Občas člověk potřebuje čas srovnat si všechno v hlavě, aby mohl na nějakou situaci lépe reagovat. Kolikrát si uvědomuji, jak jsou mé reakce unáhlené, když reaguji hned. Zatímco, když si vše promyslím..
Uprostřed psaní věty mě vyrušil Peter, který přišel pozdě do školy. Když si vedle mě sedal, tak jsem neucítil z jeho mikiny žádný pach cigaret. To mě donutilo se na něj podívat, ve chvíli, kdy on se díval na mě. Fakt nic.. Že by to po cestě nestihl? Problesklo mi hned hlavou. „Co děláme?" Zeptal se trochu rozpačitě a hned vytahoval ze svého batohu sešity. „Slohovou práci, úvahu" "No já vůbec nevím, o čem bych měl psát, co máš ty?" zadíval se na mě dost sklesle a pohlédl na můj papír.
Když si vše promyslím třeba den, nebo dva, reaguji poté úplně jinak, pozoruji to na sobě, když mluvím se svým kamarádem o vážných a osobních věcech. V takových chvílích si musím dávat pozor i jen na to, jak se tvářím, ten člověk se mi svěřil a já to nesmím znevážit. V takovou chvíli je pak velmi těžké říct váš názor v danou situaci, vzhledem k okolnostem. Ale právě díky tomuto člověku dokážu pochopit, proč si někteří lidé ubližují, jaké důvody mohou mít. Totiž, ještě před půl rokem, bych vám řekl, že deprese mají jen hloupé třináctileté holky a sebepoškozování je jen, abyste na sebe přitáhli pozornost.
To jsem se samozřejmě mýlil. Jistě, jsou tu ti lidé, zejména dívky, které to dělají pro pozornost, jen aby si jich někdo všiml, a pro jistotu to přidají i na svůj instagram. To je poté špatně.. Avšak lidé, kteří trpí opravdovými depresemi se nepotřebují chlubit na instagramu, co si vytvořili na rukou za krásu, ti se to snaží co nejvíce skrýt, avšak není pravidlo, že o tom, že si něco udělají, nemluví. Kolikrát můžou jen tak prohodit, že by se zabili a vy to vezmete na lehkou váhu, protože si řeknete: LHaha sranda" jenže jaké je pak překvapení, když ten daný člověk pak leží v nemocnici na JIPce, protože se opravdu pokusil o sebevraždu?
Víte. Spáchat sebevraždu není sice žádné hrdinství, ale když do toho člověk trpí diagnostikovanou depresí, nebo nějakou jinou psychickou nemocí, je to úplně o něčem jiném. Zpravidla ve společnosti platí, že kdo o sebevraždě mluví, ji nespáchá. Lidé mají také potřebu neustále moralizovat, místo toho, aby naslouchali. Dřív, když jsem viděl pořezanou holku, řekl jsem si, že musí být úplně hloupá, ale dnes bych se na ni zkusil podívat jinak. I toto je vlastně myšlenkový pochod, moje myšlenky a názory se změnily ve chvíli, kdy jsem to poslouchal od někoho, kdo znal člověka, který měl bipolární afektivní poruchu. Změnilo se to ve chvíli, kdy se něco snažíte pochopit a ne kritizovat. Poté na věc pohlížíte úplně jinak..
Zarazil jsem se ve chvíli, kdy mi došlo, že mi Peter stále kouká přes rameno a všechno si čte. Jakmile jsem odložil propisku, muselo mu být jasné, že o něm vím a dívám se na něj. Přišlo mi to jako strašná hloupost, vlastně jsem se rozepsal o sebevraždě a sebevražedných myšlenkách jen, protože to zrovna řeším s Jamesem. Peter mi však dlouho nevěnoval pozornost, dokud nedočetl do konce. „Zajímavý"
Pronesl zaujatý mou slohovou prací, aniž by se na mě podíval a papír s textem přisunul blíž ke mně. Nic jsem však neřekl, neměl jsem rád, když mi někdo koukal přes rameno, jenže na Petera by se člověk mohl naštvat těžko. Když bylo dlouho ticho, znovu ho prolomil svým hlasem. „Hele, teď bude školní fotbalový zápas, jako každý podzim. Šel bys?" Věděl, že bych obvykle řekl ne, avšak ze mě vypadla jiná odpověď. „Jo, proč ne?" Odpověděl jsem s klidem a on se na mě nechápavě díval. „Odkdy ty říkáš ano na společenské akce?"
„Asi mám teplotu, ale rád bych tam s sebou někoho vzal" Pozvedl jsem na to jen rameny s úsměvem a změnil téma: „Hele a co ty? Jsi v pořádku?" "Od toho rozchodu vůbec ne, mám pocit, jako bych se rozpadl na kusy" A sakra... Nevěděl jsem, jestli je dobrý nápad se ho ptát, co se mezi nimi stalo. Bylo to sice už měsíc a Peter vypadal, že o tom stále nechce mluvit. Jenže, co když jsem ho svou otázkou rozhodil?
„Co se mezi vámi stalo?" „No vlastně nic hrozného, ale strašně jsme se pohádali a nedopadlo to moc dobře, ale nějak se mi to nechce rozebírat"
Pohlédl na mě trochu podrážděně a zároveň zraněně. Takže ona ho pravděpodobně podvedla. Došlo mi hned.- to dává smysl, proč ho tak vzalo. Sakra proč přemýšlím zrovna nad tímhle? Rozmlouval jsem sám se sebou v hlavě a přál jsem si propadnout do země, už jsem jako James..
