Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝗲𝗶𝗴𝗵𝘁: 𝗧𝗿𝗮𝗽𝗽𝗲𝗱

Běžela jsem seč mi síly stačily, div mě vlastní nohy nepředběhly. Už jsem z dálky viděla Fredericka jak stojí na místě, kde jsme se rozdělili. Zmateně mě sledoval než jsem ho úplně u něj nechytla za paži a odvlekla ho za Chasem a Andrewem.

,,M-Megan, co se děje?" vyděšeně se na mě brunet podíval, když jsem ho konečně pustila a začala sama popadat dech.

Vyděšeně jsem se na všechny podívala než jsem jim vše řekla.

,,Jsi si jistá? Nebyl to jen kečup nebo ta jahodová marmeláda co jsem měl na snídani?" zarazil se blonďák.

,,Tak já tě taky střelím a uvidíme jestli z tebe poteče kečup," podívala jsem se na něj.

,,T-t-to ale z-znamená, že tu chodí možná nejeden člověk s opravdovou zbraní, kterou nás může zabít," začal se Chase opět klepat, než jsem vzala do ruky vysílačku a pokoušela se získat kontakt i s ostatními, kteří mohli být kdekoliv v jakémkoliv stavu.

,,Ozvěte se někdo, jste v pořádku?" začala jsem mluvit, ,,no tak, kdokoliv."

Chvíli bylo ticho a já začala ztrácet veškerou naději. Však po minutě se mi odpovědi konečně dostalo.

,,Díky bohu, že jste v pořádku," oddechl si hlas z vysílačky, ,,nevíte co se děje? Neozývá se nám Nicholas, který šel na obchůzku."

,,N-něco se děje. Někdo napadl základnu a je ozbrojený. Musíme jednat rychle, protože Nicholase už dostal... Musíme ho dostat na ošetřovnu a sami najít zbraně, které nejsou jen na laser," začala jsem nahlas uvažovat, ,,střelnice!" vyhrkla jsem.

,,Jdeme tam."

,,Dejte na sebe pozor," těžce jsem polkla a vysílačku odložila.

,,Takže mi chceš říct, že musíme projít celý komplex bez povšimnutí společně s Nicholasem?" zalknul se Andrew.

,,Ne, nejdříve se připravíme a pak ho půjdeme zachránit," věnovala jsem mu dlouhý pohled.

,,Je to moc nebezpečné, navíc nevěřím tomu, že je jen jeden. Musí jich být víc a to hůř, že jsou všichni ozbrojení," prohodil Chase a vytáhl si z kapsy mobil, ,,zkusím se dostat do kamerového systému, abych alespoň díky mobilu mohl kontrolovat kamery.

Během pár minut se opět okolo nás ozvaly kroky. Všichni jsme stuhli, a když se kroky začaly s huhláním přibližovat, vyhrkla jsem:

,,Do skříně."

Všichni se během okamžiku schovali, však já ještě odskočila zhasnout světlo. V tu chvíli se začaly otevírat dveře a já věděla že je pozdě. Andrew rychlým pohybem skříň přivřel a já odskočila do tmavého rohu. Dveře se mezitím až zlověstně pomalým tempem s vrzáním otevřely a do prostoru nakoukla postava celá v černém. Srdce mi bušilo div mi nevyletělo hrudníkem ven. Nově příchozí se rozhlédl a do tmy před sebou, něco za huhlal a odešel. Když se dveře opět zavřeli, oddechla jsem si jako nikdy dřív.

,,Pokud zjistím, že tohle všechno bylo naschvál, tak Marshall bude první kdo to odnese," vydechla jsem.

,,Nemyslím si, že by někdo ze zdejšího personálu uměl mluvit rusky," podotkl Chase.

,,R-rusky?"

,,Ano, copak jsi ho neslyšela?"

Vše začalo být každou chvíli zapletenější a zapletenější, než jsme se pomalu podle Chaseovi navigace vydali ke střelnici. Když jsme se chodbami konečně propletli až do těch jedněch dveří. Ostatní už tu byli a proto jsme se s nimi začali připravovat. Každý si vzal jednu zbraň a neprůstřelnou vestu. Nikdo včetně mě nevěděl, co se děje ani si nikdo netroufl říct, zda je situace okolo nás pravdivá nebo jen mise, která začíná být každým okamžikem nebezpečnější.