Probudil jsem se ve své posteli, nebolela mě ani hlava a necítil jsem ani únavu. Vzal jsem z nočního stolku svůj telefon a podíval se na čas. 9:47. Posadil jsem se a promnul si oči, z okna mi do tváře svítily paprsky slunce. Rozkoukal jsem se trochu po místnosti. Archieho pelíšek byl prázdný. Zřejmě už můj pokoj opustil. Ucítil jsem Vůni, pánské voňavky, která patřila Jamesovi, na sobě jsem měl jeho šedou mikinu. Proč ji mám sakra na sobě? Zeptal jsem se sám sebe a hned ji sundal. To by bylo řečí, kdyby máma poznala, že mám cizí mikinu. Pomyslel jsem si. Rychle jsem ji odhodil za postel. Přemýšlel, co se vlastně v noci dělo.
Vybavil jsem si, že skončil zápas a my se vydali na pouť. Už byla tma a vše bylo nádherně osvětleno zářivými barvami. „Střílel jsi někdy na terč?" James se zastavil a prohlédl si atrakci. „No, možná tak, když mi bylo deset na nějakém táboře, jinak asi ne" Odpověděl jsem a pohledem přejel přes atrakci. „Myslíš, že mi vystřelíš růži?" Pobídl mě a já se na něj tázavě podíval. „Pochybuji, ale co bych pro tebe neudělal.."
Zaplatil jsem tedy jeden dolar a dostal do ruky vzduchovku.
Opřel se o pult a namířil na kostičky, které simulovaly terč. Asi jsem měl štěstí, protože se mi podařilo sestřelit úplně všechny. Muž, který stál za pultem však nedal Jamesovi do ruky růži, ale nějakého roztomilého plyšáka. Vypadalo to, jako pusheen kočka, což mi trošku připadalo jako product placement. James poděkoval, a když jsme popošli kousek dál řekl jsem: „Snad ti nevadí, že jsi dostal plyšáka, místo růže"
„Však to máš úplně jedno, je to kravina tak, jako tak. Ale uznávám, že je to hezké. Nechám si ho" Zase se na mě podíval tím svým pohledem. Ten člověk si snad nikdy na nic nestěžoval a ještě z toho měl radost, to mě fascinovalo. Než jsem se nadechl pro odpověď, uslyšel jsem někoho volat mé jméno. Otočil jsem se po známém hlasu a uviděl Petera s Lucasem. Protočil jsem panenkami, nechtěl jsem je potkat, když se mnou byl James. Ale mohl jsem předpokládat, že tam budou. Proto jsem se rozhodl zachovat klid.
„Ahoj kluci," „No čau, to je on?" Změřil si pohledem Jamese Lucas a očima se zasekl u plyšáka, kterého držel v ruce. „Jsem James a vy?" Odpověděl mu tak laskavě a já si neodpustil pozdvižené obočí. Ale ano.. James Lucase neznal. „Lucas, ale pro takový, jako jsi ty, jsem ten, od kterého by ses měl držet co nejdál" Mrknul a odplivnul znechuceně žvýkací tabák na zem. James se na něj na oplátku nechápavě podíval. Tenhle tón značil, že Lucas nemá dobrou náladu a rozhodl se to vyčítat všem, které potká. Peter se to tedy rozhodl zakecat tím, že se představil.
„No tak... já jsem Peter, to jsi vyhrál?" Ukázal prstem na plyšáka, kterého James nesl. „Ne, to mi vystřelil Adam" Podíval se na hračku a zas zpátky na Petera. Ten se pro změnu obrátil na mně. „Jsem nevěděl, že umíš střílet" „Asi šlo o štěstí, než o to, že bych to uměl" Pokrčil jsem rameny a pokusil se co nejdřív vypadnout. Naštěstí to nebylo vůbec těžké, takže jsme se jich zbavili celkem rychle, a když byli dostatečně daleko od nás, James jen tak prohodil:
„Ten Lucas je takhle nepříjemnej na všechny?" „Doslova, vůbec si to neber." Přikývl jsem. „Neberu, vlastně je mi to jedno. Ale pak teda nechápu, proč se s ním přátelíš." Jeho odpověď mě v tu chvíli dost překvapila. Asi jsem Jamese trochu nechápal a jeho styl komunikace mi někdy přišel zvláštní. Na to jsem nijak nereagoval, už jsem na to Jamesovi jednou odpovídal a nehodlal jsem se opakovat.
Po této situaci jsem měl okno a jediné co jsem si dál pamatoval, byla párty u Amy doma, kde člověk neslyšel ani půl vlastního slova, nesnáším párty.
