V noci jsem moc nespal, jelikož jsem věděl, že se blíží Jamesovi narozeniny a já přemýšlel, zda je dobrý nápad ho vzít s sebou na ten fotbalový zápas. Obvykle jsem slavil narozeniny jen s Peterem a Lucasem u kterých stačilo jít na nějakou párty. Jenže Jamese jsem zase tak dobře neznal, nevěděl jsem, jak mu udělat radost a vůbec mi nepřišlo, jako dobrý nápad ho představit těm dvěma. Přemýšlel jsem, jestli má také rád párty, anebo mu bude stačit jen nějaký klidný den strávený se mnou. Jeho narozeniny vycházely na pátek, což byl nejhorší den, protože, jsme oba měli školu až do čtyř a než jsme se sešli, bylo skoro pět.
Šel jsem vedle Petera beze slov, zatímco on mi nadšeně vyprávěl o soutěži, která se pořádá v ježdění na skateboardu. Od doby, co se s Denissou rozešel, byl hodně zamlklý, dobře tak tři měsíce, ale posledních pár týdnů jsem si začal všímat, že už zase začíná být komunikativní. Zítra je pátek a já pořád nemám vymyšlené, jak to udělám. Opakoval jsem si v hlavě pořád dokola, a přitom se snažil poslouchat Petera. Dokud nepřišel Lucas, jelikož jeho výraz značil, že jeho dnešní nálada nebude stát za moc. A trefil jsem se... Lucas se opřel zády o skříňku a jen tak prohodil:
„Hoši, jsem v prdeli" „Proč?" Odpověděl mu Peter a bylo na něm vidět, že mu jeho dobrou náladu Lucas tak trochu zkazil. Já na to nereagoval slovně, jen jsem se na Lucase podíval, jako náznak, že mě zajímá, co mi chce říct. Jenže to, co řekl mě i Petera dost šokovalo. „Amy, se semnou rozešla, protože vynechala prášky a je těhotná."Nastala trapná chvíle ticha. S Peterem jsme si vyměnili pohledy a já se v hlavě snažil vymyslet nějakou odpověď, abych ho nenaštval, ale Peter mě opět předběhl.
„Co budeš dělat?" „Já nic, půjde na potrat" Pokrčil rameny, odlepil se od skříňky a pobídl nás, ať s ním jdeme k šatnám na tělocvik. „A to ti řekla?" Ujistil jsem se, chvíli po té otázce na mě Lucas trochu rozhořčeně koukal, ale pak s klidem odpověděl: „Prej si kvůli mně život kazit nebude" Po této větě bylo opět ticho, nebylo co dodat a já pořád myslel na Jamese. Myslel jsem na něj vlastně pořád. „Hej a zítra je fotbal a pouť, jdete teda oba?" Změnil z ničeho nic téma a zastavil se u uličky, která vedla do šaten na tělocvik. Já neodpověděl, ale Peter mu nadšeně přitakal. „Jasný, počítej se mnou" „A co ty Coopere? Už tě skoro ani nevídáme" oslovil mne příjmením a já se zhluboka nadechl. „No vlastně jsem někoho poznal a chtěl bych vám tu osobu představit, tak bych byl rád, kdybyste se chovali slušně, hlavně ty" odvětil jsem mu a v jeho obličeji jsem hned spatřil vyčítavý pohled. „Jako nějakou holku?" Načež jsem ho musel vyvést z omylu. „Ne, je to kamarád, jmenuje se James a je dost plachý, tak nechci, aby ses opil a dělal ostudu" Peter se zadíval poněkud zaraženě, protože už jim oběma došlo, co jsem ty tři měsíce dělal. „Takže ty jsi nás vymněnil za nějakýho introvertního kafíčkáře?" Můj blond kamarád se začal ironicky usmívat. „Nech toho, určitě je to fajn kluk, já ho rád poznám" usmál se na mne shovívavě Peter a já věděl, že aspoň on mne respektuje.
Na to jen Lucas mávl rukou a zmizel v šatně.
„Adame?" Oslovil mě polohlasem. Odtrhl jsem pohled od země a přesměroval ho do Jamesových očí. Šli jsme vedle sebe po úzké uličce tak, že jsme se letmo dotýkali rameny a on klopil pohled do země. „Ano?" Odpověděl jsem klidně, podobným tónem jako on a mé tváře se lehce nadzvedly na náznak úsměvu. „Hele, máš nějaké zkušenosti.. s holkami?" Ta otázka mě zarazila. „Vypadám na to?" „Ale jo" Přikývl a lehce se pousmál. Chvíli jsem neodpovídal a přemýšlel co mu říct.
„No tak to tě budu muset zklamat, protože s holkami nemám žádné zkušenosti, ale pokud potřebuješ poradit s holkou, můj kamarád by ti dost uměl poradit." „Ne, nechci radu ohledně holky, jen mě to zajímalo. Snad ti to nevadí" Ptal se hned pomateně, což mě donutilo se zasmát. „Ne, nevadí" „A kdo je ten tvůj kamarád?" Dodal ještě. „Jmenuje se Lucas a jak to říct... Je takový, že střídá holky a občas to dost přehání" Pozvedl jsem rameny a trochu se rozhlédl po ulici.
„On je děvkař, nebo tak něco?" „Dalo by se to tak říct. Dneska přišel a sdělil nám, že se s ním jeho holka rozešla a je těhotná. " On se na mě díval skoro, jakoby mi to nevěřil. „Jako jen tak, lhostejně?" Zeptal se po chvíli a u toho si sáhl do svých zlatavých vlasů, které měly při podzimu daleko zajímavější barvu. „Ano, od člověka, jako je on žádné emoce nečekej. Ta holka chce na potrat" Odvětil jsem sám dost zmatený z celé situace. „Tak to je mi líto"
„Proč? " Zarazil jsem se. „Tak takové rozhodnutí není jednoduché, bohužel za to má zodpovědnost ta holka, což vůči ní není fér, jelikož při sexu byl i ten Lucas." Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Zarazil jsem se a společně s tím zastavil i chůzi. „Líbí se mi tvůj smysl uvažování" „To není smysl uvažování, ale součást mé životní filozofie" Pousmál se svými bledými rty. „A co je tvá životní filozofie?" pozastavil jsem se nad jeho větou.
„No mám hodně rád citáty, třeba ty od Lennona" pokrčil rameny a mně z úst vyklouzla otázka: „Máš rád The Beatles?" „Jo a nejen ty, vytáhl telefon a začal mi ukazovat své playlisty na Spotify" Ten člověk má dokonalý hudební vkus. Problesklo mi v ten moment v hlavě.
„Dřív, jsem nějaké přátele měl, ale potom co se začalo dít u nás doma jsem se dost uzavřel do sebe a zdá se mi, že pak už jsem měl strach, projevily se ty mé psychické problémy a cítil jsem stud o tom komukoliv říct" vydal ze sebe trochu zklesle „Ty jsi fakt nikdy nebyl na pouti? Třeba na ruském kole?" „Ne" A měl jsem plán. Nic jsem mu ale neřekl a změnil téma, až při loučení jsem mu řekl: „Zítra v pět"
