„Čemu se tak směješ?" zeptal jsem se.
Rozesmál se ještě víc. „Já nevím."
Usmál jsem se taky. „Já taky ne."
Nevím, kdo se naklonil první. Možná on, možná já. Možná jsme to oba věděli už dávno.
A pak mě James políbil. James líbal mě.
Nejistě, opatrně, jako kdyby se ptal, jestli může... a já mu odpověděl beze slov.
„Miluju tě, Adame Coopere," zašeptal.
