco hledal, stačilo zavolat Jamese a rázem byl problém vyřešen. Samotnou Barbie jsem si postavila na poličku naproti posleli, kde jsem měla i pár knížek. Dlouho potom jsem se na ni ještě dívala. Do dnes nevím proč, ale vše mi v tu dobu tak nějak došlo.

A přesně tohle byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že nejsem ten ošoupaný stereotyp dnešních holčiček. Nechtěla jsem jít ve stopách mých vrstevníků, ale jít si za svým. A přesně to jsem taky udělala. Tak se pojďte společně podívat na řadu nešťastných náhod jak si jedna holka z Londýna začala za pomoci jedné velké náhody plnit celoživotní sen.

Tímto vás vítám u své nové knížky!
Doufám, že vás první kapitola alespoň trochu zaujala, a že si knížka najde čtenáře i do budoucna. Popřípadě mi můžete napsat váš stávající názor do komentáře😄 No a mně nezbývá už nic jiného než jen, že se na vás budu těšit u další kapitoly❤️