Stál jsem na autobusové zastávce, bylo pondělí ráno a ještě bylo dost chladno. Měl jsem na sobě jen mikinu a džíny.A svoje okolí se mi dařilo dokonale ignorovat, dokud jsem nespatřil Peterovu tvář, usmál se a přišel ke mně blíž. Od doby co přestal kouřit byl cítit jen aviváží a voňavkou, což moje osoba uvítala, sice žvýkal nikotinové žvýkačky, ale nebylo to denně. Ten den nám autobus ujel a bylo nám jasné, že i když vyrazíme pěšky, přijdeme pozdě. To nám však nevadilo, při cestě jsme si povídali a utekla vlastně docela rychle.
„Kdy mu to řekneš?" Zeptal se později s lehkým úsměvem. „Komu, co?" Vytrhl jsem se z chvilkového přemýšlení. „No Jamesovi, že se ti líbí" naléhal a já na to jen pokrčil rameny, při zmínce o blonďákovi se mi rozbušilo srdce. „Ehm, neřeknu... asi?" „Proč? Měl by to vědět" zastavil se, stoupl si přede mě a ruce mi položil na ramena. „Hele, necítím se na to. "Oddechl jsem a on se na mě soucitně usmál. „Tomu rozumím, ale není se čeho bát a hlavně mi přijde, že to cítí stejně" snažil se dál.
„Já si to nemyslím, nevím, jak by reagoval. Mám z toho strach."
Odvrátil jsem pohled a snažil se přijít na jednu jedinou věc, kterou bych situaci zakecal. „Nutit tě nebudu, ale akorát se zbytečně trápíš." Odmlčel se a očividně očekával odpověď. Já si však jen hlasitě oddechl a pokračoval v cestě. Přemýšlel jsem, jestli by se mi přece jen neulevilo, kdybych se Jamesovi jen pokusil objasnit situaci, ale vzápětí myšlenku zahodil a označil sám pro sebe, jako nepřípustnou. Nemohl jsem, prostě to nešlo. Odvaha na to nebyla sebemenší a dalším faktorem mého strachu byla Jamesova bázlivost, nechtěl bych mu zamotat hlavu.
Hodina tělocviku a my měli zrovna jít plavat do bazénu. Na chlor jsem byl alergický, takže jsem si mohl sednout, místo pozorování mých spolužáků jsem však četl knížku ve svém klíně. Chris mi ji půjčil s tím, že by se mi mohla líbit, byla to poezie a ačkoliv jsem na čtení moc nebyl, opravdu mě to chytlo. Zvláštní citace obtisklé na bílém měkkém papíře se mi bez brýlí luštili poněkud těžko, avšak to nic neměnilo na tom, že mi to celé přišlo geniální.
„Jsi nějakej zasněnej, všechno v pohodě?" Přišel ke mně Tom s ručníkem přes ramena, ale ne moc blízko, aby se mě nedotkl a já nechytl alergickou reakci. „Všechno v pořádku, ale jsem dneska zas nějakej spavej a z pachu toho chloru se mi dělá špatně" Pokýval jsem hlavou a knížku zaklapl.
„Se spánkem budeš mít asi problémy furt co? Zeptal se opatrně.
„Tak spí se mi značně líp, ale vždycky to perfektní nebude. Doktor říkal, že bych mohl po čase naspat úplně stejně, jako třeba ty." Odpověděl jsem a podíval se směrem k bazénu. „Aspoň něco pozitivního, to je ta knížka co ti půjčil Chris?" Změnil po chvíli téma. „Jo, je to fajn. Četl jsi to taky?" Podíval jsem se na knihu a pak na něj, on zakroutil hlavou. „Ne, ale koupil jsem mu ji k šestnáctinám." „Aha, no vybral jsi dobře. Fakt mě to baví"
S Jamesem jsme spolu pořád chodili ven sami a občas jsme šli i s klukama. Už byl konec května, známky jsme měli víceméně uzavřené a my dva měli po vyučování a seděli na lavičce.
